Jana Schlossarková (nar. 1941 v Hlučíně) je hlučínská spisovatelka a básnířka. Verše o zvířátkách, květinách a jiných věcech, co nás obklopují, psala původně pro svoje pravnoučátka. Básničky ilustrovala kresbami, které překypují barvami jako příroda sama. Z knížky se mohou radovat všechny zvídavé děti od narození až do školních let.

Tato kniha obsahuje na 200 básní a vyprávění, které již dříve vyšly pod názvem Co na Prajzke se stalo a co povědalo (1998), Co se stalo, u peřa povědalo (1999), Kalendář na rok 2000 (1999), Co se stalo, u kafejapovědalo (2001), a nové texty A idě to dalej, choč se mi už něchce (první vydání). Přináší také autorčin hymnus Moje Hlučínsko, který zhudebnil hlučínský rodák Norbert Studnitzky, hudební skladatel a dirigent.Většina textů je napsána v hlučínském nářečí „po našemu“, část příběhů je v češtině.

Tato kniha obsahuje na 140 básní a vyprávění, které již dříve vyšly pod názvem Smich a plač v jednym měchu (2002) a Jak sem kupila, tak předavam (2009). Většina textů je napsána v hlučínském nářečí, část příběhů je v češtině. Součástí knihy je i rozsáhlý hlučínsko-český slovník, který čtenáře provede světem nářečí „po našemu“.