Abú Firás, plným jménem Abú Firás al-Háris ben Abil 'Alá Sa'id ben Hamdán ben Hamdún al-Hamdání, narodil se r. 320, dle jiných 321 H (932 neb 933 po Kr.). Práce jest studií o zajímavém básníku a džihadistovi (svatém náboženském válečníkovi), jejž literární historie arabská čítá k nejcituplnějším básníkům arabským. V dětství přišel o otce a rodiny otce zbavené ujal se slavný umělec halebský Saifuddaula, blízký příbuzný Abú Firásův. Zejména Abú Firás sám nalezl v něm příznivce, který stal se mu, jak sám výslovně doznává, plnou náhradou za otce. Pod tak mocnou ochranou a na výsluní takové přízně vyvíjela se ovšem i individualita Abú Firásova co nejskvělejší a on vyrostl v muže, který v obou ctnostech, meče i péra, stejně jsa vzdělán, vynikal stejně srdnatostí i výmluvností jakož i dovedností ve všech rytířských uměních. V době své slávy nedělal si Abú Firás mnoho ze svých nepřátel a závistníků; naopak poznáváme z dívánu jeho, že si nemálo na tom zakládal, že se povznesl přes hlavy svých protivníků: "K mé velikosti náleží to", praví výslovně, "že neustávají mně lidé haniti pro to, co mi závidí; lidé stíhají mne závistivými pohledy, že zdá se mi, že budou mi na konec i hvězdy záviděti. A nevidím nic, než nepřátele, již proti mně bojují; a jejich poslední dobro jest po mém soudu, že zjevně proti mně bojují. Oni zhasínají slávu moji (zapomínajíce), že Alláh ji rozsvítil, a snižují moji výtečnost, (zapomínajíce), že Alláh ji dává. Při tom doufají sami výše dosíci, nepomníce, že i velké skutky jsou darem Alláhovým." Jinde vyznívá hrdé sebevědomí Abú Firásovo ve slova: "Kéž nikdy nepřestanou tvoji nepřátelé, naopak kéž jsou věčni; a nikdy nebudiž bez závistníků: nebo jen ten jest pánem, komu se závidí."

Abú al-Alá al-Maarríse stal proslulý nejen díky své poezií, vegetariánství, humanitě, celibátu ale i svým názorům kritizujícím některé aspekty islámu a arabské společnosti.V době života al-Maarriho bylo od něj vcelku odvážné veřejně vůbec islám zpochybňovat, protože šlo již o dobu, kdy nabrala velké společenské síly muslimská ortodoxie, které jakékoliv zpochybnění islámu a toho, co označuje za islámské, trestá smrtí. Al-Maarri byl celkově pesimistický a silně racionalistický. Postava al-Maarriho je kontroverzní i dnes, například syrský arabský nacionalistický režim si jej velmi cenil pro jeho arabský původ a vydal s ním například poštovní známku či financoval a udržoval v jeho rodišti knihovnu s jeho rukopisy a pořádal festivaly na jeho památku a byly mu dokonce postaveny sochy. Ovšem naopak část syrských povstalců jej nenávidí a v roce 2013 na dobytém území bojovníci islamistické skupiny al-Nusra zničili jeho sochu jako symbol kritiky islámu. Tento životopis je dalším z životopisů zajímavých postav arabského a muslimského světa.

Rudolf Dvořák patří mezi přední znalce islámu v českých zemích z přelomu 19. a 20. století. Českými historiky je považován za zakladatele české orientalistiky a je smutné, že v dnešní době se na něj v naší společnosti zapomnělo. Možná je to dáno i tím, že část díla pana profesora vyšla pouze v němčině, a také tím, že mnohé z názoru a závěru pana profesora se dnes nehodí do současné multikulturní interpretace významu islámu a jeho vlivu na Evropu, kdy pan profesor poukázal na zásadní význam ortodoxního pojetí islámu pro úpadek arabsko-muslimské civilizace, když například prohlašuje že "vzkvetla-li věda u Arabů skutečně, tož stalo se to jednak zásluhou cizí, jednak teprve v dobách, kdy původní Islám aspoň u jednotlivců pozbyl své příkrosti, a svoboda myšlení poněkud větší měrou zavládla". V této publikaci se profesor Dvořák věnuje inspirativně-pozitivnímu vlivu muslimské civilizace na evropskou civilizaci. Je nepochybné, že takovéto názory jsou v dnešní evropské orientalistice, považované za politicky nekorektní a neodpovídající duchu multikulturní interpretace islámu a jeho civilizace. Většina dnešních orientalistů a religionistů, ať chce či nechce, tak musí z obavy nad důsledky z odmítnutí tohoto dogmatismu zastávat multikulturní stanovisko.