Město Kinolandie, jež vzniklo a žije jen pro fi lmové umění, představuje utopický alternativní obraz budoucího světa. Z dálky připomíná bizarní syntézu světových metropolí seskupených na jednom místě. Jeho obyvatelé žijí ve zvláštním líném bezčasí nikdy nekončící neděle, vládne tam zdánlivá pohoda a optimismus. Falešný svět, který má fungovat jako náhražka toho skutečného, představuje podivný lunapark, v němž se neustále všichni pachtí za vzrušujícími zážitky, a přitom propadají nekonečné nudě. Absolutní zábava se paradoxně mění v absolutní nudu. Milostné vztahy jsou povrchní, deformované. V celém dílem se neustále mísí skutečnost s fikcí a předěl mezi reálným a "umělým" světem je nezřetelný. Autentické věci se musejí nahradit falešnými náhražkami, protože vše pravdivé je pro film nezajímavé a nudné. Sernova polemika mezi odlišnými možnostmi uměleckého vyjádření literatury a filmu a jejich účinkem se úzce dotýká současné reality. Jsme zahlcování nahodilými, chaotickými fragmentárními obrazy, jejichž prostřednictvím vnímáme svět a jež nás vrhají do podivné pseudoreality médií. Ta šíří posedlost kultem mládí, umělé krásy. Autor šalebný svět zábavy a povyšování novodobých mýtů spojených s vizuální kulturou do roviny mýtů kolektivních nemilosrdně demytizoval a zgrotesknil. Ramón Gómez de la Serna (1888-1963) byl jednou z nejvýraznějších osobností meziválečné avantgardy ve Španělsku. Po vypuknutí španělské občanské války v roce 1936 se uchýlil do Buenos Aires, kde strávil zbytek života. Serna je autorem rozsáhlého díla, které zahrnuje většinu existujících žánrů (s výjimkou poezie) a další obtížně zařaditelné literární formy.
