V Afrických dojmech, svém přelomovém a pravděpodobně nejznámějším díle, doslovném literárním tavicím kotlíku, Raymond Roussel používá stejný formálně omezující způsob vzniku textu jako v některých jiných svých dílech, zejména novele Locus Solus. Ke dvěma podobným slovům přidá dvě stejná slova, ale s odlišnými významy, a na základě následných vět pak vystaví celou strukturu. Spolu s různými dalšími hrátkami se slovy a surrealistickými technikami automatického psaní a vnitřních narážek a odkazů tak text není běžným cestopisem, ale jednou z nejexperimentálnějších novel vůbec. Morbidně fascinován bizarnem, Roussel, kouzelník s vnímáním prostoru a času, dává naprostou volnost své fantazii a před divákem víří představy afrických korunovačních obřadů, ztroskotaných lodí a pralesních bojů, které slouží jako živé obrazy. Čím hlouběji se čtenář noří do mnohovýznamového textu, tím více se vrací zpět, čím více postupuje do budoucnosti, tím hlouběji do minulosti se dostává.

Způsob vzniku novely Locus Solus, podobně jako Afrických dojmů a dalších svých děl, Raymond Roussel odhalil až posmrtně ve svém textu Jak jsem psal některé své knihy. Zrodil se z formálního omezení, kterým se autor řídil, kdy vzal dvě podobná slova, přidal k nim slova sice stejná, ale mající dva významy, a získal tak dvě téměř identické věty, na jejichž základě pak staví celý text. Význačný vědec a vynálezce Martial Canterel pozve skupinu svých kolegů a přátel k návštěvě svého venkovského sídla Locus Solus. Návštěvníkům předvádí stále bizarnější vynálezy korunované živým obrazem, ve skutečnosti představovaným mrtvými lidmi oživenými pomocí tekutiny resurrectinu, která po vstříknutí čerstvou mrtvolu nutí opakovat nejdůležitější událost jejího života. Raymond Roussel, za svého života nepochopený a znevažovaný, byť naprosto originální autor, jehož dílo obdrželo negativní reakce, se nakonec dočkal obdivu surrealistických skupin a dalších avantgardních autorů.

Popis není dostupný