Destrukce je realistický román z českého venkova. Klíčovou postavou je učitel, který prchá před složitostí světa na vesnici, kde chce nalézt klid, řád a jistotu. Stát se součástí společenství, v němž má každý své místo, každá otázka svou odpověď a pravda je jasná a nepochybná. Že před světem neuteče, zjistí, když dětem ve třídě nedokáže zodpovědět jeden jediný dotaz. Netuší, co je má učit o světě, kterému sám nerozumí. Netuší, jak jim poskytnout jistotu, když jeho samého rozdírá permanentní nejistota a úzkost. Ani vesnice mu na klidu nepřidá. Naději zpočátku upíná k autoritám obce, ale všechny se postupně drolí, stejně jako se drolí zdejší budovy. Namísto poklidného venkova odhaluje svět v rozvratu. Namísto ráje nachází umírající přírodu a vysychající studny. Zatímco učitel sleduje katastrofu nejasného původu, všichni předstírají, že se nic zvláštního neděje, protože kdyby se dělo, dávno by už přece někdo něco udělal. Destrukce rozplétá předivo příčin, které přivedly svět až na pokraj zkázy. Zkázy, za kterou nikdo nemůže, a přece za ni nese každý osobní odpovědnost. Environmentální a existenciální román přináší navzdory všemu naději, že život může mít smysl i uprostřed trosek. Že dokud se lze nadechnout, je možné takřka cokoli.

Popis není dostupný

Tato kniha sleduje kariéru muže, který je poněkud obskurním uchazečem o post prezidenta. Od samého počátku mu stojí v cestě prostý fakt, že nedokáže vyslovit dvě smysluplné věty. Dětinská žvanivost však překvapivě sbírá body a stává se jeho nejsilnější zbraní. Navíc vyjde najevo, že kandidát je úspěšný a bohatý člověk. Proč by nemohl udělat úspěšnou a bohatou celou zemi? Co by se mohlo pokazit? Příběh, který by se v normální zemi sotva mohl uskutečnit, sledujeme z pohledu milé a krásné asistentky Johanny, která hledá své místo na světě. Zavede čtenáře do zákulisí politických kampaní a poodhalí zbraně, jimiž marketéři nahánějí voliče jako slepice na dvorku. Nejlepší kandidát stojí někde na pomezí etnografické studie a investigativní reportáže. Johanna s empatií hodnou Karoliny Světlé vykresluje každodennost lidí v zapomenutých krajích této republiky. Svou atmosférou i událostmi však kniha znepokojivě evokuje pád Říma. Nastavuje také kritické zrcadlo mladé generaci, která odmítá převzít odpovědnost a vyhýbá se poctivé práci. Ukazuje, jak tradice, moudrost předků a selský rozum mohou pomoci nalézt cestu k životní spokojenosti. Jak pomocí byť i drobných životních příhod vytěsnit pocity vlastní zbytečnosti. Budoucí kritici a méně pozorní čtenáři možná použijí v souvislosti s tímto dílem termíny jako satira nebo sžíravý humor. Než jim však dojde, že si Stanislav Biler, uznávaný mluvčí své generace, legraci nedělá, nastává neodvratný konec.