Ordo Romanus I. je nejstarší úplný římský mešní řád z rozhraní starověku a středověku. Text ze 7. století posloužil jako vzor při obnově římskokatolické liturgie po Druhém vatikánském koncilu – jeho bližší poznání nám tedy umožňuje lépe porozumět i současné liturgii. Radek Tichý nám pomáhá udělat si konkrétnější představu o bohoslužebných zvyklostech, o církevní a společenské struktuře papežského dvora i o tom, jak v dané době byla liturgická a církevní realita provázána. Za východisko mu slouží klasická edice textu Ordo Romanus od Michela Andrieu. Tichý prezentuje kratší i delší verzi tohoto mešního řádu, komentuje a vysvětluje jeho jednotlivé části a dává je do souvislosti se staršími prameny. Publikace je určena studentům a zájemcům o teologii, historii i středověké kulturní prameny, speciálně pak zájemcům o liturgiku a těm, kdo milují římskou mešní bohoslužbu.

Základem knížky je devět promluv papeže Františka věnovaných křtu a biřmování. Kněz Radek k nim připojuje svoji úvahu, inspirativní slovo církevních otců, otázky k zamyšlení a osobní modlitbu. Knížka poslouží všem, kteří byli pokřtěni jako malé děti, těm, kdo se po křtu v dospělosti chtějí ohlédnout za důležitou událostí svého života, i čerstvě biřmovaným, aby se milost, kterou přijali, nevytratila ve víru každodenního života. Užitečná je i pro všechny, kdo se před Velikonocemi připravují na obnovu křestních závazků. Kapitolky lze číst soukromě i při setkávání malého společenství.

V této útlé knížce projdeme krok za krokem mši svatou tak, jak ji známe z běžných nedělí ve svých farnostech. Cílem je vysvětlit základní prvky, hledat, jak se mše svaté účastnit lépe, jak se při ní hlouběji setkat s Ježíšem a načerpat sílu pro svůj život mimo kostel. Ke každé kapitolce je připojena krátká citace z Bible a delší citace z církevních otců. Jejich smyslem je naznačit, že mše svatá, i když se během staletí vyvíjí a pozměňuje, zůstává ve své podstatě stále ta samá jakožto jednání, které je věrné Ježíšovu slovu: „To konejte na mou památku.“ Knížka je určena všem, kdo mají rádi liturgii a chtějí proniknout do její krásy. Užitečná bude zejména těm, kteří se připravují na biřmování a na křest v dospělosti, i těm, kteří nechtějí ustrnout na cestě víry.

Breviář - jinak také denní modlitba církve nebo liturgie hodin - je krásnou mozaikou, jejíž jednotlivé kamínky tvoří žalmy, písně, biblická čtení, orace, texty církevních otců, antifony a prosby. Vše je harmonicky uspořádáno podle denní doby, svátku a církevního období. Pro mnohé je ale breviář nepronikutelný rébus .....

Publikace vychází z přednášek pronesených v rámci druhého ročníku Letní školy liturgiky v želivském klášteře v roce 2019, jež byla věnována iniciačním svátostem. Je tvořena dvěma částmi. První z nich představuje předběžná témata: všeobecné uvedení do teologie svátostí a souhrnné dějiny křesťanské iniciace. Druhá část je systematickým výkladem jednotlivých etap křesťanské iniciace od prekatechumenátu až po mystagogii. Kniha je určena nejen absolventům Letní a Zimní školy liturgiky či studentům teologických oborů, ale také těm, kdo se chystají na přijetí iniciačních svátostí nebo na jejich slavení připravují druhé.

Radek Tichý (* 1980) přednáší na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a zaměřuje se na liturgii. Vede webový portál Liturgie.cz. Během přípravy na kněžství studoval v Římě a mimo jiné vykonával službu pomocného ceremonáře papežů Benedikta XVI. a Františka.

Chvalozpěv na Velikonoční svíci nazývaný podle prvního slova Exsultet, Ať zajásá, je všeobecně znám zřejmě především díky „pilné včele“. Jedná se přitom o píseň nejen esteticky krásnou, ale také nesmírně bohatou na teologii a na podněty pro duchovní život. Je téměř dobrodružné rozplétat prameny této duchovní poezie, pátrat po tom, z kterých velikánů církevního starověku Exsultet čerpal, aby jejich myšlenky a kázání přetavil ve chválu Boží. Je překvapující objevit, že se nejedná o pouhou liturgickou poezii, ale o modlitbu chvály, díků a oběti, tj. o eucharistickou modlitbu v širším významu slova, která proměňuje paškál ve svátost Kristova zmrtvýchvstání a která může také proměňovat ty, kdo ji zpívají a jejímu zpěvu naslouchají.

Vstupní modlitbě mešní liturgie nebývá věnována velká pozornost, tato průkopnická publikace však dokazuje, že je opomíjena neprávem. Je studnicí tradice a historie církve, v níž se obvykle skrývá hluboká teologická a duchovní moudrost. Autor ukazuje, že vstupní modlitby jsou jak po stránce jazykové, tak obsahové živým organismem, který se už po staletí touží dotknout svého Tvůrce a Spasitele, vždy však skrze jazyk a myšlení určité doby a kultury. Tato kniha by se tedy dala považovat za příspěvek k diskusi o povaze a podobě dnešní liturgie, za organický most mezi zastánci jakési „liturgické archeologie“ a postkoncilního „vytrhávání liturgie z kořenů“.

Autor probírá jednotlivé liturgické prvky doprovázející hlásání evangelia v římské mši (zpěv aleluja, žehnání kadidla, žehnání jáhnovi atd. až po žehnání evangeliářem a uložení knihy evangelií). U každého momentu ukazuje jeho původ, historický vývoj, pokoncilní obnovu a především význam, který předkládají současné liturgické knihy. Celá liturgie evangeliáře svědčí o tom, že čtení evangelia ve mši znamená slavení konkrétní události naší spásy - Krista přítomného ve svém slově uprostřed svého lidu.

Přestože je Česká republika považována za jednu z nejméně religiózních zemí světa, zkoumání náboženství se zde, počítáno počtem publikací, poměrně daří. Autoři knihy náboženství vnímají nikoli jako izolovaný fenomén, ale jako skutečnost vztahující se k dalším segmentům společnosti a kultury. V knize tak lze nalézt kapitoly o způsobech měření religiozity, o úspěšnosti předávání náboženství v současné rodině, o toleranci mezi věřícími, o religiozitě facebooku, o souvislosti náboženství a pohřebních rituálů, či o tom, zda je možné věřící považovat za šťastnější.