Kniha Filozofie a zrcadlo přírody představuje Rortyho nejpropracovanější podání jeho radikální a provokativní kritiky západní filozofické tradice. Rorty demaskuje a odmítá nárok hlavního proudu západní filozofické tradice zakládat a vyhodnocovat poznávací nároky všech oblastí kultury prostřednictvím působnosti „tribunálu čistého rozumu“, jejž má spravovat a zároveň ztělesňovat filozofie samotná. Rorty nachází kořen tohoto sebepochopení filozofie v pojetí poznání jako přesné reprezentace a snaží se toto pojetí demaskovat jako sebeklamné podlehnutí vizuální metaforice zrcadlení, vedoucí k pojetí mysli jako průzračného zrcadla skutečnosti. Rortyho kritice v tomto duchu neujdou ani dva hlavní proudy filozofie 20. století – fenomenologie a analytická filozofie. Jako pozitivní alternativu Rorty nabízí – prostřednictvím originálního rozpracování a syntézy myšlenkových odkazů Deweyho, Wittgensteina a Heideggera – (neo)pragmatickou koncepci poznání jako konverzační shody v rámci komunikačního společenství a koncepci filozofie jako dílem terapeutické a dílem kultivující instituce, která má pomáhat otevírat nové plodné konverzační kontexty a zároveň demaskovat pokusy o kanonizaci a petrifikaci určitých problémových okruhů a příslušných slovníků.

Dva slavní světoví filosofové Richard Rorty a Gianni Vattimo sice vycházejí z odlišných intelektuálních tradic, oba však spojuje kritický přístup k metafyzice. Ve svém díle se zabývají otázkami, které přesahují rámec filosofie, a přehodnocují základní otázky náboženského života i víry v Boha. Trvají na tom, že odmítnutí metafyzické pravdy neznamená nezbytně smrt náboženství; naopak, podle nich se tak otevírají nové způsoby, jak o zbožnosti uvažovat - a tyto nové způsoby kladou důraz na křesťanskou lásku, solidaritu a ironii. Kniha Budoucnost náboženství je jedinečná nejen tím, že se v ní prolíná Rortyho pragmatismus s Vattimovou hermeneutikou, ale také tím, že dává prostor k diskusi o omezeních tradičního náboženského přesvědčení a moderního sekularismu. Živý dialog mezi oběma filosofy, který tuto knihu uzavírá a který moderoval a redigoval Santiago Zabala, analyzuje budoucnost náboženství spolu s politickými, společenskými a historickými aspekty charakteristickými pro náš současný postmoderní, postmetafyzický a postkřesťanský svět.