Fantaskní, lehce humorný příběh o hledání stálosti v nestálé době. Do mého sebechlácholení se náhle ozval známý hlas: „Zestárni u svého díla.“ Byl to zas pouštní otec narušitel. Pohlédl jsem na něj a pomyslel si, jak je ten chlap neaktuální. Sedí celý život v nějaké jeskyni – nejspíš kdesi na Sahaře, kde každý den trvá dvanáct horkých hodin a noc dvanáct hodin mrazivých. A když vyhlédne ven z jeskyně, vidí jenom kamení. Prožívá léta stále stejných dní na stále stejném místě v rytmu stále stejných činností – tisíce odezpívaných žalmů, tisíce odpletených košíků, a rozptýlení žádné. Klidně by si mohl jít do Alexandrie nebo jinam, ale on zůstává. Proč to dělá? A jak to může snést? „Jsi zvědavý?“ usmál se soused. „Však brzy uvidíš. Povedu tě.“

Kniha přináší mozaiku krátkých příběhů, postřehů a duchovních "apoftegmat" ze života severočeských katolíků - kněží, farníků, dětí i lidí na okraji církve. V drobných scénkách se střídá humor s bolestí, prostota všedního dne s hlubokou teologií, syrovost periferií se světlem víry. Autor nechává promlouvat kněze, starce i obyčejné lidi, kteří hledají Boha v realitě často drsné, ale prostoupené nadějí. Drobky jsou sbírkou, která neidealizuje, ale v drobných záblescích ukazuje krásu věrnosti, sílu modlitby a křehkost lidského zápasu o víru.

Když jim bylo patnáct, František opustil po sedmé třídě základní školu a Viktor počal dítě s prostitutkou. Jeden lámal holkám srdce, druhý klukům kosti, bloudili novým tisíciletím, až se polámáni potkali na výrobní lince. A začaly se dít věci… Romské rozhovory o temné minulosti a radostné každodennosti dvou chlapů vytažených ze dna. Co dovede Bůh se „vzpurným materiálem jménem člověk“? Ukazují to Cikánský evangelia, otevřená výpověď o cestě ke Kristu z prostředí plného drog, sexu a okultních praktik. Viktor a František, kteří vyrůstali v romské komunitě, se v rozhovoru s knězem Štěpánem Smolenem zamýšlejí nad svým dřívějším životem. Patřily do něho chudoba rodiny na okraji společnosti, pletky se zákonem i davy žen a také boje s temnými silami. Záchranou se pro ně stalo setkání s milujícím Kristem, díky kterému dostali šanci začít znovu.

Co si představit pod chválou prázdna, hříšníků, nudných svatých, trapných okamžiků, kněžských žvástů, přehánění, nestydatého tance, zakřiknutých, nezdravého křesťanství, povrchnosti atd.? Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Štěpán Smolen se ve své nové knize rozhodl chválit nedochválené.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Do mého sebechlácholení se náhle ozval známý hlas: „Zestárni u svého díla.“ Byl to zas pouštní otec narušitel. Pohlédl jsem na něj a pomyslel si, jak je ten chlap neaktuální. Sedí celý život v nějaké jeskyni – nejspíš kdesi na Sahaře, kde každý den trvá dvanáct horkých hodin a noc dvanáct hodin mrazivých. A když vyhlédne ven z jeskyně, vidí jenom kamení. Prožívá léta stále stejných dní na stále stejném místě v rytmu stále stejných činností – tisíce odezpívaných žalmů, tisíce odpletených košíků a rozptýlení žádné. Klidně by si mohl jít do Alexandrie nebo jinam, ale on zůstává. Proč to dělá? A jak to může snést? „Jsi zvědavý?“ usmál se soused. „Však brzy uvidíš. Povedu tě.“ (ukázka) Fantaskní, lehce humorný příběh o hledání stálosti v nestálé době. Doba přeje pohybu. Těkáme z místa na místo, ze vztahu do vztahu a z webu na web. I student teologie se nechává nést proudem, dokud nepotká záhadného starce, jenž se mu stane samozvaným průvodcem na cestě. Nepřipraven – ještě v pyžamu a s kartáčkem na zuby v ruce – je nucen podniknout výpravu napříč staletími a kontinenty, až k pouštním otcům na Saharu, ale především do vlastního nitra.