Vznik a vývoj islamistické ideologie je pochopení motivů islámského terorismu v širším historickém a politickém kontextu. Kniha je rozdělena do tří rozsáhlejších oddílů. V závěru práce autor vyslovuje hypotézu, že v současné době už se nejedná o jakési opakování studené války v nových podobách, ale o počínající konflikt mezi ruskou civilizací a civilizací západní, proti nimž stojí islamistické síly, které si uzurpují novou historickou roli ve vývoji islámské civilizace.

Kniha se zabývá filosofickými kořeny tří základních způsobů politického rozhodování, rozhodování většinového, konsensuálního a konsociačního. Současně ukazuje jejich slabiny a rizika. Důraz je kladen na praktické problémy politiky, na konkrétní příklady. Rozebírá také hlavní novověké teorie zastupitelské demokracie na příkladech analýz J.S.Milla, R. Dahla, S. Huntingtona, J. Schumpetera a hlavně pak Arenda Lijpharta. V závěru jde o pokus vytvořit vlastní teorii dvou typů demokracie v dnešním světě, etablované demokracie odlišné od fragilních demokracií. V celé práci jde o pokus o rehabilitaci politické filosofie v jejím vztahu k dnešní politické praxi.

Jak proměnila první světová válka každodenní život statisíců dělníků v českých továrnách? Jaké nové významy dostávaly v prostředí akutního materiálního nedostatku základní aspekty lidského života, jako například kde, jak a co jíst nebo v jakých podmínkách a s kým pracovat? Jak proměnila totální válka organizovaný dělnický kolektiv? Kniha sleduje tyto a podobné otázky ve čtyřech základních sférách válečného dělnického života: ve sféře konzumace potravin, výkonu průmyslové práce, genderových vztahů a sociálních protestů, které se s postupující válkou stávaly čím dál více běžným koloritem většiny českých měst.

Popis není dostupný

Co to znamenalo nazývat se během posledních zhruba sto padesáti let "Čechem"? Jak se obsahy "češství" proměňovaly během přináležitosti českých zemí k Rakousku-Uhersku, během meziválečné republiky i po ní? Jak se na různé obsahy "češství" dívala jiná etnika, která v Čechách žila? Jak prožívali svou národní identitu čeští emigranti? Na tyto otázky odpovídá deset autorů, kteří sledují nejrůznější obsahy moderní české identity jak v prostředí vrcholné politiky či filozoficko-historických debat, tak ale i na úrovni běžných lidí. Pozornosti se tak dostává diskusím o náplni moderní české identity mezi českými spisovateli před první světovou válkou, mezi českými politickými elitami starého rakouska i meziválečné republiky, ale i mezi sudetoněmeckými intelektuály, či v prostředí tisíců českých emigrantů, kteří během 19. a 20. století hojně opuštěli svou domovinu. Kniha tak poskytuje plastický obraz toho, jak se češi v moderní době identifikovali se svým národem i jak byla tato identifikace pozorována zvenčí.