Láska rodí život a touhy. Zpočátku jsou drobné výhonky tužeb nevinné a nezastiňují lásku. Potom se stávají stále silnějšími a odebírají více energie. A pak zcela zastiňují lásku a způsobují nesprávný náhled na svět a chování. Čím více pracuje touha pro sebe, tím obtížnější je potlačit ji. Začíná žít sama o sobě a chová se agresivně. Člověk se nepozorovaně stává otrokem svých tužeb. Umění lásky pro něj znamená jen postel. Stále více energie z duše odchází do těla. Tělo toho vyžaduje stále více a potom začíná degenerovat a umírat. V mých knihách se tento proces nazývá lpění na touhách. Když podvědomě reagujeme na jakoukoliv situaci agresivně, pak stačí, aby jen procento směřování k lásce kleslo pod nebezpečnou hranici a spouští se mechanismus záchrany duše, – probíhá brzdění a odříznutí tužeb, objevují se takové nemoci jako ateroskleróza, roztroušená skleróza, cukrovka, infarkty nebo mrtvice, artritidy, problémy se zrakem atd. Jestliže se nechceme dobrovolně omezovat v touhách spjatých s tělem, pokud naše směřování k lásce slábne, stává se proces vývoje nedobrovolným. Mechanismus brzdění a následujícího rozpadu je použitelný na jednom člověku i skupině lidí. Civilizace je nemocná a umírá stejně jako jeden člověk.

Abychom přestali na všem lpět, se musíme zbavit závislosti na tom, co tvoří základ lidského štěstí. K tomu je potřeba se povznést nad lidské já. Toto odpoutání je možné tehdy, když se opěrný bod přenáší na Božské. Abychom přišli k Božskému, musíme projít mučivým procesem odvrácení se od lidského. Musíme se naučit zachovávat lásku, když se základy lidského otřásají. Člověk – to je v první řadě živočich a živá bytost obecně. A hodnoty každé živé bytosti se omezují na tři instinkty. Prvním z nich je instinkt vzniku a zachování života. S ním jsou spojeny dva následující instinkty. Druhým je instinkt pokračování života. Je spojen s dýcháním, jídlem, sexem. Tvoří základ rodiny, lidské lásky a vztahů. Třetím instinktem je instinkt řízení. Souvisí-li druhý instinkt s utvářením, pak třetí se zničením. Je základem vůle, intelektu a schopností. Nakolik při útlaku všech tří instinktů člověk zachovává lásku k Bohu, natolik přes živočišné a lidské začíná prosvítat Božské.

Během života si člověk vypracovává tendenci rozdělování energie a jeho duše pravidelně prochází zkouškou, a to: co je pro ni důležitější – jednota s Bohem, nebo s tímto světem? A na tomto výběru závisí celý další život. Člověk vidí svět takovým, jakým ho očekává vidět, a dokonce i když se realita liší od očekávané představy, člověk se chová v rámci svého modelu. Když se domníváme, že vidíme okolní svět v jeho úplně reálné skutečnosti, naivně se mýlíme. Každá živá bytost vytváří emocionální model okolního světa. Dá se říct, že je to jeho obraz světa. Jeho podpora a rozvoj zabírají velmi mnoho energie. Ale ve skutečnosti nevidíme reálný svět. Žijeme ve světě vytvořeném našimi myšlenkami a emocemi a reagujeme na svět v rámci našeho modelu a nemilosrdně odhazujeme to, co mu neodpovídá. A když se náš model začíná příliš lišit od skutečnosti, stále agresivněji ho bráníme, potom propadáme sklíčenosti, jsme nemocní a umíráme. Na změnu modelu světa je spotřebováno velmi mnoho sil.

Žena a muž budou vždy v konfliktu, neboť konflikt je vývoj. Ale schopnost správně vytvořit konflikt, za pravidelného omezování či povzbuzování muže, je velké umění. Dokonce, i když žena prožila s manželem desetiletí, v některých okamžicích musí zůstávat nepřístupnou. To ho donutí vydávat energii a rozvíjet se.

Existuje několik úrovní lidských hodnot. Nejprve je to materiální úroveň. Závislost na této úrovni rodí lidi bezcharakterní, přízemní, chamtivé, lakomce. První duchovní úroveň – to jsou vztahy, schopnosti, intelekt. Závislost na vztazích rodí žárlivost, podezíravost, urážlivost. Závislost na schopnostech a intelektu způsobuje povýšení vlastní důležitosti, přání všechny přemoci, krutě řídit okolní lidi. Druhá, vyšší úroveň duchovnosti – to jsou šlechetnost, ideály, principy, sny, cíle, naděje. Závislost na nich rodí neustálý konflikt, nespokojenost s okolní společností i lidmi. Agrese se může rozvíjet velmi pomalu, ale přitom silně. Třetí, ještě důležitější úroveň duchovnosti – to jsou morálka, mravnost, tedy duchovnost, která přechází v lásku k lidem.

Naše zdraví a blahobyt úzce souvisí se stavem naší duše. Energetické procesy přeměny našich citů a pocitů v osud a zdraví nejsou okamžité. Tyto procesy probíhají v našem podvědomí roky a desetiletí.Každý člověk musí přivádět do pořádku svou duši, své city, chápat, že jeho zdraví závisí na něm samém, a ne na lékaři nebo knězi, který údajně odpouští hříchy. Zdraví člověka závisí na tom, zda má v duši dostatek lásky.Zdrojem prosperity, zdraví, harmonie v rodině, zdrojem všeho, čemu říkáme štěstí, je láska, která nás spojuje se Stvořitelem. Schopnost udržet ve své duši cit lásky, aniž bychom se hněvali, litovali, hledali viníky, je schopnost zachovat si nejen své vlastní zdraví, ale také zdraví svých potomků.Bude-li láska - bude i energie, bude-li energie - bude i budoucnost. Bude-li budoucnost - bude i přítomnost.

Série: Člověk budoucnosti

V manželském životě má každý své vlastní touhy a každý je má rozvíjet a bránit. Tvrdá a sobecká obrana vlastní touhy však může ponížit partnera a vést k rozvodu. Jestliže však má člověk v duši lásku a je připraven ke kompromisu, pak může dosáhnout naplnění žádaného, aniž by druhého ponižoval nebo nějak omezoval. Silná ukřivděnost na úrovni podvědomí je touhou zabít toho, kdo nám ukřivdil, a při potlačeni takové touhy se mechanizmus zničení obrací proti nám samým. Pokud pochopíme, že pocit křivdy je jen primitivním pokusem o výchovu druhého, můžeme primitivní výchovu nahradit konkrétními činy, které pomohou druhému, aby se změnil.

Ve svých knihách hovořím o pokusech poznat v sobě Božské.V této knize uvádím několik variant mého chápání jakéhokoliv problému. Já sám, abych něco pochopil, potřebuji několik stovek variant přístupu k jednomu problému. Dříve jsem v knihách uváděl jen jednu variantu, a to jako souhrnný výsledek. Nyní ukazuji několik takových variant, neboť chápu, že jakýkoliv závěr může být podroben dalšímu rozvoji, tedy může se změnit. V lidské logice nemůže být nic ustrnulého, neboť nic lidského není věčné.Podstatou jakéhokoliv uzdravení je změna člověka. A v první řadě změna jeho myšlení a náhledu na svět, nikoliv stravování a způsobu života.Doufám, že mé knihy pomohou čtenářům v blahodárných změnách ducha, duše a těla.

Série: Člověk budoucnosti

Duchovnost je jako vrchol hory - představuje velké možnosti, ale také velká nebezpečí. Podání duchovnosti jako požehnání, jako štěstí, jako záruky toho, že člověk bude dokonalý, a zároveň mírně odmítavý postoj k hmotným hodnotám - to je pohanský, primitivní přístup. Co se děje s duší, která zapomíná na Boha? Když duše ztrácí potřebu v Nejvyšším, potřebu v lásce, pak si musí najít nějakou alternativu - něco, co bude uctívat. Po lásce je nejvyšší hodnotou duchovnost. Když přestáváme chápat, co je to duše, která spojuje všechny protiklady světa, začneme uctívat duchovnost. Ten, kdo se snaží oprostit od všeho materiálního a usiluje o duchovno, nakonec začne degradovat a v jeho duši se začnou tvořit démonické tendence. Uctívání duchovnosti nevyhnutelně vede ke krachu duchovnosti i krachu budoucnosti.

Ke každému člověku lze najít jeho vlastní klíč, s každým člověkem je potřeba mluvit jeho jazykem, a proto když odpovídám na dopisy čtenářů, vycházím především z charakteristik osobnosti člověka, jeho charakteru, historie jeho rodu, rodiny. Odpovídaje na dopisy jsem se snažil spojit znalost zákonů Vesmíru, tedy nejobecnější informace, s individuálním přístupem ke každému člověku.

Tato kniha věnuje tolik pozornosti duchovnímu stavu rodičů z toho důvodu, že hlavním faktorem výchovy dětí je právě směr, kterým se rozvíjejí rodiče dětí, cíle, které rodiče dětí upřednostňují, a smysl života, který rodiče vyznávají. To jsou milníky, které určují dětem cestu životem. Dalším důležitým faktorem je to, jak se rodiče chovají jeden k druhému, jaký mají vztah k sobě navzájem. A posledním významným vlivem na život dětí je životní zkušenost rodičů ale i ostatních předků, jejich rodová emocionální a behaviorální genealogie.

Série: Člověk budoucnosti

To, co nazýváme budoucností, je nová realita, jež se nachází v jiných světech. Není to jen obyčejná fyzická realita, nacházející se v jemné rovině. Jednotlivé části budoucnosti jsou před tímto světem uzavřeny a nachází se v jiných dimenzích. Skrze duše našich potomků, přebývajících v budoucnosti, můžeme kontaktovat jiné světy a získávat informace o tom, co se stane. Ovšem proto, abychom se dotkli budoucnosti, je nejdřív nutné naučit se budoucnost ztrácet. A protože budoucnost nejen vytušíme, ale v jemné rovině jsme s ní i propojeni, potom roztržení spojení s jinými světy a s možnou budoucností prakticky u každého způsobuje deprese a neuvědomělou nechuť žít…

Rodina je živý organismus, který se buď rozvíjí, nebo degraduje a umírá. Hlavním zákonem rozvoje je zákon jednoty a boje protikladů. Manžel a manželka jsou protiklady: mají různé názory, každý se snaží dosáhnout svých tužeb a přání. Současně musí oba zohlednit hledisko své „druhé polovičky“ a přizpůsobovat se jeden druhému.Aby manželé mohli společně žít a vzájemně vycházet, musí posilovat jednotu. Jednota je tím základem, na kterém se rozvíjí protiklady. Jednota se posiluje a rozvíjí prostřednictvím upřímnosti, vzájemné péče, soucítění jednoho s druhým, společných aktivit a činností.Aby se rozvíjela rodina, měl by se rozvíjet také každý z manželů. Do jaké míry se člověk rozvíjí, každý den se snaží vylepšovat vlastnosti svého charakteru a usiluje o to, aby se stal ještě více milujícím, duševně pružným a upřímným, do té míry v jeho duši narůstá láska a natolik pevnější a stmelenější bude jeho rodina. Právě ten, kdo usiluje o vlastní rozvoj, může počítat se zdravou a harmonickou rodinou.Pamatujte si, že hlavním cílem není rodinný blahobyt. Hlavním cílem je štěstí a blahobyt v duši. Kdo umí být šťastný ve svém nitru, k tomu přijde i vnější štěstí. Hlavní není to, co máte v rukou, ale to, co je ve Vaší duši.

Z hlediska Božského principu jsou stejným kapitálem jako peníze, auto či vila i schopnosti člověka, jeho duševní vlastnosti, moudrost a osud. Tato úroveň připoutanosti skýtá největší pýchu, největší agresi a nejtěžší nemoci. Jde o to, že každý člověk ví: když mám peníze, mohu o ně již zítra přijít. Lidé duchovní tuto úroveň překonávají poměrně snadno, ale je tu pokušení příliš ulpět na rodině, postavení ve společnosti, milované práci - a touha reagovat agresí, když se tohle vše hroutí, je mnohem větší a blokuje se těžkými chorobami, zraněními a neštěstími. Stejně jako umírá tělo, umírají i naše schopnosti a duševní kvality. Nejtrvalejším kapitálem je moudrost. Velebení a láska k moudrosti jiného člověka či sebe sama je tím největším pokušením. Ulpění na moudrosti vyvolává tu největší agresi. Odsud pochází podobenství o andělovi, který svou moudrost stavěl výš než Boha a nakonec se Boha zřekl a stal se Ďáblem. Po čtyřiceti devíti životech se osud člověka rozpadá a s ním zaniká i lpění na moudrosti. Lidé skutečně moudří se stávají z jedinců s těžkým osudem, kteří přestáli mnohé strázně a neštěstí a uměli je přijmout jako očistu, protože pochopili, že opírat se mohou nikoliv o moudrost a osud, ale pouze o lásku k Bohu.

"Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." Jan 8:32 Výsledky mého výzkumu v oblasti bioenergetiky jsou podmíněny mým třicetiletým bádáním v této oblasti, pochopením světa z filozofického hlediska a také přesvědčivým potvrzením základních filozofických a teoretických předpokladů v mé praktické práci. V současné době čelí lidstvo vážným problémům a na tom, zda je dokáže vyřešit či nikoliv, závisí naše budoucnost. Má se zato, že hlavní problémy jsou způsobeny ekologickými problémy, hrozbou jaderné války a desítkami dalších vnějších příčin. Ve skutečnosti však hlavní příčina neutěšené situace spočívá v samotném člověku. Abychom mohli změnit svět, musíme nejprve změnit sami sebe. Změnit sám sebe je mnohem složitější než okolní svět. Cesty, které nám nabízí současní filozofové a učitelé jsou v lepším případě pokusem přehodnotit získané znalosti, zatímco hlavní úsilí je potřeba zaměřit na pochopení světa a hledání cest pro seberozvíjení. Výzkum, kterým se zabývám, má za cíl v prvé řadě pochopit, kdo je člověk, co je to vědomí, podvědomí a Vesmír. S.N. Lazarev

Pýcha znamená obvykle nadřazení a velebení sebe samého a opovržlivý postoj k ostatním. Ve skutečnosti se jedná jak o nechuť žít, zoufalství, nelásku k sobě, nelásku k lidem, tak i pocit, že svět je nerozumný a krutý… To vše jsou projevy pýchy. Zdálo by se, že k překonání pýchy stačí zbavit se všech těchto vlastností. Ale z nějakého důvodu se to lidem už více než dva tisíce let nedaří… Tato kniha je výsledkem dlouholetého výzkumu a těžkých životních zkoušek. K pravému pochopení nedochází na úrovni vědomí, ale na úrovni citů. City samy o sobě ještě nejsou pochopením. Musí z nich vzniknout obraz, který spojí všechny informace do jediného celku. Tento obraz se vytváří mnohonásobným opakováním. Aby člověk něco pochopil, musí mu být ukázána jedna a tatáž pravda z různých úhlů pohledu, z různých hledisek. Hlubokou a vážnou myšlenku je nutno vysvětlovat ze všech stran a vracet se k ní znovu a znovu.

Výsledky výzkumů Sergeje Lazareva v bioenergetice jsou dány dvaceti lety práce v této oblasti, filosofickým pochopením světa a také přesvědčivým praktickým ověřením všech základních filosofických a teoretických předpokladů. Autor se pokusil odhalit příčiny neutěšeného fyzického stavu lidí, ukázat možnosti a způsoby jeho změny prostřednictvím korekcí jemných struktur pole, formulovat, co je to gramotný vztah k bioenergetice a k rozvoji schopností a možností člověka. Základem proměny našeho ducha, naší duše se musí stát pochopení světa, který nás obklopuje, a tvrdá sebekázeň - to je dnes bezpodmínečný předpoklad přežití člověka jako druhu. V knize jsou poskytnuty informace nezbytné k tomu, abychom si uvědomili složitost problémů, které dnes vyvstaly před každým člověkem. Protože v posledních letech se značně vyostřily všechny energetické procesy na Zemi a to, čemu říkáme v bioenergetice karma, tedy zákon odplaty, funguje nesrovnatelně rychleji než dřív. Mnozí čtenáři se v knize setkají s velmi nečekanými a pro ně zcela novými informacemi, které budou připomínat scény ze světa sci-fi. Sergej Lazarev je však badatel, a i kdyby se vám zdály uvedené závěry a fakta co nejfantastičtější, je to naše dnešní skutečnost, mnohokrát prověřená a potvrzená výsledky jeho práce.

Hlavním cílem mnoha lidí, kteří čtou knihy S.N. Lazareva a přicházejí na jeho semináře, je vyřešit některé ze svých problémů. Mnohdy jsou to totiž právě vážné nemoci a problémy, které je přivádějí ke snaze o pochopení toho, co je to život, k otázkám, v čem spočívá jeho smysl, zda existuje souvislost mezi minulostí a budoucností, zda platí takový pojem jako karma, jaké dopady mají lidské neřesti či jak své neřesti odčinit. Ne všichni lidé se ale dokáži zorientovat v tak obrovském množství informací, které k nám přicházejí ze všech stran. Současné zdravotnictví v podstatě funguje tak, že nemoc buď přemění na jinou, nebo její akutní formu převede do chronické. V důsledku toho člověk sice nezažíva silné utrpení, ale nemoc nikam nezmizí. Sergej N. Lazarev objevil, že vyléčit se je možné skrze pochopení. Když člověk porozumí zákonům bytí a uvědomí si, co je skutečně dobré a co špatné, pak nemoc zmizí sama od sebe. Pochopení léči lépe než léky. Vesmírné zákony a principy, jejichž znalost opravdové pochopení, jsou popsány v této knize.

Tato kniha je čtvrtou z 13-ti dílné série knih Sergeje N. Lazareva Diagnostika karmy. V denníkové formě a za použití příkladů ze své léčitelské praxe zde S .N. Lazarev pokračuje v popisu svého odhalování vesmírných zákonů a objasňuje, jak se promítají do vztahů mezi lidmi. Vysvětluje příčiny vzniku nejobvyklejších problémů a poskytuje návod, jak tyto problémy řešit, jak nad sebou správně a samostatně pracovat, aby pominuly.

Ve čtvrtém díle nám autor odpovídá na často kladené otázky naší budoucnosti.

Pokračování 5. dílu, odpovědi na často se opakujicí otázky. Výklad zákonitostí vytvářejících karmu.

Pokračovaní výkladu autora o překonání strachu z budoucnosti, stárnuti, smrti. O tom, kdo jsme a co je smyslem našeho života.

Další rozbory případů autorových pacientů potvrzují, že příčiny současných obtíží spočívají mnohdy v našich postojích ke světu.

V manželském životě má každý své vlastní touhy a každý je má rozvíjet a bránit. Tvrdá a sobecká obrana vlastní touhy však může ponížit partnera a vést k rozvodu. Jestliže však má člověk v duši lásku a je připraven ke kompromisu, pak může dosáhnout naplnění žádaného, aniž by druhého ponižoval nebo nějak omezoval. Silná ukřivděnost na úrovni podvědomí je touhou zabít toho, kdo nám ukřivdil, a při potlačeni takové touhy se mechanizmus zničení obrací proti nám samým. Pokud pochopíme, že pocit křivdy je jen primitivním pokusem o výchovu druhého, můžeme primitivní výchovu nahradit konkrétními činy, které pomohou druhému, aby se změnil.

To, co nazýváme budoucností, je nová realita, jež se nachází v jiných světech. Není to jen obyčejná fyzická realita, nacházející se v jemné rovině. Jednotlivé části budoucnosti jsou před tímto světem uzavřeny a nachází se v jiných dimenzích. Skrze duše našich potomků, přebývajících v budoucnosti, můžeme kontaktovat jiné světy a získávat informace o tom, co se stane. Ovšem proto, abychom se dotkli budoucnosti, je nejdřív nutné naučit se budoucnost ztrácet. A protože budoucnost nejen vytušíme, ale v jemné rovině jsme s ní i propojeni, potom roztržení spojení s jinými světy a s možnou budoucností prakticky u každého způsobuje deprese a neuvědomělou nechuť žít…