Rozhovor s Danou Drábovou není jen povídáním o jaderné energii, aktuálních rizicích a výhodách jejího využívání, o čtvrtstoletí Atomové baby v čele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Přibližuje i politické zákulisí, které poznala při otevírání Temelína a plánech na dostavbu Dukovan, angažmá v komunální politice doma v Pyšelích či ruskou agresi na Ukrajině a její dopady na obor jaderné bezpečnosti. Zejména je ale příležitostí k tomu, hlouběji poznat veřejně známou osobnost v jiných kontextech a v prostředí, které její osobnost a názory utváří, a jejím prostřednictvím neformálně poznat obor, který má a bude mít dopad na život každého z nás. Rozhovor vedli vědec a vysokoškolský pedagog Jiří Plešek a environmentalista a redaktor Radek Štěpánek. Dana Drábová (*3.6.1961 v Praze) pochází ze středočeských Pyšel, kde celý život žije a od roku 2010 působí také jako místostarostka. Vystudovala Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou na ČVUT, později pokračovala doktorskému studiu v oboru jaderné inženýrství. V letech 1985–1995 pracovala v Centru hygieny záření Institutu hygieny a epidemiologie (později ve Státním zdravotním ústavu), kde se zabývala ochranou před škodlivými účinky ionizujícího záření. Od 1. listopadu 1999 je předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, v říjnu 2023 jí bylo předsednictví potvrzeno na další pětileté období. 18. října roku 2016 se setkala s tibetským duchovním vůdcem Dalajlámou. Ve stejném roce kandidovala v krajských volbách do Středočeského kraje a byla zvolena krajskou zastupitelkou, k 31.květnu následujícího roku se rozhodla rezignovat kvůli neslučitelnosti politické funkce s funkcí vysoce postavené státní úřednice. V říjnu 2013 převzala na liberecké Technické univerzitě v Liberci čestný doktorát za propagaci vědy, 28. října 2014 jí český prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně a v dubnu 2016 převzala na Vysoké škole báňské v Ostravě další čestný doktorát. 3.11.2022 ji ministryně obrany ocenila Záslužným křížem za mimořádné aktivity na podporu Ukrajiny v jejím boji proti ruské invazi.

Popis není dostupný

Hledání opory v proudu, který nás strhává. Klimatická změna, sucho, ale i jiné krize nás proměňují a je stále těžší nalézt zdroje rovnováhy. Jemně angažovaný lyrik (nikoli však idylik!) Radek Štěpánek ve své sbírce ohledává právě tuto situaci. Řešení nachází v přichýlení se k obyčejným, často přehlíženým skutečnostem života, jež eviduje jednou jako poutník, jindy jako rodič, partner či jen vnímavý, tichý pozorovatel přírody. Hezké počasí… S kapkou ironie by se dalo říct, že kdyby stále pršelo, bylo by hezké počasí sucho. Možná je to "to nedostatkové", v co doufáme, na co se těšíme, a jen občas to opravdu prožijeme. Stále nám uniká, protože nic na světě netrvá a nepostojí.

Pátá básnická sbírka Radka Štěpánka představuje nejen literárnímu světu zcela nový zajímavý typ lyriky, kterou můžeme obecně nazvat jako environmentální. Už samotný název sbírky Hic sunt homines - doslova zde žijí lidé - mnohé čtenáři napoví. Sbírka reflektuje lidský otisk v přírodě, metafory jemně a procítěně odrážejí globální problémy současného světa skrze témata z naší domoviny i z exotických krajin. Autorovy básně nejsou experimentální ani sebereflexivní, nýbrž lehce meditativní a zároveň morální a apelativní. Jejich účinek umocňují fotografie Evy Lufferové. Doslov ke sbírce napsala profesorka Hana Librová, autorka oceňované knihy Věrní a rozumní, ve které byly vybrané básně Radka Štěpánka poprvé zveřejněny.

Kniha "Rám pro pavoučí síť" spadá do žánru Romány. Autorem je Štěpánek Radek, Bínová Tereza. Kniha je brožovaná. Obsahuje 76 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Dobrý důvod" z roku 2016. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný

Prvotina prachatického rodáka, jihočeského rybáře a brněnského studenta v jedné osobě. Zaujme čistotou, která není předstíraná ani naivní. Postřehy zapsané v krátkých básních v prvních třech čtvrtinách knihy na konci vystřídají verše jen o málo rozvitější. Voda je hlavním živlem, která se dere do básní. Voda rybniční, středomořská, ale hlavně - voda potoční. A na čtenáři zůstává, zda si soudný potok bude pouze představovat nebo zda vyhledá ten skutečně existující na mapě.