Mytologie jsou jedním z nejvýznamnějších Barthesových děl. Úvodní část tvoří řada krátkých a snad až překvapivě zábavných, ovšem mimořádně dobře propracovaných úvah o některých dobových aspektech konzumní společnosti (wrestling, astrologie, kuchařské recepty v časopisech); druhá část je pokusem zasadit tyto texty do obecnějšího teoretického rámce. Je pozoruhodná mimo jiné tím, že jde o jeden z prvních pokusů o aplikaci sémiologického přístupu na konkrétní kulturní jevy (v tomto ohledu bude mít Barthes nesčetné množství následovníků v oblasti teorie kultury, literární teorie, ale i politologie nebo třeba gender studies). Mytologie zásadním způsobem přispěly k proměně francouzské intelektuální scény ve druhé polovině 20. století: jsou jedním z prvních projevů nástupu nového způsobu uvažování, které se vzdá fenomenologické a existencialistiké orientace (Sartre, Camus, Merleau-Ponty) ve prospěch strukturální a synchronní analýzy dějinných i aktuálních jevů (Foucault, Althusser, Derrida aj.).

Matka byla v životě spisovatele a filozofa Rolanda Barthese tou nejdůležitější postavou. Den po její smrti, 25. října 1977, si začal vést Deník smutku. Psal jej perem, někdy tužkou, na papírové lístky (papír rozstříhaný na čtvrtiny), které potřeboval mít neustále na pracovním stole. Najdeme tu odkazy na souběžně psané dílo Světlá komora, k němuž ho ponoukla jedna z maminčiných fotografií, nebo i sen napsat proustovský román Vita Nova, kde by z ní učinil postavu. V první řadě je ale tento intimní dokument spouštěním žebříku do propasti posledních tří let, o které ji přežil.

Jeden z nejosobnějších a nejčtivějších textů slavného francouzského esejisty. Japonsko jako systém znaků, nikoli pouze navštívené, ale čtené jako kniha. Důvěrné setkání autora se světem, který se před ním otevírá stránku po stránce. Roland Barthes proniká do utajeného smyslu japonské kuchyně, divadla, nádraží, pokoje nebo obyčejného balíčku s pronikavostí zamilovaného člověka. Vyznání a zároveň poetická meditace o tom, co všechno nám sdělují věci a gesta, když jsme připraveni správně číst.

Popis není dostupný

Poslední kniha nejznámějšího francouzského sémiotika Rolanda Barthese (1915–1980) je pozoruhodný text o fotografii, v němž překračuje sémiotická východiska svých starších textů a fenomén fotografie se mu stává podnětem nejen k proměně metodologie, ale, a to především, k hlubšímu filozofickému zamyšlení. Světlá komora. Poznámka k fotografii (La chambre claire. Note sur la photographie, 1980) patří k základním pracím teorie fotografie, spolu s knihami Susan Sontagové, Johna Bergera, Viléma Flussera a dalších vyvolala na počátku 80. let nový zájem o fotografii jako kulturní fenomén.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný