Rozkročení mezi Jizerkami, Prahou a Blízkým východem. Zvenku tak rozdílné, uvnitř tak podobné. Na oběd znojemská a kolínka. Noc prosedět s pepsi v ruce na obrubníku a myslet takbir. Domov je místo? Lidé? Historie? Víra? Hlavně naslouchat času, úctě na cestě do neznáma. Novost objevovat v události svého návratu. Kořeny se do sebe pouze proplétají. Pohyb je svatý. Jediný čas, který nám chybí, je ten k hledání společné řeči. Čas jít.
