Román Amulet navazuje na Divoké detektivy, podobně jako Vzdálená hvězda navazovala na Nacistickou literaturu v Americe. Vypravěčkou je Auxilio Lacouture, uruguayská básnířka a "matka všech mexických básníků", která se v září roku 1968 při policejním zásahu na mexické univerzitě schovala na záchodě, kde přečkala několik dnů. Čas strávený na záchodě filozofické fakulty se stane tunelem času, který ji přenáší do minulých let v Mexiku i do těch, která má ještě před sebou. Ve strhujícím toku vyprávění, které sám Bolaño přirovnává k partituře pro jediný nástroj, kdežto Divocí detektivové a 2666 jsou skladba pro orchestr, se objevují slavní skuteční i smyšlení básníci, malíři a další umělci včetně Artura Belana, a vypráví se také o cestování, o severním pólu a zapomenutých vraždách. Amulet je Bolañvým šestým románem, vydaným poprvé roku 1999 v nakladatelství Anagrama.

Útlý román Vzdálená hvězda vznikl rozpracováním posledního příběhu Nacistické literatury v Americe . Vypravěč líčí se směsí hrůzy a fascinace několik epizod ze života básníka, s nímž se seznámil počátkem 70. let na básnické dílně a pak se s ním znovu setkal až po Pinochetově puči - vlastně ne s ním, ale s jeho "vzdušnou poezií", verši psanými na oblohu tryskami letadla. Pátrání po tom, kdo tento básník-válečný pilot vlastně je, co znamená umění pro život a kolik cizích životů je někdo svému svéráznému umění ochoten obětovat, tvoří páteř vyprávění plného odboček dalších příběhů. Kniha, považovaná literárními kritiky za jedno z nejpodstatnějších Bolanových děl, je bajkou nehodnou následování o podvodném umělci, jenž místo jakékoli etiky dbal pouze na estetiku, a další z variant Bolañova hledání podob moderního zla. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. Vydání knihy podpořilo Velvyslanectví Chilské republiky.

Posmrtně vydaný román Třetí říše (vydáno 2010) napsal chilský autor Roberto Bolaño (1953-2003) už roku 1989, v prvním období své spisovatelské dráhy, s jeho vydáním však váhal, neboť vypravěčská struktura této knihy se poněkud vymykala celkovému rámci jeho tvorby. Téměř celý děj se odehrává v hotýlku u moře na katalánském pobřeží, kam přijel se svou dívkou strávit prázdniny pětadvacetiletý Němec Udo Berger, vášnivý hráč a tvůrce válečných deskových her. Udo se raději než plážovým radovánkám věnuje zdokonalování taktiky a vymýšlení nových variant hry nazvané Třetí říše; večer na diskotékách se pak chtě nechtě seznamuje s nejrůznějšími podivnými existencemi. Jeho nejen prázdninový život zásadně ovlivní Němec Charly, nadšený surfař, opilec a hrubián, místní povaleči Vlk a Beránek a hlavně tajemný pronajímatel šlapadel zvaný Škvarek. Při hraní Třetí říše ztrácí Udo pojem o hranicích mezi realitou a fikcí a právě tak i čtenář se nejistě, s obavami pohybuje po měkké, bažinaté půdě Bolanovy nezkrotné imaginace a sarkastických úšklebků. Vypravěčsky strhující kniha znovu a jinak předkládá Bolañova věčná témata - podoby zla, nacismu, zneužívání moci a to, jak se kultura (smyšlenka, hra, literatura) stává jedinou pravou skutečností. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Popis není dostupný

V kompozičně bohatém románu 2666 se mísí detektivka s eposem, filozofický román s básní, citová výchova s vědeckofantastickou literaturou, novinová reportáž s lékařskými záznamy šílených stavů choré mysli. Hlavními hrdiny jsou tři profesoři německé literatury, které spojuje láska k dílu tajemného spisovatele Archimboldiho i k jejich anglické kolegyni. Čtyři badatelé se vydají po stopách Archimboldiho do Mexika, kde se dozvědí o řadě brutálních vražd žen a dívek. Tyto zločiny se vinou pěti knihami románu, zrcadlícího dnešní šílenou společnost, kterou snad může zachránit jen literatura. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury Španělska i Ministerstvo kultury České republiky.

Touto knihou, vydanou v roce 1996, na sebe dnes slavný Roberto Bolaňo poprvé upoutal pozornost. Formálně se tváří jako slovník spisovatelů, ale žádná slavná jména skutečných latinskoamerických autorů, kteří si tak či onak zadali s fašistickou ideologií, tam nenajdeme. Není to ani sbírka esejů, ale ani román či povídky, nýbrž zvláštní hybridní žánr: soubor typicky bolaňovských, záměrně znejistělých vyprávění, kde banální a všední historky nabývají děsivých a groteskních rozměrů. Bolaňo tu má blízko k Borgesovi, jenž také věrohodně vyprávěl o neexistujících spisovatelích, textech a historických osobnostech a s radostí ze hry vymýšlel příručky typu Fantastické zoologie. Bolaňo si navíc hraje se jmény, která se někdy dají v textu dešifrovat, sarkasticky se šklebí a popichuje, ale hlavně propadá - a s ním i čtenáři - kouzlu slova a chrlí fascinující litanie a obrazy. "Toto Bolaňo dílo je nejbližší knihám Borgesovým, ale na rozdíl od svého literárního předchůdce se Bolaňo více zajímá o skutečný svět než o knihovny." Benjamin Lytal, The New York Sun "Nacistická literatura v Americe je zlovolná a smyšlená encyklopedie imaginárních fašistických autorů a literárních fajnšmekrů, v níž Bolaňo skutečně zachází na samé ostří nože." Stacey D'Erasmo, The New York Times Book Review

Chilan Roberto Bolañ (1953-2003), básník a prozaik, je v současnosti zřejmě nejvýraznější postavou latinskoamerické literatury. V této knize vypráví příběh dvou "divokých detektivů", básníků-desperátů Artura Belana a Odyssea Limy a jejich přátel, umělců a stoupenců "žaludečního realismu neboli žaludného či záludného realismu, někdy též bludrealismu", kteří se vydávají po stopách tajemné básnířky Cesáreji Tinajerové. Hledání - iniciační cesta, bildungsroman, citová výchova - trvá dvacet let, od roku 1976 do roku 1996, a prostřednictvím množství postav se rozvětvuje do změti podivných, někdy neukončených příběhů, tvořících "totální" román, kde se dá najít úplně všechno: lásky, smrti a vraždy, blázince a univerzity, zmizení a objevování, literatura i život. Dějištěm je Mexiko (kde Bolaño vyrůstal), Nikaragua, USA, Francie, Španělsko, Rakousko, Izrael, Afrika.

Román Chilské nokturno (2000) se z celku Bolanova díla nevymyká tematicky - zachycuje spisovatele konfrontovaného s totalitním režimem -, ale stylem. Monolog umírajícího kněze, básníka a literárního kritika Sebastiána Urrutiy Lacroixe alias Ibacacheho je méně věcný, než bývá u Bolana obvyklé, o to je však hudebnější, má spád a těžko se dá přerušit. Kněz si v horečce na smrtelné posteli promítá klíčové okamžiky života ve snaze obhájit se před nařčeními "zestárlého mladíka", jímž je pravděpodobně on sám.

Popis není dostupný