Radim Kopáč (1976)
Seznam knih
Autor nemá žádné série
Praha mordýřská a zlodějská (2025)
Průvodce po stovce míst v Praze, kde se to od středověku po rok 1989 hemžilo zlodějnou, násilím, vraždami i sebevraždami. Na nejrůznější motiv, nejrůznějším způsobem. Pro peníze, ze žárlivosti, z nešťastné lásky, z důvodů objektivních i subjektivních, rozumných i nerozumných. Kniha zabírá události neznámé a zapomenuté stejnou měrou jako ty nejvýraznější kauzy typu Kateřina z Komárova, Otýlie Vranská, Václav Mrázek, Olga Hepnarová nebo Jiří Straka. Zpracováním pak jde od dávných příběhů, které jsou dnes spíše legendou nebo morytátem, po případy pečlivě zdokumentované slovem a obrazem - od literatury k realitě a zase zpět. Pokaždé na pomezí "info" a "tainmentu", tedy seriózně zpracovaných podkladů a zábavného, čtenářsky chytlavého podání. Kniha je bohatě ilustrována: jednak z dobových zdrojů, jednak současnými fotografiemi vybraných míst.
Co je dada?Motýl, včela, růže hozená do kostela?Zábavní nesmysl, nebo něco mnohem hlubšího, co ohledává samotné kořeny lidské civilizace?Jedno z dlouhé řady avantgardních hnutí, jeden z mnoha uměleckých stylů, anebo rovnou nová metoda psaní a čtení člověka napříč dějinami od á do zet?Jak to bylo s dada venku, ve Švýcarsku, Německu, Francii – a jak u nás doma?Byl dadaistou Jaroslav Hašek? Ladislav Klíma?Byli dadaisty Voskovec s Werichem, Recessisté, Šmidrové, Křižovníci? A pokud ano, čím? A pokud ne, proč?Kdo za to může, že dada tady hrálo vždycky druhé housle, navíc mnohdy falešně?První válka? Teigův poetismus? Druhá válka?Totality všeho druhu?Čtěte studii Radima Kopáče Rozum, který mi uletěl!Možná se dozvíte něco, možná nic.
Kafkova abeceda (2024)
Tři plus jedna. Tři autoři postavili knihu na počest toho čtvrtého: Kopáč, Stančík, Mareš - a Kafka. První dva dodali slovo, třetí původní, komiksově laděné černobílé kresby - a ten čtvrtý, od jehož úmrtí je to letos 3. června právě sto let, posloužil svým životem a dílem jako inspirace. Kniha je naformátovaná jako abeceda. Jednatřicet liter, a co litera, to heslo plus ilustrace. Napsané je to v žánru info-tainmentu, texty vycházejí z konkrétních dat, jmen, míst a událostí, spjatých s Kafkou, ale jdou po dvou linkách, které byly odjakživa vlastní i jemu: tedy nejenom analýza - ale taky komika. Začíná to "aeroplány v Brescii" a končí v želízském penzionu, kde si Kafka léčil pochroumaný dech, ale taky potkal svou druhou osudovou milou Julii Wohryzkovou, a v neposlední řadě napsal "dopis otci". Kniha je ideálním úvodem do Kafkova světa, poslouží jako rozcestník i motivace. A pak samozřejmě připomínka jednoho z největších géniů světové literatury, a nejen minulého století.
Praha kafkovská (2024)
Obrazový průvodce po známých i neznámých zákoutích Prahy, spojených se životem a dílem světoznámého spisovatele Franze Kafky. Praha byla pro Kafku městem nejen rodným, ale též osudovým - právě tady napsal většinu svých textů, prožil první lásky, studoval i pracoval, chodil do bordelů či synagog, dokonce byl i spolumajitelem továrny na azbestové výrobky. Bohatě ilustrováno z dobových zdrojů i současnými fotografiemi.
Příšerná hostina (2023)
Tato kniha je postavená trochu jako polemika. Horor v české literatuře si totiž nikdy nevystačil jen s žánrem prózy a časovým rámcem konec 18. a počátek 21. století, jak se traduje a jak o tom svědčí řada knižních publikací. Iracionální strachy a úzkosti, hrůzy a další hraniční stavy tady s námi byly samozřejmě od počátku: v písni, v básni, v legendě i morytátu, později v novinové zprávě; v literatuře vysoké i nízké, u Máchy a Erbena stejně jako v anonymním městském folkloru, ve středověkém popisu mučení nebohé panny i ve stručné referenci o spartakiádním vrahovi nebo vražednici s náklaďákem; prostě napříč širými lány fikce a non-fikce od nejstarších památek české literatury podnes. Kniha shromažďuje přes stovku textů nejrůznější povahy i umělecké, potažmo estetické kvality, a je tak v nejlepším slova smyslu quodlibetem. Ačkoli tu jistě není všecko, každý si může počíst dle libosti. Vytáhnout ze stránek svůj vlastní jedinečný horor. Zdůraznit strach, tajemství, hrůzu nebo šílenství, jak se komu líbí.
Chodci zeleně (2023)
Jedlan, Marr, Kataj, Kajem - to nejsou jména chlapců z klubu, který se inspiroval u Rychlých šípů. To jsou přezdívky Chodců zeleně: Jana Řezáče, Josefa Proška, Jaroslava Rychlého a Miloše Hájka. Jde o jednu z méně známých a literárněhistoricky dosud pomíjených básnických skupin, které fungovaly ilegálně v Praze za druhé světové války a těsně po ní. Navazovali především na předválečný surrealismus, který později přepsali vlastním tvůrčím vkladem na takzvaný monstrualismus. Z dlouhé řady realizovaných samizdatů jsou některé nenávratně ztraceny, jiné se dochovaly. A právě všechny ty dochované - vedle titulních Chodců zeleně jde o sborníky Mezitím, Ochranné prostředky, Schopnost skutečnosti, Záchody a PF 49 - jsou shromážděny v tomto svazku.
Říkaj mi Tonka Šibenice (2022)
Výbor z díla Egona Erwina Kische připomíná velkou osobnost meziválečné česko-německé žurnalistiky a literatury. Autora, který sice za života bral popularitu plnými hrstmi, ale po smrti jeho práci zatížily nežádoucí ideové vzorce: Kische si neomaleně přivlastnila komunistická propaganda a přetavila jej na jednoho ze svých věrozvěstů. Cílem přítomného výboru, spjatého v první řadě s Prahou, s ranými a méně známými Kischovými texty, je zažité čtení relativizovat. Ukázat, že Kisch byl především velký novinář a spisovatel, zdatný stylista a bezpochyby zábavný kumpán. Jeho dílo skvěle funguje i po století, a i kdyby "jen" portrétoval dobu, dokumentoval vybraná místa, lidi, události, je jeho přínos české, potažmo evropské kultuře a společnosti nezpochybnitelný.
Punk Zuřivej (2022)
Popis není dostupný
Otázky rychle kladené v běhu (2021)
Rudolf Altschul (1927-1945), člen legendárních spořilovských surrealistů, byl aktivní něco málo přes dva roky. Ale každý rok, každý den stvrzoval své fantazijně rozvité básně konkrétním krokem, činem. Surrealismus byl pro něj láska i revolta, žena i odboj. Prostě smysl ("v každém smyslu jara"), pravda (která "hledá svět v náměsíčných"), naděje ("jež není rapírem"). Knížka Otázky rychle kladené v běhu sbírá dohromady všechno, co po básníkovi zbylo. Ačkoli jsme se snažili posbírat k věci maximum, je výsledkem útlá knížka. Malý hold velkému básníkovi
Praha ožralá (2021)
Obsáhlá kniha provádí čtenáře po hospodách a vinárnách staré i novější Prahy a přináší obrazy ze života i z literatury. Kdo, kdy, kde, co, s kým - a proč. Vycházka od pozdně středověké Jedové chýše, kde se za časů Egona Kische tančilo s mrtvolou, přes hospodu U Ježíška, v níž úřadoval Jan Neruda, až k dejvické nádražce, kde se při pivu holduje Miloši Frýbovi. Kniha je bohatě ilustrována z dobových pramenů i nejnovějšími fotografiemi.
Praha jinak (2020)
Praha jinak, Praha "jinohledem". Praha poskládaná jako noviny z éry mezi dvěma válkami. Dramaticky i vesele. Informačně a zábavně. Slovem i obrazem. Kolážovaný dokument doby, kdy se dělaly moderní česk(oslovensk)é dějiny. Co se tehdy o městě psalo, co se tady dělo, jak se měnila řeč, jak se měnila vizualita míst? To všechno přehledně ve dvanácti třaskavě nabitých kapitolách: první strana, z domova, ze zahraničí, společnost, kultura, sport, zdraví, zábava, móda, černá kronika, inzerce - a samozřejmě literární příloha. A spíš než středem jede tato kniha po okrajích, po výjimkách, po periferii. Prostě jinak. Poznejte jak!
Dnes dítě (2020)
Nakladatelství Meander vydává experimentální knihu Dnes dítě. Co den, to jedna dětská průpovídka. Dítě je čisté jak lilie, upřímné a pravdivé. Poví Vám toho o světě víc než noviny, televize nebo internet.
Nesmysl (2020)
Nesmysl provází člověka odjakživa. V životě, v kultuře, ve společnosti, v politice. V literatuře, zejména v poezii, ať té domácí, nebo překladové, má velmi pěknou a bohatou tradici, kterou není na škodu čas od času připomenout. V novém výboru, s novými ilustracemi. Třeba pro srovnání s výbory staršími, jako Nonsens (1997) nebo Ostrov, kde rostou housle (1987).
Praha v množném čísle (2019)
Povídková antologie na téma: Jaké bylo hlavní město zkraje devatenáctého století a jaké je dnes. Jak se měnilo v překotném běhu dějin. Z jakých úhlů kdo Prahu portrétoval: oknem salonu, z ulice, v centru, na periferii. Jako stříbropěnnou, jako stověžatou, jako temnou, magickou, neviditelnou. Jak ji viděli obrozenci, jak romantici a realisté, jak pražští Němci jako Meyrink, Leppin nebo Kisch, jak plejáda autorů dvacátého století. Pětadvacet tematických textů, od Tyla a Světlé přes Čapka a Hrabala po Kahudu nebo Pachtovou. Vybrali a uspořádali Radim Kopáč a Jakub Šofar. Předmluva Radim Kopáč.
Pijácká čítanka (2018)
Průřez texty z dějin českého písemnictví na téma alkohol a jeho konzumace. Ve třech hlavních kapitolách: pivo, víno, kořalka. A v několika vedlejších, například alkohol obecně, píseň lidová a píseň umělá, vtipy a aforismy. Od středověku po současnost, s těžištěm v devatenáctém a dvacátém století. Zábavné historky, odstrašující příklady. V jakémkoli žánru. Na tři stovky poutavých textových ukázek, řazených, jak je slina na jazyk přinesla. Včetně mravních ponaučení a několika desítek tematických ilustrací. Plus osvětová předmluva Jana Nejedlého a originální alkotest a alkokvíz závěrem. První knižní bilance svého druhu. Strhne k četbě nejen pijáky, ale i zaryté abstinenty.
Nesmysl! (2018)
Popis není dostupný
Praha erotická (2017)
Popis není dostupný
PUNK je mrtvý – a kdo ne? (2016)
Popis není dostupný
Nevěstince a nevěstky (2013)
Popis není dostupný
Létavice touhy (2011)
"Padejte hvězdy / Ale krásnější než vy jsou elektrické výboje pohlaví / Padejte ženy / Sestřelené létavice touhy." Úryvek z málo známého básnického textu Zbyňka Havlíčka (1922-1969) otvírá téma předkládané knihy, jímž je exponovaný erotismus v díle Havlíčkově, Jany Krejcarové (1928-1981) a Egona Bondyho (1930-2007), tří nepominutelných osobností poválečné české poezie a (zprvu undergroundové) kultury. Zejména na konci čtyřicátých let (a znovu v první polovině let šedesátých) se jejich životní i umělecké osudy těsně protínaly. V rovině výrazové sice každý mířil od počátku jiným směrem (od surrealismu mnoha podob k totálnímu realismu), téma však měli dlouhodobě společné: intenzivní mezilidské filiace, častokrát intimního rázu. Svědčí o tom třebas proslavený cyklus Krejcarové V zahrádce otce mého (v souvislosti s Havlíčkovou sbírkou Levou rukou) a Bondyho Appendix pro Honzu Krejcarovou (v reakci na její Dopis z jara 1962), ale i řada jiných příbuzností. Antologii uvedených, většinou raritních a téměř nedostupných textů, sestavil a předmluvou opatřil Radim Kopáč.
Pohlavní sklony v pořádku? (2011)
Popis není dostupný
Slovem i obrazem (2008)
Popis není dostupný
Ty, která píšeš (2008)
Popis není dostupný
Pomalá slunce hlasů (2005)
Popis není dostupný
❤️ Fanoušci
Zatím žádní fanoušci.