Seznam knih
Série:
Zvonící cedry Ruska
všechny knihy (17)
Jamka a Krmka jsou kamarádky. Krmka vypadá trochu jako kočka, ale není to úplně kočka. A jednou si spolu hrály a začal foukat velký vítr. Knížku napsala autorka původně pro svou dceru Ester, aby jí nebylo smutno, když máma musela jet do porodnice s bráškou Martínkem. Spoluautor knížky – tehdy v břiše – mezitím vyrostl a vyprávění namaloval pro všechny děti, kterým je někdy smutno nebo které zrovna přiběhly domů, protože venku začalo foukat.
Paměť s námi hraje svoje hry - a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak - ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo. A co někdy následovalo právě proto, že jsme si minulost zapamatovali špatně. Sbírka o pasti paměti, vzpomínce jako přibližné mapě času i o "zlaté lásce zkratek" a období covidu v básni Leden je všivák měsíc. V závěrečné skladbě bere básnířka Ludwiga Wittgensteina za slovo a hraje s ním jeho jazykové hry a rozplétá rodinné podoby - jeho i své vlastní.
Nová próza Sylvy Fischerové Bizom aneb Služba a mise se odehrává v naší současnosti. Nezvykle komponované vyprávění má mnoho rovin, vrstev a záhybů, přičemž krouží kolem základních otázek vztahu mezi jedincem a společností: Co je lidský osud, proč se rodíme, do čeho se rodíme, co jsou dějiny? V čem spočívá svoboda? Co dělat dál? Ústředním principem našich životů přitom je a zůstává hra. "Přítomnost hry stále znovu potvrzuje, a to v nejvyšším smyslu, nadlogický charakter naší situace v kosmu. Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, protože hra je nerozumná."
Text představuje formálně zcela specifický útvar, kombinaci prozaického a veršového tvaru, promíšený také anglickými prvky. Byl podnícen autorčinou cestou do USA v roce 2010, kdy tam absolvovala poetry reading tour po východní a střední části země. Tato situace zde však slouží pouze jako odrazový můstek pro rozehrání mnoha dramatických situací i reflexí, vztahujících se ke kulturně odlišné - ale v lecčems podobné - povaze obou kontinentů i jejich obyvatel, stejně jako k otázce, jaká je povaha spisovatelovy práce. Formálně tu najdeme verše v češtině i angličtině, záznamy (nebo fabulace?) dialogů, úryvky z kronik prvních příchozích a osadníků, popis České vesničky/Czech Village v Cedar Rapids i návštěvy MOMA, Museum of Modern Art v New Yorku. Přitom se ale nejedná o cestopis ani reportáž, sledujeme příběh, do něhož náhle vstoupí smrt a který zároveň vypovídá o konci milostného vztahu. Půvab textu je nesen kombinací určitého naivismu na straně jedné a vzdělaného a kultivovaného záběru na straně druhé - spojení myšlenkové reflexe a konfese, věcnosti a intimity, bezprostřednosti a odstupu.
Publikace si klade za cíl představit jedinečný charakter medicíny jakožto disciplíny rozkročené jak ve sféře přírodních, tak humanitních věd a pohybující se sice na bázi všeobecně platných zákonů, zároveň však ustavičně konfrontované se singularitou v podobě jedinečné a neopakovatelné osobnosti každého pacienta, ale přirozeně také lékaře. Téma je nasvíceno různými aspekty, které představují vztah mezi zdravím a nemocí, mezi pacientem a lékařem, mezi medicínou a ostatními vědami, mezi teorií a terapií, mezi individuálním terapeutickým přístupem založeným na osobní zkušenosti, empatii a intuici a "nezaujatým" či "objektivním" přístupem lékařské vědy. Jednotlivé studie, jejichž autory jsou renomovaní badatelé a lékaři stejně jako začínající vědci, objímají široký časový záběr od Hippokrata po současnost a nabízejí pohled filosofie i historie lékařství, antropologie a epistemologie, a také mimořádně zajímavé reflexe ze sféry současné lékařské praxe (psychiatrie, geriatrie, systémové medicíny); tato reflexe se mnohdy dotýká samotných základů fungování současného biomedicínského komplexu.
Správná pohádka má mít tři vlastnosti: poezii, moudrost a vtip. A má se líbit jak dětem, tak dospělým. Pohádky Sylvy Fischerové takové jsou: odehrávají se v různých zemích světa, ze kterých taky původně pocházejí, ale jsou mezi nimi i pohádky čerstvě vymyšlené. Vystupují v nich králové a knížata, stejně jako japonský broskevníček Momotaró a Rom Dežo z Dolní Terchové - a vedle nich strašliví Tlamachové, kteří jedí jehličí a salát z červů, anebo Chlebovka a Rohlikovka, se kterými rozmlouvá Konvice Kočka. Odehrávají se tu leckdy věci děsivé - je to vůbec pro děti? není to pro děti? -, ale pro dobré to dobře dopadne.
