Světově známý sociolog, novinář a politik se vrací ke svému dětství a k začátkům své novinářské, vědecké i politické kariéry. Nejedná se o klasickou autobiografii nejen proto, že vyprávění končí ještě před autorovým věkem třiceti lety ale také protože se Dahrendorf nesnaží svůj život podávat jako jeden souvislý příběh, jehož jednotlivé kapitoly na sebe harmonicky navazují. Dahrendorf, který strávil velkou část života v anglosaském prostředí, pochází z významné hamburské sociálnědemokratické rodiny. Velkou část knihy věnuje právě svým německým kořenům, otci, který byl poslancem říšského sněmu, odpůrcem a vězněm nacistického režimu a posléze významným politikem poválečného Německa, a svému mládí v pohnutých třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Prozrazuje ale rovněž mnohé ze zákulisí univerzitního a politického života prvního desetiletí západoněmeckého státu, tedy života, jehož se sám velice aktivně účastnil. Přes záměrně mozaikovitý charakter Dahrendorfových vzpomínek se jedná o strhující vyprávění, v němž nechybí vážné momenty (včetně těch, kdy jde doslova o život), a autor čtenáře na mnoha místech překvapí schopností sebeironie a anglickým humorem. Přeložil Matěj Spurný.

Autor v knize zkoumá, jak se chovali intelektuálové v době totalitních režimů 20. století, vystaveni pokoušení nacismu a komunismu. Tak jako všichni lidé mají i veřejně činní vzdělanci na vybranou - podlehnout svodům a připojit se k mocným, ať už z přesvědčení, nebo z oportunismu a kariérismu, anebo lákavé píšťalce nesvobody odolat. Dahrendorf si pro svou studii zvolil generaci narozenou v letech 1900-1910 a ptá se, jaké kvality museli tito lidé mít, že dokázali v čase nesvobody odolat. K takovým osobnostem s čistým štítem patří pro Dahrendorfa ve zkoumané generaci Raymond Aaron, Isaiah Berlin, Karl Popper, Norberto Bobbio, Jan Patočka, Teodor W. Adorno, Hannah Arendtová, Theodor Eschenburg. Tyto osobnosti autor považuje za nezpochybnitelné členy jím stvořené Societas Erasmiana, tedy intelektuálů jdoucích ve šlépějích humanisty Erasma Rotterdamského (1465-1536). V knize najdeme i portréty "kandidátů" této společnosti, Dolfa Sternbergera, Sebastiana Haffnera, Gola Manna, Marion Dönhoffové a Ernsta Glaesera, ovšem opominutí nejsou ani tzv. "zahraniční členové", tedy ti, kteří osobně v diktatuře nežili, ale velmi jasně ji dokázali popsat, například George Orwell. A pak jsou podrobeni zkoumání "odmítnutí kandidáti" - Jean-Paul Sartre, Robert Havemann. Je to zkoumání zasvěcené, poučné a poutavé. Přeložila Jana Zoubková.