Příběh významné československé expedice Tatra Kolem Světa, jež se konala v letech 1987 - 1990. Knižní zpracování její první třetiny, pokrývající Evropu a Severní Ameriku, vyšlo již v průběhu výpravy. Text popisující druhou část trasy (Jižní Amerika, Austrálie, Asie, Afrika) se dostává do rukou čtenářské veřejnosti nyní, a to v původní, nezměněné podobě z doby svého vzniku (1990), aby zůstala zachována jeho dokumentární podoba. Doplněn je současnými dodatky. K tomu rozsáhlá paleta informací, zážitků, postřehů, vzpomínek, úvah a porovnání z autorova života plného cestování od padesátých let do současnosti. STANISLAV SYNEK, povoláním jaderný fyzik a také překladatel a tlumočník, jediný dosud žijící účastník celé expedice, knihu doplnil početnými dodatky a vytvořil jí rámec ze svých zkušeností a poznatků, jichž nabyl za více než šest desítek let cestováním ve 165 zemích šesti světadílů.

Západní filosofická tradice spatřuje specifičnost člověka ve schopnosti mluvit a myslet. U řady myslitelů zároveň najdeme silný důraz na jedinečnost lidské osoby. Můžeme se pak ptát: je mezi těmito určeními nějaká souvislost, a pokud ano, jaká? Co je to vůbec myšlení a jak se liší od ostatních duševních schopností? V jakém smyslu náleží rozum člověku jako tělesné bytosti? Jedním z klíčových textů, který výrazně a nadlouho ovlivnil uvažování o těchto otázkách, je Aristotelův spis O duši. Předkládaná studie je snahou o interpretaci tohoto nesnadno přístupného a bohatě komentovaného spisu. Jejím cílem je předvést pokud možno ucelený výklad jeho základních konceptů v kontextu Aristotelovy přírodní filosofie a metafyziky. Základní výkladovou perspektivou přitom bude otázka po smyslu bytí člověka jako individuální myslící bytosti.

Druhá publikace z řady Časovost a smrtelnost. Studie k časové konstituci lidské existence, s podtitulem Časovost v dějinných proměnách je tvořena pěti samostatnými studiemi k problémům času, věčnosti, temporálních charakterů lidské existence či ohledu celistvosti lidského života. Autoři (S. Synek, V. Zajíc, M. Vrabec, T. Kunca a J. Marek) představují výrazné analýzy orientované k filosofickému dílu Aristotelovu, Descartovu, Spinozovu, Humeovu a Kierkegaardovu. Publikace si klade za cíl především konfrontovat a vést diskusi těchto dějinně a věcně odlišných stanovisek, sledovat základní motivy a určení, jež rozhodujícím způsobem konstituují pole tázání po čase v tradici evropského myšlení.

Aristotelova etika představuje svébytnou tematizaci člověka jako bytosti, která se vyznačuje jednak schopností mluvit a myslet, jednak tím, že žije v obci, což je společenství založené na řeči a hledící k tomu, co je pro člověka dobré (a nikoli jen k tomu, co je užitečné). Úlohou předkládané studie je interpretovat klíčové pojmy Aristotelovy etiky a pokusit se jednak přispět k lepšímu porozumění této myslitelské pozici, jednak oživit některé otázky a akcenty, které v současné etické diskusi buď chybí, nebo podléhají značným zjednodušením.

Čas, časovost a smrtelnost příslušejí k základním konstitutivním určením lidství a přiměřeně tomu mají i své místo v tradici západního metafysického myšlení, ze kterého vyrůstá i náš dnešek určovaný vědou a technikou. K základní fenomenální bázi časovosti, smrtelnosti a dalších souvisejících fenoménů se koncentrují studie obsažené v této publikaci. Jejich záměrem je ukázat v různém zohlednění základní konstituci těchto fenoménů a jejich roli v utváření porozumění tomu, co to znamená být člověkem. Artikulují se zde základní struktury tohoto fenomenálního pole, a to jak způsobem dalšího vlastního rozvíjení některých již provedených a přejatých analýz a úvah, tak způsobem interpretačního rozkrytí vybraných tradičních koncepcí sledované problematiky.