Poslední dobou narůstá „poptávka“ po darech Ducha i po charismatech ke službě, což je dobře. Nicméně známkou svatosti nejsou charismata, ale právě ovoce Ducha. Po něm bychom měli toužit především, protože pouze ono je důkazem toho, že jsme dětmi Božími nejen podle jména, ale že mocí Ducha svatého nastává naše vnitřní proměna, připodobňování se Kristu. To se pak projevuje v našem způsobu myšlení, cítění i jednání…

Těm, kteří tvrdí, že Písmo toho o Marii příliš mnoho neříká, lze odpovědět, že právě s Marií Bible začíná i končí. Už na prvních stránkách hovoří o matce všech živých (srov. Gn 3,20) a v závěru líčí ženu přemáhající draka (srov. Zj 12,9). Ti, kteří vědí, že Nový zákon je zahrnut a ukryt ve Starém a Starý že se otvírá v Novém, si snadno všimnou, že Eva poukazuje na Marii a Adam na Krista a že v zaslíbení o vítězství nad hadem se ukrývá prorocké zaslíbení o Marii. A tak jako Bible začíná a končí „ženou“, podobně se Ježíšovo veřejné působení v Janově evangeliu odvíjí mezi dvěma popisy Marie, kterou on sám pokaždé nazývá „ženou“ (srov. Jan 2,4; 19,26). Zkrátka pro ty, kteří „mají uši k slyšení“ (Mk 4,23), je Maria v Božím slově všudypřítomná. (z úvodu autora)