Obdivuhodná produkce překladových verzí Písma svatého v předbělohorské jednotě bratrské dosáhla v době kulminující humanistické epochy svého vrcholu. Podrobně komentovaný Nový zákon vytiskli bratří dvakrát, jednak jako poslední díl Kralické bible šestidílné v roce 1593–1594, jednak jako upravené a rozšířené vydání v roce 1601. Právě tento „v nově přehlédnutý“ Nový zákon z počátku 17. století byl zamýšlen jako náhrada znění z let 1593–1594 a v této funkci jej vskutku nezřídka nacházíme v dochovaných kompletech. Kolektivní monografie se pokouší, poprvé v dějinách českého vědeckého úsilí, o komplexní zhodnocení tohoto výjimečného tisku, a to v širokém kontextu dobové zahraniční i domácí humanistické biblistické produkce a reformační teologie. Dobu, do které je dílo zasazeno, přibližuje z badatelských perspektiv různých vědních oborů, zejména historie, knihovědy, dějin čtenářské recepce, jazykovědné bohemistiky, novozákonní biblistiky a teologie.

Bible kralická zaujímá v bohaté tradici českých převodů Písma postavení výjimečné. Specificky český nápravný směr středověké západní církve, jednota bratrská, vytvořila soustředěným kolektivním úsilím svých vzdělaneckých elit vybroušený a jednolitý převod z původních jazyků a soudobých nejlepších protestantských překladů. Po šestidílném vydání, v němž novozákonní svazek představoval revidovaný a v poznámkovém aparátu výrazně rozšířený Blahoslavův překlad, následovaly další edice. Nejpodrobněji komentovaným biblickým dílem bratří se stalo druhé vydání posledního dílu Šestidílky, samostatně publikovaný Nový zákon z roku 1601, na němž se výrazně podílel kalvinisticky orientovaný biskup Zachariáš Ariston. Právě zmíněná úprava z počátku 17. století, v níž se završuje předbělohorská bratrská tradice komentovaného novozákonního překladu a jež předznamenává znění poslední Kralické bible z roku 1613, je nyní čtenářům předložena v kritické edici, zachycující všechny jazykové varianty od Blahoslavova prvního vydání Nového zákona z roku 1564 do poslední kralické verze z roku 1613 a hlavní dobové cizojazyčné předlohy, z nichž bratří mohli čerpat. V dějinách vědeckého úsilí se tak díky kolektivu bohemistů a biblistů poprvé uskutečňuje myšlenka, o jejíž realizaci usilovaly generace předchozích badatelů: kritické vydání novozákonního textu Bible kralické.

Canaanite glosses, i.e. medieval Slavic, especially Czech glosses, recorded in Hebrew script, have aroused the interest of researchers since the first half of the19th century. Despite long-term research their appearance has not been sufficiently described and explained until today. A conference, the contributions to which are contained in this book, was organized as a part of and supported by the grant project of the Czech Science Foundation No. P406/11/0861 Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země (Canaanite Glosses in Medieval Hebrew Manuscripts Related to the Czech Lands). Its goal was to diminish the number of unresolved questions by focusing on the problem of Knaanic language proper as well as connected phenomena. Many leading scholars in Hebrew, Yiddish, and Slavic linguistics have contributed to the volume. To illuminate the problem from different perspectives, scholars from related fields were welcome to contribute. In total, seventeen contributions have been gathered bringing new findings contextualizing the Canaanite glosses as well as new findings of the glosses themselves. Further achievements are new facts about related phenomena like a literary depiction of Prague´s pogrom of 1389, etymology of the word for Jew in Common Slavic, biblical usage of the word Canaan or glosses of a small corpus of Judeo-Portuguese, all of which are published in the present volume. The contributors to the volume adopted various methodological approaches, which was encouraged to show the plurality of perspectives and open further discussions. The editors hope that these proceedings substantially contribute to many of the topics of the most recent research and open new research horizons in this field for the future

Kralická bible je nejrozsáhlejším českým humanistickým překladem a nejdůležitější translací bible do českého jazyka. Překladu bible, centrálního textu křesťanského středověku a raného novověku, byla věnována největší pozornost, neboť se jednalo o nejprestižnější úkol. Počátky překladatelského projektu Bible kralické sahají k Janu Blahoslavovi, vynikajícímu biskupu jednoty bratrské, ale realizace bohatě komentovaného překladu se Blahoslav nedožil. Překlad celé bible v podobě Bible kralické šestidílné uskutečnili až jeho následovníci, poslední díl vyšel r. 1594 po téměř dvacetiletém úsilí. Jejich biblická erudice, práce s českým jazykem i typografická úprava bratrských tisků vzbuzují dodnes obdiv a jejich dílo bylo u nekatolíků užíváno po několik staletí až dodnes. Přesto jsou geneze překladu a vývoj jeho textu v dalších vydáních kralických a pak exulantských v 18. st., jeho úpravy v 19. st. a revize Kralické bible ve 20. st. málo probádány. Autor se snaží na textových sondách objasnit jednak vyrůstání kralického překladu v Šestidílce, jednak proměny jejího textu do r. 1887 a rovněž charakterizovat novodobé opravy Kralické bible ve 20. a na počátku 21. století.

Biblická vlastní jména prošla velmi složitou historií a jejich adaptace představuje pro překladatele obtížný úkol. Obtíže pramení z několikeré podoby vlastních jmen (hebrejské a aramejské, řecké, latinské), k čemuž přistupuje tlak mnohasetleté české překladatelské tradice. Autor sleduje v průřezu vývoj adaptace starozákonních místních jmen v českých překladech od prvního staročeského překladu bible až po českou verzi Jeruzalémské bible, vznikající v současné době.