Fašistický režim Benita Mussoliniho patřil k důsledkům první světové války. Duce těžil z politického, sociálního a duchovního rozvratu Itálie po válce – byť vítězné – a Evropy vůbec. Sliboval vytvořit nové „římské impérium“ a své výboje ve třicátých letech začal realizovat. Válečná pole však nepřinášela Itálii očekávané zisky, Italové zaznamenávali spíše citelné ztráty a časem trvalé neúspěchy. Válka zemi vyčerpávala, stále těžší životní podmínky vedly k protestům, stávkám, nepokojům a první zhroucení fašistického režimu v červenci 1943 Mussoliniho uvrhlo do takřka absolutní závislosti na Německu. Duceho dramatické osvobození Skorzenyho výsadkáři sice vedlo k obnově fašismu v severní Itálii, ale byla to spíše parodie na dřívější časy, kterou definitivně ukončilo až Mussoliniho zohavené tělo pohupující se na jedné milánské benzínce v dubnu 1945…

Příběh za druhé světové války ojedinělý: Poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od Stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili! Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako Tři králové Morávek, Mašín a Balabán. Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení se svým vrchním velitelem prezidentem Benešem v Londýně a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden "ústupový" boj se svým protivníkem K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl, že tam už je generálů dost. Teprve v den výměny protektora Heydrichem koncem září 1941 byl zatčen a německým tribunálem složeným z gestapáků "odsouzen" k smrti. Zemřel jako hrdina. Odmítl šátek přes oči a díval se upřeně na své vrahy.

Mnichovská dohoda ze září 1938, jež tragicky zmrzačila tehdejší Československou republiku, je dodnes vnímána jako jeden z nejbolavějších okamžiků naší novodobé historie. Odstartovala největší válečnou katastrofu, jež postihla celou Evropu i další kontinenty, a dalekosáhle ovlivnila následující světový vývoj. Ačkoliv se čeští politici v čele s prezidentem Benešem snažili republiku zachránit vší mocí včetně moci branné, zradě svých spojenců - Francie a Anglie - čelit nedokázali. Těm byl osud malé země uprostřed Evropy lhostejný. Adolf Hitler dosáhl s jejich pomocí svého a vítězně vykročil za svým snem o tisícileté říši. Co mnichovské dohodě předcházelo, proč k ní došlo, kdo a jak se na onom ostudném činu podílel a jak vše probíhalo - tyto a další skutečnosti popisuje renomovaný český historik prof. Robert Kvaček. Na základě detailní znalosti dobových dokumentů plasticky líčí dění a atmosféru oněch zářijových dní, zejména dne posledního.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Byla to ojedinělost tragická. Jako jediný ministerský předseda zemí okupovaných nacistickým Německem byl generál Alois Eliáš postaven před popravčí četu.Přivezli ho k večeru 19. června 1942 na střelnici v Praze-Kobylisích. Den po dobytí kostela v Resslově ulici, kde padlo v nerovném boji sedm parašutistů. Eliáš se s nimi nikdy nesetkal. Jeho úsilí bylo ale s jejich posláním totožné. Jen způsob boje byl odlišný…Nyní stojí nespoután, s očima nezavázanýma. Navenek mužně, klidně. Potvrdí to později svědci exekuce. Ale to on už nebude žít. Těsně před rozkazem k palbě snímá klobouk a odhazuje ho. Nikoli do dáli, ale jen k východnímu náspu, kde stojí pražský gestapák Fuchs a velitel pankrácké věznice Soppa.Chtěl asi umřít prostovlasý.