Vědecky přesné a umělecky podmanivé modely rostlin či mořských živočichů geniálního sklářského dua Leopolda a jeho syna Rudolfa Blaschkových dnes uchovávají sbírky muzeí a univerzit po celém světě. Všechna tajemství jejich výroby se přitom stále nepodařilo odhalit. Štěpán Kučera se vydává po stopách těchto rodáků z Českého Dubu, pátrá v archivech a hovoří s odborníky na sklářství i mořskou biologii, aby svým románem splatil náš dluh vůči těmto osobnostem. Historická linie příběhu se prolíná s autofikcí. Obě roviny propojuje téma rodinných vztahů, snaha zachytit plynutí času, ale i hledání kořenů dnešních environmentálních problémů v proměnách západního světa od dob průmyslové revoluce. A také ohledávání vztahů mezi přírodou, vědou a uměním.

Bojí se sloni smrti? Cítí stromy bolest? Proč si tak rádi vyprávíme o koncích světa? Proč náš jazyk nestačí k popsání výzev dnešní doby? A jakou roli v tom všem hrají vědci? I takové otázky pokládal spisovatel a novinář Štěpán Kučera v rozhovorech, které vycházely od roku 2017 v Salonu Práva. Nad souvislostmi antropocénu, "věku člověka", se tu zamýšlejí primatoložka Jane Goodallová, kybernetik a filosof Ivan M. Havel, teolog Tomáš Halík, teoretický fyzik Carlo Rovelli, filosof a spisovatel Michal Ajvaz, sociolog Daniel Prokop, zoolog a spisovatel Miloslav Nevrlý, filosofka Tereza Matějčková a mnoho dalších osobností české i světové vědy. Souborným vydáním těchto textů vzniká až románová polyfonie, která z různých autorských perspektiv ohledává nejednoznačnost lidského údělu a místo člověka ve světě živé i neživé přírody.

Když autor pobýval v Alžíru, kde se chystal k vydání jeho román Největší lekce dona Quijota, napsal tam Alžírské arabesky. Nápaditě i zábavně v nich krouží na pomezí cestopisné reportáže, autofikce a beletrie, inspiraci našel také v orálním vypravěčství. K rozhovorům s tamními obyvateli přidává i mikropovídky a črty, písňové texty či úryvky z knih. Mozaiku spojuje téma jednoho města, v němž autor ohledává alžírskou společnost a kulturu. Představuje různá období, od pravěkých jeskynních maleb v pohoří Tassili, přes berberskou a arabskou tradici, éru osmanské a později francouzské nadvlády, až k formování alžírského "multikulturního" národa. Spadají sem i dvě bolestné události 20. století - válka za nezávislost a válka občanská. Kučera si všímá i současných problémů: sociální a genderové nerovnosti, environmentálních otázek či vlivu náboženství, tedy témat, která rezonují také v českém prostředí. Díky pohledu zdálky zahlédneme v nečekaných souvislostech zblízka sami sebe.

Největší lekce dona Quijota s podtitulem Důmyslný derviš Sidi Hamet Ibn Enheli a voják Saavedra je trochu jako koláž, kde se historie setkává s mýty a příběhy již napsanými, přičemž středem zcela přirozeně prostupuje příběh nový, poutavý a s řadou aktuálních přesahů. Ostatně právě takové psaní je Štěpánu Kučerovi vlastní i v jeho předchozích knihách — za Projekt Gilgameš byl v roce 2020 nominovaný na cenu Magnesia Litera. Děj Kučerovy nové knihy se skládá ze dvou hlavních příběhových linek. Zatímco v té první se autor odráží od skutečné události ze života spisovatele Miguela Cervantese, který v mládí strávil několik let v Alžíru coby zajatec pirátů, v té druhé sledujeme příběh Sidiho Hameta — hrdiny vypůjčeného ze Cervantesova románu — který se ve společnosti kulhavé velbloudice a dítěte nalezeného v poušti vydává na cestu skutečnými i neskutečnými zeměmi. Můžeme snad prozradit, že obě linie se v určitém okamžiku protnou… Více už ale necháme na čtenáři, který by se rozhodně měl vydat na tuto zábavnou postmoderní výpravu. Bude mít totiž skvělého průvodce, spisovatele, kterému se v současné české literatuře nikdo příliš nepodobá. Největší lekce dona Quijota je knížka o setkávání různých kultur, objevování nových světů, krajině měnící se v poušť a o síle představivosti. Jaké by to asi bylo, kdyby se don Quijote potkal s vypravěčkou Šahrazád?

Projekt Gilgameš se s nadsázkou, nikoli však nevážně, dotýká smyslu vyprávění příběhů, lidského života i odvěké touhy po nesmrtelnosti. Žánr sci-fi se tu protíná s historickým, bájným vyprávěním. Hlavním hrdinou je převozník Uršanábi, lodivod z pradávného eposu, obdařený nesmrtelností namísto krále Gilgameše. Uršanábi proplouvá světovými moři do našich dnů, a dokonce i do blízké budoucnosti. Během svého putování potkává historické i literární postavy, například Kryštofa Kolumba či doktora Moreaua, a pokouší se vykonat pro lidstvo něco dobrého. Do jeho příběhu vstupuje rozhovor „robopsychologa“ se superinteligentním počítačem, jehož úkolem je najít smysl lidské existence. Superpočítač však nenabízí žádnou exaktní operaci, ale… vyprávění o převozníkovi Uršanábim.

Sto nejživějších textů vybraných z tisíce čísel Salonu, kulturní a literární přílohy deníku Právo. Původní publicistika, eseje od Bělohradského, Kosíka nebo Přibáně. Tvorba českých spisovatelů Hakla, Stančíka, Bellové či Rudiše, texty z pozůstalosti Haška, Hrabala a Skácela. Rozhovory s Vaculíkem, Páralem nebo Updikem a Ferlinghettim. Texty bývalých exulantů i disidentů Hutky, Chramostové nebo Jirouse. Salon byl a je prostorem otevřeného dialogu a propojování témat. Vedle tradiční esejistické, reportážní a recenzní tvorby to dokládá například také seriál Daniela Prokopa Úvod do praktické sociologie, ověnčený nedávno Novinářskou cenou.

Děj šestice povídek v nové knize Štěpána Kučery nás jako nějaká globální zvonková dráha proveze z podzemí chrámu Hagia Sofi a v Istanbulu do podzemí pražské Krannerovy kašny, z džungle brazilského ostrova Paqueta, přes bažiny v meandrech řeky Mississippi až do fatamorgánunosných syrských pouští, a nakonec půvabnou zkratkou zemským jádrem z Jizerských hor až do australského pohoří Stirling Range. Hlavními hrdiny Kučerových textů však nejsou jejich hrdinové, ale sám text. A tak se tu spisovatel setkává se svou postavou jako rovný s rovným, děj knihy podzemní chodbou vyúsťuje do života svého autora, fikce vítězí nad realitou v nároku na skutečnost. Pozorný čtenář dokonce najde klíč k pointě jedné povídky v jiné. To vše je okořeněno přesnou dávkou vtipu.A na své si přijdou i milovníci tajemna: úvodní langdonovský pastiš se v literárních dějinách nejspíš octne mezi texty s nejvyšší hustotou záhad na jednu stránku.Ostatně, všech sedm topoi knihy jistě na zemském povrchu vytvoří nějaký obrazec, takže stačí vzít glóbus, špendlíky a pevnou nit - a dát se do práce.

Popis není dostupný