Ženská poezie undergroundu není jednolitá a už vůbec ne programová. Vyznačuje se silnou diverzitou, a ačkoliv často zpracovává podobná témata a motivy, své inspirace nachází v blues, modlitbě i estetice ošklivosti. Nejvlastnějším společným rysem textů zůstává ženský pohled na věc, založený na osobních zkušenostech básnířek milenek, matek, uklízeček, exulantek, ale především příslušnic undergroundového společenství. Předložená antologie přináší tvorbu známých i pozapomenutých básnířek, jak ji zachytila samizdatová produkce normalizačních let. Mezi vybranými básněmi najdete jak zasutější, tak emblematické texty celkem jedenácti autorek: Naděždy Plíškové, Věry Jirousové, Jiřiny Zemanové, Ivanky Hyblerové, Dáši Vokaté, Michaely Takové, Markéty Hrbkové, Anny Wágnerové, Lenky Marečkové, Michaely Němcové Antalíkové, Anny Lemonové. Antologii doplňují dobové fotografie, kritický aparát a odborná studie.
