V pořadí druhá oficiálně publikovaná básnická sbírka Roberta Kubánka nese příznačný název Rozladění. Tohle jednoduché slovo obsahuje hned několik podstatných významů: jednak odkazuje na autorovy (ne vždy tak docela blahé) čtenářské zkušenosti (vždyť Ladění už tu vskutku přinejmenším dvakrát bylo), jednak velice výstižně pojmenovává sumu Kubánkovy výpovědi „o sobě a o světě“ a jednak naznačuje básníkův svébytný způsob zacházení s výrazovými prostředky. Vesměs kratší, originálně zrýmované a břitce vypointované básně, hýřící často osobitým humorem a ironií, se čtenářům snadno vryjí do paměti. A co víc – uvíznou jim v srdci, na duši, jak tomu má u pravé poezie být.

Popis není dostupný

Bezcestí je povídková sbírka, která, řečeno autorovými slovy, představuje tichý a ulehčený povzdech za osmdesátými lety naštěstí již uplynulého dvacátého století v Čechách - a svérázné vyznání "magickému městu" Praze. Kubánkova schopnost sugestivně zachytit dusnou a šedivou atmosféru doby společně s nadčasovým poselstvím všech textů (místy působících takřka jako podobenství) vytvářejí v této rozsahem nevelké knize pozoruhodně působivou kombinaci, jejíž účinek je mnohde ještě umocněn jemným, jakkoli někdy nepříliš šetrným humorem. Na otázku, není-li knížka o osmdesátých letech z dnešního pohledu anachronismem, odpovídá autor důrazně "ne". A dodává, že má ještě v živé pamětí, co všechno si příslušníci jeho generace od onoho desetiletí slibovali - a čeho se nakonec dočkali. Bezcestí by tedy podle něho mohlo a mělo plnit funkci výstražné tabule, varování před přílišným, neopodstatněným optimismem.