Jsou obyčejní a topí se v tom až po uši. A právě proto jsou tak přitažliví. Kosťa se vrací z vězení a už mu moc času nezbývá. Cíba s Fošnou nikdy pořádně makat nebudou, ať se z nich Rýma třeba zvencne. Tři Marie si u vyschlé studny vyřizují dávné účty a na silvestra možná všechno bouchne. Nejlíp je nakonec tomu nebohému kocourovi, který nemá o svém údělu ani ponětí. Všechno kolem se mění a jisté je jen to, že ne všem osud rozdal stejně dobré karty. Hrdinové povídek jsou skoupí na slovo a svá tajemství, traumata, lásky i naděje si pečlivě střeží. Málokdy si někoho pustí k tělu a téměř nikdy nepožádají o pomoc. Za jejich mlčením a zdánlivě bezvýznamnými gesty se zračí touha ještě alespoň jednou, možná naposled, skutečně žít.

Kolik má kočka životů? To nikdo neví přesně, ale každá z autorek této sbírky nadělila kočkám alespoň jeden navíc. Simona Bohatá, Jana Jašová, Klára Kubíčková, Klára Mandausová, Karolina Ponocná Kamberská, Sára Saudková a Lucie Šilhová se s grácií šelmy pouštějí do příběhů inspirovaných tvory, kteří vrní, drápou a nárokují si naše gauče i srdce. Povídky v této sbírce jsou rozmanité jako kočky samy – něžné, divoké, vtipné i tajuplné. Každá z nich nese otisk své autorky i tlapky té, která jí byla múzou.

Není slovo "osud" jen omluvou pro naše slabosti? Každý vztah může skončit nevěrou, každé sousedství bláznivým sporem, každý sen o úspěchu krachem. A příliš nezáleží na tom, jak moc se manželé na začátku milovali, kde trčí kořeny nekonečných žabomyších válek a kolik má kdo skutečného talentu. Simona Bohatá přichází s knihou povídek, v níž rozehrává osudy svých hrdinů nemilosrdně, ale přesto s nadhledem a porozuměním, jako by navzdory času stále posedávala na starém klepadle mezi činžáky. Zbabělí hrdinové tu totiž budou vždycky, protože jsme to my sami, kteří klopýtáme přes kořeny vlastních pochyb, nedostatečností a kupodivu i občasných hrdinství. Od autorky úspěšného románu Klikař Beny nominovaného na cenu Magnesia Litera.

Ušmudlaný, rozpadající se svět dělnických kolonií, hospod a sběrných surovin osmdesátých let minulého století a živoucí svět bizarních postaviček, které jej obývají. Mladík Beny odejde z domu před násilnickým otcem a nachází útočiště ve sběrně svérázného Fabrikanta. Spolu s invalidou Hanym, fluktuantkou Julčou a bráchou Víťanem tvoří jakousi podivnou rodinu, v níž má každý své tajemství i temné stránky, ale také onu hrabalovskou perličku na dně. Beny se potřebuje vyvázat ze základní vojenské služby, vydělat trochu peněz, najít si práci a bydlení a hlavně čas, aby se mohl věnovat své jediné vášni - fotografování. To, co se zdá být dnes banálně jednoduché, představovalo za reálného socialismu raných osmdesátých let dobrodružství na hraně, či spíše za hranou zákona. Zvlášť když je vám sotva dvacet a s ničím si moc nelámete hlavu.

Žižkov osmdesátých let, svět sám pro sebe. Do Prahy se chodí jenom výjimečně. Estébáci, šlapky a veksláci možná překračují hranice oběma směry, ale děti, kriplové a týraná zvířata jsou doma jenom na Žižkove. V próze Všichni sou trapný se odchlipují okraje společnosti. Sledujeme hlavně Bóžu a Růžu, Šimonu, Martina a další děti z jedné třídy, která se pod dohledem učitele Jury snaží dospět. Ale je vlastně kam? Je k čemu? Novela Simony Bohaté má pohlcující atmosféru. Místem je periferie, časem normalizační bezčasí, hlavními postavami děti. A jazykem živá pražština, řeč průjezdů, dvorů a pavlačí. Z fragmentární struktury vyprávění postupně vystupuje obraz jednoho zvláštního světa, který zmizel. Máloco je však této novele vzdálenější než nějaká normalizační nostalgie. Všichni sou trapný je ostrá próza z doby, kdy zničit někomu život bylo až příliš snadné. A sobě zvlášť.