'This book's power lies in its depiction of civilians trying to lead ordinary lives during the horror of war . . . It is shattering stuff, but Rothmann is tender towards his characters and this book is as memorable as his last.' - The Times, 'Historical Fiction Book of the Month'As the Second World War enters its final stages, millions in Germany are forced from their homes by bombing, compelled to seek shelter in the countryside where there are barely the resources to feed them.Twelve-year-old Luisa, her mother, and her older sister Billie have escaped the devastation of the city for the relative safety of a dairy farm. But even here the power struggles of the war play out: the family depend on the goodwill of Luisa's brother-in-law, an SS officer, who in expectation of payment turns his attention away from his wife and towards Billie. Luisa immerses herself in books, but even she notices the Allied bombers flying east above them, the gauntness of the prisoners at the camp nearby, the disappearance of fresh-faced boys from the milk shed - hastily shipped off to a war that's already lost.Living on the farm teaches Luisa about life and death, but it's man's capacity for violence that provides the ultimate lesson, that robs her of her innocent ignorance. When, at a birthday celebration, her worst fears are realized, Luisa collapses under the weight of the inexplicable.Ralf Rothmann's previous novel, To Die in Spring, described the horror of war and the damage done on the battlefield. The God of that Summer tells the devastating story of civilians caught up in the chaos of defeat, of events that might lead a twelve-year-old child to justifiably say: 'I have experienced everything.'

Kiel, nebo co z něho zbylo, hoří skoro každou noc, moje milá. Je totiž válka, pokud ti to ještě nikdo neřekl. Věta z nového románu německého spisovatele Ralfa Rothmanna v mnohém charakterizuje příběh odehrávající se na sklonku druhé světové války. Na jeho počátku hlavní hrdinka, dvanáctiletá Luisa, ještě hledí na svět kolem sebe dětskýma, zasněnýma očima, na jeho konci už jen suše konstatuje: Prožila jsem všechno. V zimních měsících roku 1945 Luisa s matkou a starší sestrou prchá z bombardovaného Kielu na venkov. Statek jejího švagra Vincenta, důstojníka SS, se pro ni stává nečekaným ostrovem svobody: vždyť nemusí chodit do školy. Jenže zatímco se toulá lesem, nad hlavou jí čím dál častěji přelétávají spojenecké bombardéry mířící na východ a do země se valí další uprchlíci. Luisa se snaží pochopit, co se to děje a co se také odehrává v jejím nitru: Proč se jí zmocňuje ten podivně rozechvělý pocit, kdykoli se setká s mladým dojičem Walterem (mimochodem hlavní postavou předchozího Rothmannova románu Zemřít na jaře)? Co jsou zač zajatci v táboře u jezera? Kam zmizela její starší sestra Billie? Od koho získává parukářka vlasy na výrobu paruk? Když se Luise na oslavě švagrových narozenin stane to, čeho se německé ženy a dívky v té době nejvíc obávají, navždy ji to poznamená... "S existenciální razancí, a přece s jemným náznakem humoru vypráví Rothmann z perspektivy dvanáctileté dívky o hrůzách posledních válečných měsíců." (Hamburger Abendblatt) "Bůh onoho léta je ještě odvážnější román než jeho předchůdce Zemřít na jaře…" (Deutschlandfunk) "Rothmannovy děsivě plastické protiválečné romány by měly být povinnou četbou. Dobré literární dílo zprostředkuje víc informací a zážitků než mnoho hodin dějepisu." (der Freitag) "Poselstvím, že i ve zkáze člověk může prokázat ušlechtilost ducha, je Rothmannův román oslavou humanity." (Die literarische Welt) "Ralf Rothmann napsal velkolepý román se suverénní samozřejmostí: ani přehnaně emocionální, ani chladně odtažitý." (SPIEGEL ONLINE) Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Popis není dostupný

Svým posledním románem Zemřít na jaře postavil Ralf Rothmann pomník nezletilým německým vojákům, které Hitler nuceně naverboval v samotném závěru druhé světové války. Kniha je velkolepým obrazem o zmrzačených životech a traumatech mladinkých vojáků, jedinečným románem o otcích a synech, nadšeně přijatým čtenáři i kritiky. Rothmann text vystavěl na skutečném příběhu svého otce, proto je jeho vyprávění o běsnění a zvráceném násilí v posledních měsících největší válečné apokalypsy v lidských dějinách tak autentické a působivé. Hrdiny románu jsou dva sedmnáctiletí kamarádi, které v únoru 1945 pošlou na frontu. Walter se stane řidičem zásobovací jednotky, Fiete, který bojuje přímo v první linii, dezertuje. Brzy ho však chytí a odsoudí k trestu smrti, a Walter se náhle ocitá v popravčí četě se zbraní namířenou na svého nejlepšího kamaráda... Časopis Der Spiegel o Rothmannově románu napsal: "Zemřít na jaře je protiválečný román, který snese srovnání s nejlepšími texty svého žánru, jako je Na západní frontě klid Ericha Marii Remarquea. (...) Nejsilnější pasáže jsou ty, v nichž autor vypráví o otcích a synech, které spojuje tatáž válečná zkušenost v obou světových válkách, které Německo vedlo. (...) A tak jede Walter jako nedobrovolný příslušník jednotek SS surreálnou válečnou krajinou v zásobovacím voze a kolem panuje atmosféra konce lidstva jako v Cestě Cormaca McCarthyho. V řekách plavou mrtvoly, na stromech visí němečtí dezertéři. Zubožení Židé táhnou rozvrácenou zemí v pochodech smrti, wehrmacht ustupuje, nacističtí důstojníci pořádají v opuštěných hotelích orgie. Walter hledá hrob svého otce, který údajně nedávno padl. Prochází hřbitov za hřbitovem a pak musí zase na frontu. Dokud válka konečně neskončí." Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Popis není dostupný