Pornotisky, čili porno tiskem. Celá plejáda časopisů, co tady vycházela po devětaosmdesátém roce. Leo, Fantastic, Extáze, NEI Report, ale taky české mutace amerického Playboye nebo skandinávských Cats. Některé žurnály spíš chytaly ženskou krásu a pěstovaly osvětu ve věcech sexuálních, jiné jely rovnou po lince těch nejtvrdších prasáren. Jaká byla cesta k devadesátkovému boomu erotiky a pornografie, které tehdy doslova zaplavily celý veřejný prostor: kulturu, společnost i politiku? Kde jsou kořeny fotografického zobrazování nahého lidského těla, případně v interakci s jiným nahým tělem? Proč to nevyšlo ani za první republiky, ani v šedesátkách? Proč jsme museli čekat až na listopad 1989? A co s tou devadesátkovou explozí provedly globální hospodářské krize a nástup internetu? Co z celé té slávy dneska zbylo? Kniha má tři jedinečné složky: rozsáhlou kulturněhistorickou studii, stovky „lákavě eroticky osvěžujících“ ilustrací – a první kompletní bibliografii tuzemských ero- a pornotisků 1990 až 2026. Autorem knihy jsou kulturní historik Radim Kopáč (1976) a bibliograf Josef Schwarz (1974), podepsaní (společně i sólo) pod tituly, jako Velká kniha o prdu, Vrchlický erotický, Nevěstince a nevěstky, Praha ožralá nebo Praha mordýřská a zlodějská. Varování Tato kniha sice obsahuje velmi explicitní obrázky, ale rozhodně nejde o pornografii!

Průvodce po stovce míst v Praze, kde se to od středověku po rok 1989 hemžilo zlodějnou, násilím, vraždami i sebevraždami. Na nejrůznější motiv, nejrůznějším způsobem. Pro peníze, ze žárlivosti, z nešťastné lásky, z důvodů objektivních i subjektivních, rozumných i nerozumných. Kniha zabírá události neznámé a zapomenuté stejnou měrou jako ty nejvýraznější kauzy typu Kateřina z Komárova, Otýlie Vranská, Václav Mrázek, Olga Hepnarová nebo Jiří Straka. Zpracováním pak jde od dávných příběhů, které jsou dnes spíše legendou nebo morytátem, po případy pečlivě zdokumentované slovem a obrazem - od literatury k realitě a zase zpět. Pokaždé na pomezí "info" a "tainmentu", tedy seriózně zpracovaných podkladů a zábavného, čtenářsky chytlavého podání. Kniha je bohatě ilustrována: jednak z dobových zdrojů, jednak současnými fotografiemi vybraných míst.

Co je dada?Motýl, včela, růže hozená do kostela?Zábavní nesmysl, nebo něco mnohem hlubšího, co ohledává samotné kořeny lidské civilizace?Jedno z dlouhé řady avantgardních hnutí, jeden z mnoha uměleckých stylů, anebo rovnou nová metoda psaní a čtení člověka napříč dějinami od á do zet?Jak to bylo s dada venku, ve Švýcarsku, Německu, Francii – a jak u nás doma?Byl dadaistou Jaroslav Hašek? Ladislav Klíma?Byli dadaisty Voskovec s Werichem, Recessisté, Šmidrové, Křižovníci? A pokud ano, čím? A pokud ne, proč?Kdo za to může, že dada tady hrálo vždycky druhé housle, navíc mnohdy falešně?První válka? Teigův poetismus? Druhá válka?Totality všeho druhu?Čtěte studii Radima Kopáče Rozum, který mi uletěl!Možná se dozvíte něco, možná nic.

Tři plus jedna. Tři autoři postavili knihu na počest toho čtvrtého: Kopáč, Stančík, Mareš - a Kafka. První dva dodali slovo, třetí původní, komiksově laděné černobílé kresby - a ten čtvrtý, od jehož úmrtí je to letos 3. června právě sto let, posloužil svým životem a dílem jako inspirace. Kniha je naformátovaná jako abeceda. Jednatřicet liter, a co litera, to heslo plus ilustrace. Napsané je to v žánru info-tainmentu, texty vycházejí z konkrétních dat, jmen, míst a událostí, spjatých s Kafkou, ale jdou po dvou linkách, které byly odjakživa vlastní i jemu: tedy nejenom analýza - ale taky komika. Začíná to "aeroplány v Brescii" a končí v želízském penzionu, kde si Kafka léčil pochroumaný dech, ale taky potkal svou druhou osudovou milou Julii Wohryzkovou, a v neposlední řadě napsal "dopis otci". Kniha je ideálním úvodem do Kafkova světa, poslouží jako rozcestník i motivace. A pak samozřejmě připomínka jednoho z největších géniů světové literatury, a nejen minulého století.

Obrazový průvodce po známých i neznámých zákoutích Prahy, spojených se životem a dílem světoznámého spisovatele Franze Kafky. Praha byla pro Kafku městem nejen rodným, ale též osudovým - právě tady napsal většinu svých textů, prožil první lásky, studoval i pracoval, chodil do bordelů či synagog, dokonce byl i spolumajitelem továrny na azbestové výrobky. Bohatě ilustrováno z dobových zdrojů i současnými fotografiemi.

Tato kniha je postavená trochu jako polemika. Horor v české literatuře si totiž nikdy nevystačil jen s žánrem prózy a časovým rámcem konec 18. a počátek 21. století, jak se traduje a jak o tom svědčí řada knižních publikací. Iracionální strachy a úzkosti, hrůzy a další hraniční stavy tady s námi byly samozřejmě od počátku: v písni, v básni, v legendě i morytátu, později v novinové zprávě; v literatuře vysoké i nízké, u Máchy a Erbena stejně jako v anonymním městském folkloru, ve středověkém popisu mučení nebohé panny i ve stručné referenci o spartakiádním vrahovi nebo vražednici s náklaďákem; prostě napříč širými lány fikce a non-fikce od nejstarších památek české literatury podnes. Kniha shromažďuje přes stovku textů nejrůznější povahy i umělecké, potažmo estetické kvality, a je tak v nejlepším slova smyslu quodlibetem. Ačkoli tu jistě není všecko, každý si může počíst dle libosti. Vytáhnout ze stránek svůj vlastní jedinečný horor. Zdůraznit strach, tajemství, hrůzu nebo šílenství, jak se komu líbí.

Jedlan, Marr, Kataj, Kajem - to nejsou jména chlapců z klubu, který se inspiroval u Rychlých šípů. To jsou přezdívky Chodců zeleně: Jana Řezáče, Josefa Proška, Jaroslava Rychlého a Miloše Hájka. Jde o jednu z méně známých a literárněhistoricky dosud pomíjených básnických skupin, které fungovaly ilegálně v Praze za druhé světové války a těsně po ní. Navazovali především na předválečný surrealismus, který později přepsali vlastním tvůrčím vkladem na takzvaný monstrualismus. Z dlouhé řady realizovaných samizdatů jsou některé nenávratně ztraceny, jiné se dochovaly. A právě všechny ty dochované - vedle titulních Chodců zeleně jde o sborníky Mezitím, Ochranné prostředky, Schopnost skutečnosti, Záchody a PF 49 - jsou shromážděny v tomto svazku.

Výbor z díla Egona Erwina Kische připomíná velkou osobnost meziválečné česko-německé žurnalistiky a literatury. Autora, který sice za života bral popularitu plnými hrstmi, ale po smrti jeho práci zatížily nežádoucí ideové vzorce: Kische si neomaleně přivlastnila komunistická propaganda a přetavila jej na jednoho ze svých věrozvěstů. Cílem přítomného výboru, spjatého v první řadě s Prahou, s ranými a méně známými Kischovými texty, je zažité čtení relativizovat. Ukázat, že Kisch byl především velký novinář a spisovatel, zdatný stylista a bezpochyby zábavný kumpán. Jeho dílo skvěle funguje i po století, a i kdyby "jen" portrétoval dobu, dokumentoval vybraná místa, lidi, události, je jeho přínos české, potažmo evropské kultuře a společnosti nezpochybnitelný.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Rudolf Altschul (1927-1945), člen legendárních spořilovských surrealistů, byl aktivní něco málo přes dva roky. Ale každý rok, každý den stvrzoval své fantazijně rozvité básně konkrétním krokem, činem. Surrealismus byl pro něj láska i revolta, žena i odboj. Prostě smysl ("v každém smyslu jara"), pravda (která "hledá svět v náměsíčných"), naděje ("jež není rapírem"). Knížka Otázky rychle kladené v běhu sbírá dohromady všechno, co po básníkovi zbylo. Ačkoli jsme se snažili posbírat k věci maximum, je výsledkem útlá knížka. Malý hold velkému básníkovi

Obsáhlá kniha provádí čtenáře po hospodách a vinárnách staré i novější Prahy a přináší obrazy ze života i z literatury. Kdo, kdy, kde, co, s kým - a proč. Vycházka od pozdně středověké Jedové chýše, kde se za časů Egona Kische tančilo s mrtvolou, přes hospodu U Ježíška, v níž úřadoval Jan Neruda, až k dejvické nádražce, kde se při pivu holduje Miloši Frýbovi. Kniha je bohatě ilustrována z dobových pramenů i nejnovějšími fotografiemi.

Praha jinak, Praha "jinohledem". Praha poskládaná jako noviny z éry mezi dvěma válkami. Dramaticky i vesele. Informačně a zábavně. Slovem i obrazem. Kolážovaný dokument doby, kdy se dělaly moderní česk(oslovensk)é dějiny. Co se tehdy o městě psalo, co se tady dělo, jak se měnila řeč, jak se měnila vizualita míst? To všechno přehledně ve dvanácti třaskavě nabitých kapitolách: první strana, z domova, ze zahraničí, společnost, kultura, sport, zdraví, zábava, móda, černá kronika, inzerce - a samozřejmě literární příloha. A spíš než středem jede tato kniha po okrajích, po výjimkách, po periferii. Prostě jinak. Poznejte jak!

Nakladatelství Meander vydává experimentální knihu Dnes dítě. Co den, to jedna dětská průpovídka. Dítě je čisté jak lilie, upřímné a pravdivé. Poví Vám toho o světě víc než noviny, televize nebo internet.

Nesmysl provází člověka odjakživa. V životě, v kultuře, ve společnosti, v politice. V literatuře, zejména v poezii, ať té domácí, nebo překladové, má velmi pěknou a bohatou tradici, kterou není na škodu čas od času připomenout. V novém výboru, s novými ilustracemi. Třeba pro srovnání s výbory staršími, jako Nonsens (1997) nebo Ostrov, kde rostou housle (1987).

Povídková antologie na téma: Jaké bylo hlavní město zkraje devatenáctého století a jaké je dnes. Jak se měnilo v překotném běhu dějin. Z jakých úhlů kdo Prahu portrétoval: oknem salonu, z ulice, v centru, na periferii. Jako stříbropěnnou, jako stověžatou, jako temnou, magickou, neviditelnou. Jak ji viděli obrozenci, jak romantici a realisté, jak pražští Němci jako Meyrink, Leppin nebo Kisch, jak plejáda autorů dvacátého století. Pětadvacet tematických textů, od Tyla a Světlé přes Čapka a Hrabala po Kahudu nebo Pachtovou. Vybrali a uspořádali Radim Kopáč a Jakub Šofar. Předmluva Radim Kopáč.

Průřez texty z dějin českého písemnictví na téma alkohol a jeho konzumace. Ve třech hlavních kapitolách: pivo, víno, kořalka. A v několika vedlejších, například alkohol obecně, píseň lidová a píseň umělá, vtipy a aforismy. Od středověku po současnost, s těžištěm v devatenáctém a dvacátém století. Zábavné historky, odstrašující příklady. V jakémkoli žánru. Na tři stovky poutavých textových ukázek, řazených, jak je slina na jazyk přinesla. Včetně mravních ponaučení a několika desítek tematických ilustrací. Plus osvětová předmluva Jana Nejedlého a originální alkotest a alkokvíz závěrem. První knižní bilance svého druhu. Strhne k četbě nejen pijáky, ale i zaryté abstinenty.

Popis není dostupný

Kam chodil v Praze za nevěstkami Franz Kafka? Kdo byly „Mucha Girls“? O čem snil Jan Zrzavý? Kde tančila v městě nad Vltavou „Bronzová Venuše“ Josephine Bakerová? A kde byl „záchod sebevrahů“? Na tyto a řadu dalších otázek odpovídá slovem i obrazem kniha Radima Kopáče a Josefa Schwarze Praha erotická. Erotika v názvu pokrývá tentokrát podstatně větší území než běžná slovníková definice. Zastřešuje širokou škálu odstínů a poloh, od galantního náznaku po explicitní pornografičnost. Samozřejmě s tím vědomím, že žádný objekt není galantní ani pornografický sám o sobě – takovým se stává teprve v individuálním pohledu toho, kdo se dívá, kdo čte. Čtenář, respektive divák má v průvodci na výběr z maximálně širokého a různorodého materiálu. Osoby, místa, události. Sto jednotek. Známé i neznámé. Spjaté s literaturou, malířstvím, fotografií, filmem, hudbou, architekturou, ale i s obecnějšími kulturními nebo společenskými fenomény. Časovým rámcem je 19. a 20. století.

Popis není dostupný

Kniha míří za tématem erotiky napříč staletími – od počátků po rok 1989. Pouť začíná v polovině 14. století dramatickým Mastičkářem a končí texty, které vznikly těsně před „listopadovým uragánem“. Povaha sebraného materiálu je různá, jako se různily doby, kdy jednotlivé příspěvky vznikaly. V publikaci čtenář objeví jak velké postavy dějin české literární erotiky (Jeník z Bratřic, K. H. Mácha, K. J. Obrátil), tak desítky autorů anonymních, zapomenutých nebo dosud neobjevených. Autorem osvětové předmluvy je esejista Jan Nejedlý. Kniha pojatá zábavným, nenuceným způsobem poslouží dobře ke čtení, listování i snění v každém věku.

Popis není dostupný

Další svazek populární edice Zmizelá Praha přináší výběr historického fotografického materiálu velmi nezvyklého zaměření. Lokály a zařízení dětem nepřístupné, místa spojená s nočním životem města slibují zážitek velmi nevšední.

Dvanáct studií v knize výtvarného a literárního kritika Radima Kopáče (1976) má jako svorník titulní okraj, kulturní periferii, čili tu oblast, která je vesměs jak mimo zdejší umělecký, potažmo literární kánon, tak mimo zájem médií, a nejen těch mainstreamových. K fenoménům, jako patafyzika, naivismus, mystifikace, romská literatura, akt ve fotografii nebo erotika v literatuře, existují po roce 1989 možná dílčí příspěvky, nikoli však sumarizující, rekapitulující texty. Právě takovou ambici mají kapitoly této knihy: chtějí být průvodci po tématech, nikoli literárně- či uměnovědnými výklady, mají za skromný cíl přiblížit a obhlédnout terén, předvést jeho široký potenciál. Prostě ukázat směrem, kterým se chtě nechtě hlavní proud vždycky obrátí pro svoji další potravu - na okraj.

"Padejte hvězdy / Ale krásnější než vy jsou elektrické výboje pohlaví / Padejte ženy / Sestřelené létavice touhy." Úryvek z málo známého básnického textu Zbyňka Havlíčka (1922-1969) otvírá téma předkládané knihy, jímž je exponovaný erotismus v díle Havlíčkově, Jany Krejcarové (1928-1981) a Egona Bondyho (1930-2007), tří nepominutelných osobností poválečné české poezie a (zprvu undergroundové) kultury. Zejména na konci čtyřicátých let (a znovu v první polovině let šedesátých) se jejich životní i umělecké osudy těsně protínaly. V rovině výrazové sice každý mířil od počátku jiným směrem (od surrealismu mnoha podob k totálnímu realismu), téma však měli dlouhodobě společné: intenzivní mezilidské filiace, častokrát intimního rázu. Svědčí o tom třebas proslavený cyklus Krejcarové V zahrádce otce mého (v souvislosti s Havlíčkovou sbírkou Levou rukou) a Bondyho Appendix pro Honzu Krejcarovou (v reakci na její Dopis z jara 1962), ale i řada jiných příbuzností. Antologii uvedených, většinou raritních a téměř nedostupných textů, sestavil a předmluvou opatřil Radim Kopáč.

Název této publikace je záměrným odkazem. Jestliže jsme jednu z kapitol studie Zůstaňtež tudíž tajemstvím…, publikované v roce 2010, pojmenovali právě tak, přebíráme tentýž název pro nynější práci z jediného důvodu: jde o spojité nádoby, o dvě strany téže mince, o knihy, jejichž ústřední téma je jedno. A sice erotika, jak se projevovala v českém prostředí v porevolučním dvacetiletí v kontaktu s různými druhy uměn, od literatury původní, přes výtvarné umění, komiks, fotografii, film, divadlo či hudbu, po literaturu překladovou. A nejen v kontaktu s uměnami, ale i relevantními vědami: právě tímto směrem míří příspěvky, pohybující se v rámci sociologie, sexuologie, psychologie (zejména v souvislosti se zobrazováním sexu a nahoty na internetu), potažmo kulturologie.

Kniha vychází u příležitosti 200. výročí narození básníka a folkloristy Karla Jaromíra Erbena (1811-1870). Erbenovo dílo, především jeho sbírka balad Kytice, podstatně ovlivnilo českou literaturu a kulturu a zasáhlo mnoho generací čtenářů. Není divu, že vyvolalo neutuchající vlnu adaptací, zejména parodií, travestií, parafrází, imitací a dalších literárních žánrů, a to vlnu bez výjimky humornou, ironickou, satirickou, sarkastickou. Předkládaná publikace zachycuje z této oblasti vše podstatné formou úvodní studie, zasazující téma do dobového i žánrového kontextu, a edice vybraných textů, k nimž patří např. parodie a travestie Svatebních košil, Vodníka, Dceřiny kletby, Polednice a dalších balad Erbenovy Kytice. Knihu uzavírá seznam pramenů, literatury a ilustrací.

Studie o devíti kapitolách má jediný cíl: zpochybnit představu, že česká literatura posledních dvou set let, ale zejména 19. století, byla a dodnes je pouze záležitostí kultivovaného ducha - že tělesné, notabene erotické nebo sexuální prvky v ní neexistují, anebo bídně přežívají kdesi na umělecko-estetické periferii, aniž by národnímu písemnictví přidávaly cokoli relevantního a konstruktivního.

Osmadvacet rozhovorů, prostřednictvím kterých se Aleně Blažejovské a Radimu Kopáčovi podařilo zaznamenat momenty, představy či fascinace, jež ovlivňují životy českých básníků. Rozhovory autoři vedli s Eugenem Brikciusem, Milošem Doležalem, Gustavem Erhartem, Jaroslavem Erikem Fričem, Janem Gabrielem, Jiřím Goldem, Norbertem Holubem, Petrem Hrbáčem, Jaroslavem Chobotem, Zeno Kaprálem, Albertem Kaufmannem, Alexandrem Klimentem, Josefem Kroutvorem, Vladimírem Křivánkem, Jiřím Kuběnou, Patrikem Linhartem, Lukášem Marvanem, Petrem Mikešem, Pavlem Petrem, Janem Řezáčem, Vítem Slívou, Michalem Šandou, Viktorem Šlajchrtem, Janem Štolbou, Miroslavem Topinkou, Prokopem Voskovcem, Mnoháčkem Zgublačenkem a Karlem Zlínem. Je jich tolik, že pro ně marně hledáme něco společného. Konzervativní katolík, surrealista, tradicionalista, experimentátor. Sacerdos Poesie, ale i nepublikující básník; autor prakticky celý život pobývající mimo kulturní centra, básník-světoobčan. Autor mimo jiné zaobírající se osobami psychicky narušenými, ten, jenž z vlastní zkušenosti ví a svojí osobou i tvorbou dokládá, že "mezi duševně nemocnými je mnoho umělců". Tvůrce víceméně proslulý; onen, jenž vskutku není ani doma prorokem. Důvodem k představení jednotlivých tvůrců nebyla ani tak proslulost jejich díla, ale stala se jím rozlehlost osobnosti. Objevem může totiž být také vědomí souvislostí, které náhle vyvstávají před našima očima. Vědomí, že nikdo - tedy ani umělec - nežije osamocen, že na kohosi navazuje (kýmsi obklopen).

Rozsáhlá kniha rozhovorů kritika a editora Radima Kopáče s filosofem, historikem umění a spisovatelem Bohumilem Nuskou postihuje Nuskovo působení na poli vědecké práce i výtvarné a literární činnosti. Významný prostor je věnován jeho životním peripetiím od dětských let v Českých Budějovicích přes pražská studia až po jeho příchod do Liberce v roce 1957, kde žije dosud. Kniha, již doprovází dokumentární fotografie ze života B. Nusky, je svého druhu ohlédnutím za dosavadním aktérovým životem a zároveň účtováním s úspěšnými i méně úspěšnými aktivitami.

Sborník Mácha redivivus (1810–2010) připomíná významné výročí české literatury a kultury: dvě stě let od narození básníka Karla Hynka Máchy (16. listopadu 1810 – 6. listopadu 1836). Povaha publikace, sestavené editory Alešem Hamanem a Radimem Kopáčem, se výrazně liší od titulů vydaných v souvislosti s máchovskými výročími v minulém století (Karel Hynek Mácha, osobnost, dílo, ohlas, 1937; Torzo a tajemství Máchova díla, 1938; Realita slova Máchova, 1966; Prostor Máchova díla, 1986; aj.). Její specifikum spočívá v různorodosti zastoupených autorů (rozlišný věk, národnost, profese) a ve volnosti přístupu k danému tématu. Literárněteoretické přístupy zdůrazňují buď intertextové vazby Máchova díla (Ž. Čolakova, L. Doležel, A. Haman, D. Hodrová, V. Košnarová, R. Pynsent, H. Schmidová, H. Voisine-Jechová, I. Vörös), nebo aspekt historický (M. Exner, M. Hrdina, V. Novotný, J. Schwarz, K. Tučková, D. Tureček). Příspěvky esejistického rázu jednak usilují poeticky postihnout složitý profil básníka (J. Štolba a další), jednak vyjadřují esejistův osobní vztah k Máchovu dílu (mj. R. Erben, A. Kliment, K. Zlín); další se inspirují motivikou poutnictví a cesty jako projevu romantického neklidu (J. Balvín, J. Kroutvor, B. Solařík, J. Suk), sledují máchovské ohlasy u současných tvůrců (J. Šofar), případně oblast Máchovy „deníkové“ erotiky (R. Kopáč). Snahou editorů bylo, aby ze sborníku, pokud možno, vyvstala mozaikově pestrá, konkrétní podoba básníka a jeho díla, jež by Máchův odkaz zbavila kanonické ztuhlosti a abstraktní formulkovosti.

Zdálo by se, že s reportáží je to snadné. Je to žánr očitého svědectví: autor by měl být události přítomen, zapsat, co viděl, a pořídit rozhovory s několika svědky. Pak by měl zvolit nositele děje (ať už kladného nebo záporného), zaznamenat autentické výpovědi a věc je hotova. Ale z textů, které autoři této monografie shromáždili, je jasné, že tak snadné to není. Očití svědkové se často (bez zlé vůle) mýlí, jiní věc zkreslují. Nestačí prostě zaznamenat událost, je třeba hledat a nacházet zajímavé detaily a reportáž postavit především na nich. Při shromažďování příspěvků editoři, jako v předešlých monografiích (věnovaných žánrům fejetonu, interview a eseje), oslovili několik desítek autorů. Někteří odpověděli, že se na text na dané téma necítí, jiní slíbili příspěvek dodat, a slib nedodrželi. Shromážděné texty nicméně obsahují to nejzajímavější, co dnes žánr reportáže představuje v tisku, v rozhlase, v televizi, ve fotožurnalistice nebo na internetu.

Zábavnou a odlehčenou formou psaný populárně-naučný průvodce rozebírá prd z hlediska lékařského, kulturního, společenského i dějinného. Sleduje projevy fenoménu v jazyce i jeho rozličná zpracování v krásné literatuře a folkloru, a to v českém i zahraničním kontextu, od starověku po současnost. Kniha je první publikací svého druhu u nás. Závěrem jsou připojeny originální test na prd, bohatá bibliografie a jmenný rejstřík.

Knížka Rozhovory o interview navazuje na tituly O fejetonu, s fejetonem (Karolinum, 2007) a Pokusy a dobrodružství: poznámky k eseji (Karolinum, 2008). Cílem publikace je poskytnout různé osobní pohledy na žánr rozhovoru, od vymezování jeho pozice přes nástin dějinného vývoje k jeho současnému místu v médiích včetně internetu. Editoři Barbora Osvaldová a Radim Kopáč vyzvali ke spolupráci zajímavé autory, mezi jinými Marka Ebena, Ivo Fencla, Karla Hvížďalu, Naďu Klevisovou, Janu Klusákovou, Rudolfa Křesťana, Václava Moravce, Ondřeje Neffa, Olgu Sommerovou, Jindřicha Šídla, Martu Švagrovou, Petra Volfa a další. Ti všichni přispěli svými zkušenostmi s rozhovorem, ať už jako tázající se, nebo dotazovaní. Texty zahrnují jak informace z denní žurnalistické práce, tak praktické rady k přípravě knižních interview.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Kniha shrnuje šestatřicet textů o nové české literatuře původně otištěných v různých periodikách, časopisech a novinách.

Texty k nové české literatuře na přelomu tisíciletí.