Už čtvrté vydání jedné z nejúspěšnějších akčních knih současnosti.Žoldáci neumírají. Odcházejí do pekla, kde se spojují.Že je toto známé rčení pravdivé, se členové Kuffenbachova komanda přesvědčí po jedné nepříliš povedené akci. Jenže peklo není žádná pohádková idylka - ale temná industriální dimenze, kde jsou mrtví degradováni na mazlavou hmotu, na pouhý materiál. Svět, kde je lidská rasa jenom něco jako asfalt. Problém je v tom, že Kuffenbachovi vojáci se s touto rolí odmítnou smířit. A jelikož mají výcvik, zkušenosti i potřebnou dávku šílenství, situace se poměrně rychle zvrhne.Pět žoldáků proti celému peklu.Noe může rovnou začít stloukat nový škuner.Protože tenhle svět utone v krvi.

Série: Rychlopalba

Policie by měla pomáhat lidem. To je asi ta nejhorší rada, kterou se můžete coby policajt řídit. Protože když se pokusíte pro někoho bokem něco udělat, zkratky mezi byrokratickými předpisy a paragrafy vás rychle zavedou na nejistou půdu problematických skutků a pochybných protislužeb. A než se stačíte vzpamatovat, zjistíte, že okolo vás mizí lidi a že je asi někdo vraždí – a že do role hlavního podezřelého nejlíp pasujete vy. A najednou jste až po krk v páchnoucím močále špatných rozhodnutí, všude kolem vás se to mlátí, střílí a řežou se prsty a vy jenom šlapete kalnou vodu, bojujete o přežití a kolem uší vám sviští ohrožení ze všech směrů. A z křížové palby vyvázne jen málokdo bez úhony.

Série: Rychlopalba

Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom? Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince? Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové... a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru. Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala. Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta. Ten policajt jsem já. A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý.

Kniha, podle stejnojmenného filmu Marka Dobeše a Štěpána Kopřivy, není jen pouhým přepisem scénáře, jde dál. Noří se do duší svých hrdinů se stejnou neústupností, s jakou se krvelačné spáry zombie myslivců zatínají do jejich masa a vytahuje na světlo jejich nejniternější pocity. Protože jedině mezi tím marastem můžete najít smysl života.

Vojín De Klerk byl nejdokonalejší superzabiják, kterého galaktická armáda kdy měla. Neznal nic než rozkazy, nehovořil jinak než jazykem vojenských hlášení a nezdravil civilisty jiným pozdravem než „Dobrý den, střeva ven“.Ale to je minulost. Armáda se ho zbavila a umyla si nad ním ruce. De Klerk už není vojenský superzabiják.Teď je mediální hvězda, nelítostný obchodník s nanuky, reverend církve Michaela Jacksona, velikonoční zajíček, masový vrah, milující otec, méďa Béďa, umělec vystavující v nejprestižnějších galeriích Oparu, krvelačný mašinfíra dětských vláčků...

První necomicsový titul nakladatelství Crew, první samostatný román Štěpána Kopřivy, první kniha s obálkou Jiřího Gruse, první česká akční sci-fi s psychopatickým masovým vrahem v hlavní kladné roli, první dárek vaší milované babičce, pokud potřebujete urychleně dědit.

Popis není dostupný

Policie by měla pomáhat lidem. To je asi ta nejhorší rada, kterou se můžete coby policajt řídit. Protože když se pokusíte pro někoho bokem něco udělat, zkratky mezi byrokratickými předpisy a paragrafy vás rychle zavedou na nejistou půdu problematických skutků a pochybných protislužeb. A než se stačíte vzpamatovat, zjistíte, že okolo vás mizí lidi a že je asi někdo vraždí – a že do role hlavního podezřelého nejlíp pasujete vy. A najednou jste až po krk v páchnoucím močále špatných rozhodnutí, všude kolem vás se to mlátí, střílí a řežou se prsty a vy jenom šlapete kalnou vodu, bojujete o přežití a kolem uší vám sviští ohrožení ze všech směrů. A z křížové palby vyvázne jen málokdo bez úhony.

Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom? Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince? Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové... a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru. Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala. Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta. Ten policajt jsem já. A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý.