Před třiceti lety se Lunině matce stala děsivá věc. Natolik děsivá, že si ji nechala celý život pro sebe. Pravda vyšla najevo až nyní, po její smrti. Odhalení matčina tajemství Lunu i její sestru silně zasáhne – a když zjistí, že se jim naskytla možnost vrátit se v čase do matčina rodného města a dát věci do pořádku, rozhodnou se to udělat. V New Yorku roku 1977 zpočátku nacházejí více otázek než odpovědí. Pak se ale Luně přihodí cosi neskutečného, téměř magického – potká svou matku jako mladou dívku. Zprvu si připadá jako blázen, ale pak pochopí, jaká šance se jí tím naskýtá. Když může cestovat v čase, může také změnit běh událostí. Může to udělat, nepochybně. Ale měla by? Jestliže se totiž odhodlá k činu – jakémukoli – a změní matčin život, nebude nakonec muset obětovat sama sebe?

Bezvýhradná láska existuje. Jen člověk musí mít koho milovat. Sophie a Carrie byly kamarádky od dětství, ale během posledních let se jedna druhé ztratily. Carrie se rozhodla pro rodinný život v malém městě, zatímco Sophie si buduje skvělou kariéru v Londýně. Nemá sice moc času na muže, zato ji čeká další povýšení, má úžasnou sbírku bot a kočku, která ji nikdy nezklame. Jenže pak se Sophie dozví, že Carrie zemřela a že se nemá kdo postarat o její dvě malé dcerky. Otec holčiček je nezvěstný a jejich babička je sama odkázaná na ústavní péči. Kdo zbývá? Sophie: dávná přítelkyně z dětství, která Carrii slíbila, že se dětí ujme, pokud by došlo k nejhoršímu. A ten den teď nastal... Rowan Coleman napsala další chytrý, vtipný a emocemi nabitý román. Za hrdinku tentokrát zvolila ženu, která se stala matkou doslova ze dne na den, naprosto nepřipravená a beze špetky zkušenosti. Ze sebevědomé manažerky se stává bezradná osoba, která si zpočátku absolutně neví rady, ale postupně díky holčičkám začíná chápat, co je pro ni v životě opravdu důležité. A především zjišťuje, že bezvýhradná láska skutečně existuje. Jen člověk musí mít koho milovat.

Někdy zažíváme tolik štěstí, že se tomu zdráháme uvěřit. Před šesti měsíci se Sophie Millsová vzdala všech vymožeností velkoměsta a odstěhovala se z Londýna na venkov. Neměla jinou volbu: do jejího života nečekaně vpadly děti její zemřelé kamarádky, o které se musela postarat. Začátky byly těžké, ale dnes už Sophie ví, že obě holčičky miluje. A zároveň v ní sílí pocit, že miluje také jejich otce, i když ho vlastně moc nezná... Značkové lodičky skončily ve skříni – ostatně kam by je tady v Cornwallu nosila? Dříve bývaly téměř součástí její osobnosti, ale teď se staly nepotřebným krámem, který dala dětem na hraní. Sophie nad tou proměnou žasne: najednou nepotřebuje nic z toho, co pro ni bývalo nezbytné, a je prostě šťastná. Ano, občas se vyděsí obrovské odpovědnosti, kterou přijala, ale po většinu času je z ní spokojená máma. Sophie váhá jedině nad tím, jestli má do svého života přijmout i Louise. K tomu, aby se stala matkou ze dne na den, ji donutily okolnosti. Ale založit ze dne na den rodinu, to už je otázka volby. A Sophie váhá: miloval by ji Louis i za jiných okolností? Nevidí v ní jen jakousi náplast za zemřelou ženu? A dokáže ona sama žít s vědomím, že její případné partnerské štěstí stojí na smrti kamarádky? Spousta otázek, na které Sophie hledá odpovědi... Bude je umět nalézt?

Odejít z tohoto světa je snazší, když vás netrápí nedokonané a nevyřčené… Stella Careyová je provdaná za válečného veterána Vincenta, který po návratu z bojů tráví večery ve společnosti traumatických vzpomínek, úplně uzamčen před vnějším světem. Aby unikla před neútěšnou realitou domova, bere si Stella stále více nočních směn v hospicu. Rozmluvy s pacienty jí přinášejí zvláštní klid. Seznamuje se s jejich osudy; vnímá, jak odlišně lidé přijímají blízkost smrti. A především stále silněji chápe, jak je pro umírajícího člověka důležité urovnat a uzavřít vztahy s blízkými. A právě tehdy začne Stella psát dopisy, jejichž prostřednictvím se její pacienti loučí se svými milovanými. Některé jsou plné humoru či lásky, jiné obsahují souhrn praktických rad, z dalších čiší lítost… Všechny dopisy Stella odešle, až jejich faktický pisatel zemře. Tento slib dodržuje až do jedné noci: tehdy sepíše dopis, který je pro pacienta poslední šancí na odčinění dávné viny – pokud ovšem bude doručen včas…

Popis není dostupný

Některá rozhodnutí jsou těžká jen do té chvíle, kdy je uděláme. Pak už se jen sami sebe ptáme, proč jsme je tak dlouho odkládali. Rose Pritchardová se odhodlávala dlouho, snad až příliš dlouho. Odejít od násilnického manžela není tak snadné, jak by se mohlo nezasvěceným zdát, a tak Rose dlouhá léta setrvávala v nesnesitelném soužití. Z černé díry beznaděje ji vytáhla docela obyčejná pohlednice: pár laskavých slov od člověka, s nímž se setkala před lety, jen na pár chvil. Tak málo stačilo, aby zdeptaná Rose pochopila, že musí odejít. Že nemá co ztratit. Že může jenom získat. Utíká s několika narychlo sbalenými kousky oblečení a se sedmiletou dcerkou Maddie. Když se uprostřed noci ocitá na prahu vesnického penzionu, uvědomí si, že teď už skutečně není cesty zpět. Ve stejné chvíli se začne trápit pochybnostmi: neudělala strašlivou chybu? Nehoní se za nesmyslnou chimérou? Bude si umět vybudovat úplně nový život? Ať už bude odpověď na všechny znepokojivé otázky jakákoli, jisté je jedno: že Rose zkrátka nezbývá nic jiného, než aby se pro sebe a pro svou dceru pokusila vybudovat lepší život. I kdyby ji to mělo stát cokoli.

Jméno prvorozeného dítěte. Tvář vašeho muže. Váš věk a adresa… Co když se vám tohle všechno začne ztrácet z paměti? Claire má fungující manželství, dvě dcery, všetečnou matku... a Alzheimera. Dříve měla i práci, kterou milovala, ale kdo by zaměstnával učitelku, která trpí ztrátou paměti? Claire se zoufale snaží zachovat alespoň to, o co ji ještě nemoc nepřipravila, a tak si na radu terapeuta pořídí Knihu vzpomínek. Zapisuje momenty z minulosti i současnosti, protože ví, že brzy budou její řádky to jediné, co po ní manželovi a dětem zbude. Ví to, protože na stejnou nemoc zemřel její otec. Dny tráví doma, v nedobrovolném uvěznění, protože každý odchod hrozí tím, že nenajde cestu zpátky. Postupem času přestává být bezpečno i doma: vynechávající paměť Claire znemožňuje vykonávat i ty nejběžnější, nejbanálnější činnosti. Výsledkem je nekonečná frustrace a zášť vůči blízkým, prokládaná zoufalou touhou využít každý vzácný okamžik, kdy se ještě může těšit z jasné mysli... Román Kniha vzpomínek je neobyčejně silný příběh, smutný i povzbudivý zároveň. A Claire je literární hrdinka, která se každému čtenáři natrvalo vryje do paměti. I když ona sama paměť už téměř ztratila.

Popis není dostupný

Popis není dostupný