Nesmělá sedmnáctiletá slečna Eliza Balfourová se pod nátlakem rodiny provdala za upjatého hraběte ze Somersetu, o dvacet let staršího než ona, přestože milovala jiného. Když o deset let později ovdověla, před bohatou dědičkou, která se dosud vždy chovala, jak od ní společenská smetánka očekávala, se poprvé otevřela možnost, aby o sobě rozhodovala sama. Ještě než jí skončí smutek, odjede se svou sestřenicí Margaret do Bathu, kde si užívá společenského života, věnuje se kreslení a malování, později se dokonce naučí jezdit s kočárem a spřátelí se s dalším novým návštěvníkem Bathu, básníkem, nechvalně známým lordem Melvillem. Eliza se opětovně sblíží se synovcem svého zesnulého manžela, nynějším lordem Somersetem, jemuž před deseti lety zlomilo srdce, když se provdala za jeho strýce. Somerset se ale dozví o Elizině údajném pohoršlivém chování a rozhodně se jí dědictví odebrat. Jen na něm dle závěti záleží, jestli Elize jmění zůstane. Zachová si ho pouze pod podmínkou, že nezpůsobí žádný skandál. Je tedy postavena před volbu žít znovu tak, jak jí diktují dobové společenské konvence, nebo bez velkého majetku, zato svobodně, podle vlastních představ.
