Keď Suleika Jaouad v lete 2010 dokončila štúdium na vysokej škole, pripravovala sa na vstup do reálneho života. Zaľúbila sa a odsťahovala sa do Paríža, aby si splnila sen a jedného dňa sa stala vojnovou korešpondentkou. Reálny život ju však zaviedol o úplne inej vojnovej oblasti, než si predstavovala:ako dvadsaťdvaročnej jej diagnostikovali akútnu leukémiu s tridsaťpäťpercentnou šancou na prežitie.Život sa jej v okamihu zrútil ako domček z karát. Prišla o prácu, o bývanie, o nezávislosť. Musela sa vrátiť k rodičom a nasledujúce štyri roky strávila pripútaná na lôžko, kde bojovala o život a písala o svojom utrpení v stĺpčeku pre New York Times. Keď sa napokon vystrábila z choroby, uvedomila si, že vyliečením sa cesta k zdraviu ani zďaleka nekončí.Tisícpäťsto dní sa zúfalo usilovala dosiahnuť jediný cieľ – prežiť, lenže keď sa jej to podarilo, zistila, že vlastne netuší, ako má žiť.Čo jej pomôže vrátiť sa do sveta zdravých? Ako znovu získa to, čo stratila? V snahe nájsť odpovede sa vydá na stodňovú cestu autom naprieč Amerikou, aby sa stretla s ľuďmi, ktorí jej v čase choroby poslali e-mail či list, neúnavne ju odporovali a zdôverovali sa jej so svojimi životnými ťažkosťami.

Paměti přerušeného životaPronikavý, hluboce dojemný osobní příběh o nemoci a uzdravení, který sleduje cestu jedné mladé ženy od diagnózy k ústupu nemoci a nakonec i k uzdravení a sebeobjevování. V létě po promoci na vysoké škole se Suleika Jaouadová chystala, jak se říká v promočních projevech, vstoupit „do skutečného světa“. Zamilovala se a přestěhovala do Paříže, aby tam následovala svůj sen stát se válečnou zpravodajkou. Skutečný svět, který našla, ji však přivedl do úplně jiné války. Začalo to svrběním – nejdříve na chodidle, potom na nohách, jako tisíc neviditelných komářích štípnutí. Poté přišlo vyčerpání, šestihodinový spánek však dívčinu únavu jen prohloubil. Následovala návštěva lékaře a pár týdnů před třiadvacátými narozeninami diagnóza: leukémie s pouze pětatřicetiprocentní šancí na přežití. Z života, který si vysnila, zbyla jen hromádka popela. Když Suleika letěla domů do New Yorku, přišla o práci, o byt a o nezávislost. Větší část následujících čtyř let strávila na nemocniční posteli, bojovala o život a popisovala celou ságu ve sloupku proNew York Times. Když Suleika konečně odešla z oddělení onkologie – po nekonečných cyklech chemoterapie, klinických testů a transplantaci kostní dřeně –, byla podle lékařů zdravá. Brzy však měla zjistit, že uzdravování neskončí ve chvíli vyléčení; tam naopak začíná. Strávila 1 500 dní v zoufalém boji za jeden cíl – přežít. A teď, když se jí to podařilo, si uvědomila, že nemá tušení, jak žít. Jak má znovu vstoupit do světa a začít zase žít? Jak získat zpátky to, o co přišla? Suleika Jaouadová se se svým novým nejlepším přítelem Oscarem, křížencem teriéra, vydala na stodenní, 15 tisíc mil dlouhou cestu po své zemi. Rozhodla se setkat s některými z lidí, kteří jí psali v průběhu jejích let v nemocnici: s dospívající dívkou z Floridy, jež se také uzdravuje z rakoviny, učitelkou z Kalifornie truchlící po smrti svého syna, s vězněm v cele smrti v Texasu, který tráví své roky zavřený v jedné místnosti. Na této cestě Suleika zjišťuje, že hranice mezi nemocnými a zdravými je neostrá, že velká většina z nás cestuje mezi těmito dvěma světy tam a zpátky celý život. Mezi dvěma světyje hluboké svědectví a kruté, něžné a inspirativní zjišťování, co znamená začínat znovu.