Píše se rok 1468. Mladý kněz Christopher Fairfax přijíždí do odlehlé vesnice ve Wessexu, aby vykonal pohřeb tamního faráře. Země v okolí je posetá starými artefakty – mincemi, úlomky skla, lidskými kostmi - které starý farář sbíral. Nevedla tato posedlost k jeho smrti? Fairfax se rozhoduje odhalit pravdu. V průběhu příštích šesti dnů bude vše, čemu věří, podrobeno zničující zkoušce. Poslední spánek je postapokalyptický román s nečekaným zvratem. Příběh se odehrává v budoucnosti, nikoli v minulosti. Dozvídáme se, že kolem roku 2025 se spletitě propojená globální společnost, o které dnes uvažujeme jako o čemsi naprosto samozřejmém, totálně zhroutila. Jak? Důvodů se nabízí víc. Mezi zbytky těch, kdo přežili, přinejmenším v Británii, se vynořil nový společenský řád pod vedením katolické církve. V novém kalendáři těchto lidí se rok 2025 stává rokem 666 (podle biblické „číslice šelmy“, jak je popsáno ve Zjevení Janově 13:15-18). Rok 1468 je tudíž od současnosti vzdálen do budoucnosti o více než 800 let. V Posledním spánku Harris zkoumá svět, který je neznámý a starý, a zároveň poukazuje na důsledky našeho flagrantního ignorování současných existenciálních nebezpečí. Staví nás do jádra záhady. Katastrofa, která postihla svět, je důsledkem naší chamtivosti a ctižádostivosti, naší arogance. Zodpovědní jsme za to my všichni…
