»Popelův román Ohledávání času přítomného naopak až bobtná nejen imaginací, s níž je příběh rozvíjen, ale i stylem, který je košatý, bohatý a nutí některé pasáže vyslovovat nahlas, propukat smíchem či trnout. Románový projekt, jak signalizuje už název, je vystavěn na půdorysu velkých modernistických románů - nejen Hledání ztraceného času, ale i Kafkových románů, Haškova Švejka, Klímova Utrpení knížete Sternenhocha a podobně. Od velkých autorů si Richard Popel bere potřebu experimentujícího a grandiózního psaní a vypravování; zároveň ale tyto romány, především Proustovo Hledání, nostalgicky v příběhu odsouvá do minulosti jako něco, co bylo, ale už není. Román v postapokalyptickém duchu líčí svět v lecčems podobný světu Topolova Citlivého člověka - svět, který se jeví jako neproniknutelný chaos, jenž vytrhal všechny tradiční kořeny a přináležitosti a nabízí jen provizorní přežívání. Právě v kontrastu s obrazy současnosti o to sugestivněji působí ony velké romány minulosti, k nimž se odkazuje, ale které už v tom současném světě zároveň vyznívají muzeálně a nepoužitelně.« Petr A. Bílek - Ediční příprava Martin Machovec. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Český literární fond.

Hlavním tématem čtvrté části Popelovy volné tetralogie (Gajstova láska - Paradýzo - Paradýzo ztracené a znovunalezené - Gajstova smrt) je záměna lidské identity, možnost její ztráty a případného znovunalezení v procesu času, příběhu i v proudu jazyka, resp celé řady jazyků. V Gajstově smrti je "příběh" literární hrou současně reálnou i fiktivní, humornou i tragickou. V "tradicích postmoderny" využívá autor celé řady motivů ze známých děl světové literatury, jež domýšlí a splétá s vlastní fikcí. V tomto ohledu je příznačné, že v textu, jehož titul naznačuje "smrt", je postava "Gajsta" paradoxně ústřední a vypravěčkou je "vysloužilá prostitutka" Šeherezáda Kreuzerová, kdežto hlavní postavy z předchozích dílů, které měly funkci jakýchsi autorových "alter ego", se zde jen mihnou. Jihoamerická exotika, s níž je konfrontován "malý český svět" v Paradýzu ztraceném a znovunalezeném, nachází v Gajstově smrti protějšek v nekonečných pláních "Ruslandu" a v "divokém Kardašistánu" - krajinách, které jsou mentálně, historicky, literárně i geograficky "české kotlině" a jejím obyvatelům bohužel o dost bližší. Autorovo vypravěčské mistrovství dosáhlo v Gajstově smrti vrcholu. Čtenář je okamžitě vtažen do pitoreskního děje, v němž, řečeno s Ladislavem Klímou, "směšnost a hrůznost jsou sestry".

Třetí díl volné tetralogie originálního českého spisovatele, žijícího od konce 60. let ve Velké Británii, splňuje všechna kritéria moderní světové beletrie: přináší příběh, napětí, hru, ale také klade provokativní otázky po smyslu a principu této hry, tvorby a ohledává možnosti románově-filozofického žánru. Odstupem od české reality, ale zároveň specifickým vztahem k ní, představuje Popel zcela ojedinělý typ českého písemnictví, srovnatelný s dědictvím Ladislava Klímy (filozofie) či Egona Bondyho (umění pojednat příběh s čtivostí a zábavností). Hlavního hrdinu a vypravěče (autora daných světů) Maxe po jeho zdárném vyléčení (kniha Paradýzo, Argo 2000) zastihne přítel z archivu tajemného pana Gajsta (kniha Gajstova láska, Maťa 1997) Paulus informací, že rukopisy jeho nedávného psaní byly ukradeny literárním terapeutem dr. Smržem. Následuje dobrodružná výprava do jihoamerické republiky Parahuary a jejích exotických pralesů, v nichž na čtenáře čeká záhada v podobě "zontologizovaných" literárních světů a jiné svérázné nástrahy.

Autor se narodil v roku 1946 a od roku 1968 žije ve Velké Británii, kde pracuje jako poštovní doručovatel. Literární debut uskutečnil až v roce 1996. Text Paradýzo, rozsahem blížící se románu, avšak žánrově velmi těžko vymezitelný, je reflexivní, meditativní, filozofická próza, kvazideník, mystifikační přelud neustále balancující na hranici snu a skutečnosti s mnohými prvky osobitého humoru, jazykového i situačního. Je zajímavým příkladem české literatury vznikající mimo území naší republiky, a přesto reflektující soudobou domácí skutečnost. Hlavním hrdinou je sám vypravěč a situace, události a svět viděný jeho očima, jeho neustále přemítajícím mozkem a posuzující myslí.

Psychologicky skvěle zpracovaný příběh jedné celoživotní nenaplněné lásky.