Próza autorky, která svůj talent potvrdila již debutovým románem Peřiny a chléb (Torst, 2015).

„Co je to vlastně za text? Jaký je jeho smysl? O čem vypovídá? Domnívám se, že vyčerpávající odpověď na tyto otázky paradoxně nemůže dát ani sama autorka. Ta meditace se jí zrodila pod rukama jako výkřik zoufalství i smíchu nad současným světem, jako cosi, co se ze samé své podstaty brání vyčerpávající interpretaci či jednoznačnému výkladu.“ - Z Doslovu Jana Šulce

Románový debut autorky (* 1955) známé především z povídek a esejů publikovaných v časopisu Prostor, přináší strhující příběh ženy od začátku šedesátých let do současnosti v realisticky zachyceném historickém kontextu. Život hlavní hrdinky sledujeme v proměnách doby: ve škole na počátku 70. let, v drsně zachycených dělnických zaměstnáních, pod tlakem StB, v dotyku s disentem, při hledání nové práce a studiu na právnické fakultě, při práci ve velkém podniku, při vstupu do advokacie. Autorka má mimořádně pronikavé vidění, píše ostře, věcně a nepateticky. Nejcennějšími kapitolami jsou ty, jež u nás jedinečným způsobem líčí husákovskou normalizaci. Kniha ukazuje velice věrně dilemata, která musel řešit každý, kdo v té době žil, a přesvědčivě představuje zejména tzv. šedou zónu, prostředí mezi disentem a konformní částí společnosti. I líčení polistopadového vývoje je v knize velice kritické a ostré, ukazuje převlékání kabátů, bezcharakternost, touhu po penězích a konzumním způsobu života. Jde o mimořádně cenný a vyzrálý románový debut, který neuniká z české současnosti a nedávné minulosti, ale naopak se ji snaží zobrazit se vší pravdivostí a naléhavostí.