Sheila Heti si deset let vedla deníky. Další dva roky z nich pečlivě vybírala. Zápisky řadila abecedně. A tak se teď větami jako pečlivě mířenými ranami vyjadřuje k autorství, blbství, cizotě, dětem, erotice, filozofii, genderu, hadrům, chlapům, intelektuálům, jídlu, kouření, lásce, milování, nahotě, orgasmu, psaní, kvaziintelektuálům, rodičům, sobě-sobě-sobě-sobě, trapnosti, ublíženosti, vztahům…

Sheila Heti collected hald a millions words from a decade''s worth of journals, put them in a spreadsheet, and sorted them alphabetically. She spent the next ten years cutting and refining, and was left with 60,000 words of brilliance and mayhem, joy and sorrow. These are her alphabetical diaries.

Kolik otázek si žena položí v souvislosti s mateřstvím? První: Být, či nebýt matkou? Druhá: Kdy být matkou? Třetí: Stanu-li se matkou, budu nadále také ženou? Svobodnou ženou? Sheila Heti psala knihu několik let před čtyřicítkou, závěr dokončila už po překročení magické věkové hranice. Popisuje, jak je žena s postupujícím věkem odsouvána do kouta mateřství a jak je nahlížena jako bezdětná. Dotýká se otázky věčné rivality mezi ženami, zkoumá bezdětný partnerský vztah, obhlíží terén mateřství u jiných a zatíná hluboko do čtenáře prosté pravdy o společnosti věčně soudící a příliš jednoduše odsuzující.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný