Radek Jaroš je nejúspěšnější český himálajský horolezec. Jako teprve patnáctý člověk na světě vystoupil na všech čtrnáct nejvyšších hor naší planety bez používání kyslíkových přístrojů ale i podpory vysokohorských nosičů. Stal se tak držitelem „Koruny Himaláje“. Následoval další projekt, takzvaná „Koruna světa“, což znamená vystoupit na nejvyšší vrcholy všech světadílů. Po legendárním Reinholdu Messnerovi se tak stal teprve druhým na světě, komu se to podařilo, samozřejmě bez kyslíkových přístrojů. Po dosažení nejvyšších vrcholů kontinentů polohovaných na sever od rovníku, které popisuje kniha „Severní polokoule naší koule“ se Radek Jaroš vydal v rámci projektu Koruna světa i na polokouli jižní. Kniha „Jižní polokoule naší koule“ popisuje expedice na čtyři nejvyšší vrcholy zde umístěných kontinentů. V roce 2017 Radek absolvoval expedici na Mount Kosciuszko – nejvyšší vrchol pevninské Austrálie. Stejně jako u ostatních expedic Koruny Světa platilo, že cílem není pouze dosažení vrcholu, a tak po výstupu na nejvyšší vrchol absolvoval legendární extrémní cyklistický závod Crocodile Trophy v severní části Austrálie. V prosinci 2017 vyrazil směrem na nejchladnější a nejopuštěnější kontinent planety – Antarktidu a její nejvyšší vrchol Mount Vinson. Na konci roku 2018 následovala expedice na nejvyšší horu Jižní Ameriky – Aconcaguu doplněná i návštěvou Velikonočního ostrova. Výstup na nejvyšší vrchol Afrického kontinentu Kilimanjaro na začátku října 2019 znamená pro Radka dokončenou Korunu světa podle Bassova seznamu. O všech těchto cestách kniha pojednává.

Radek Jaroš je nejúspěšnější český himálajský horolezec. Specialista na expedice v malém týmu. Výstupy absolvuje výhradně bez použití kyslíkového přístroje a pomoci výškových nosičů. V roce 2014 Radek úspěšně vystoupil na poslední, čtrnáctou osmitisícovku - K2 a zapsal se do síně slávy světového horolezectví. Stal se prvním Čechem a teprve 15. člověkem na světě, který tímto způsobem získal Korunu Himálaje. Další projekt Radka Jaroše je Koruna Světa. Cílem je stanout na nejvyšších vrcholech všech kontinentů planety. Projekt je logickým pokračováním Radkovy horolezecké kariéry. A právě o výstupech v pohořích ležící na severní polokouli je tato kniha. Zatím pouze legendární Reinhold Messner má kombinaci obou "Korun" bez využívání kyslíkového přístroje.

Kniha uzavírá svým příběhem dvacetileté himálajské dobrodružství nejúspěšnějšího českého horolezce Radka Jaroše. Je volným pokračováním publikací Hory shora a Hory shora 2, ve kterých jsou popsány jeho výstupy na předešlých třináct osmitisícových vrcholů planety. Radek Jaroš byl na dosah vrcholu K2 hned při své první expedici na tuto horu v roce 2001, kdy prostoupil Česenovým pilířem na její rameno. Tehdy se musel pro nečekanou změnu počasí vrátit z výšky 8000m do základního tábora. I následující pokusy v letech 2003 a 2005 zmařilo počasí. V roce 2007 se v základním táboře zranil a musel expedici ukončit. Při sestupu z vrcholu Annapurny v roce 2012 utrpěl těžké omrzliny na nohou a v průběhu dalších dvou let podstoupil několik operací, při kterých mu byly amputovány články prstů na obou nohách. I přes tento handicap pokračoval v přípravách na výstup na svou poslední osmitisícovku, která mu chyběla k dosažení Koruny Himálaje. Jejího vrcholu dosáhl 26. července 2014 a stal se tak teprve patnáctým horolezcem na světě a prvním Čechem, který bez použití kyslíku a na rozdíl od mnohých i bez pomoci výškových nosičů vystoupil na všech čtrnáct světových osmitisícovek.

Kniha uzavírá svým příběhem dvacetileté himálajské dobrodružství nejúspěšnějšího českého horolezce Radka Jaroše. Je volným pokračováním publikací Hory shora a Hory shora 2, ve kterých jsou popsány jeho výstupy na předešlých třináct osmitisícových vrcholů planety. Radek Jaroš byl na dosah vrcholu K2 hned při své první expedici na tuto horu v roce 2001, kdy prostoupil Česenovým pilířem na její rameno. Tehdy se musel pro nečekanou změnu počasí vrátit z výšky 8000m do základního tábora. I následující pokusy v letech 2003 a 2005 zmařilo počasí. V roce 2007 se v základním táboře zranil a musel expedici ukončit. Při sestupu z vrcholu Annapurny v roce 2012 utrpěl těžké omrzliny na nohou a v průběhu dalších dvou let podstoupil několik operací, při kterých mu byly amputovány články prstů na obou nohách. I přes tento handicap pokračoval v přípravách na výstup na svou poslední osmitisícovku, která mu chyběla k dosažení Koruny Himálaje. Jejího vrcholu dosáhl 26. července 2014 a stal se tak teprve patnáctým horolezcem na světě a prvním Čechem, který bez použití kyslíku a na rozdíl od mnohých i bez pomoci výškových nosičů vystoupil na všech čtrnáct světových osmitisícovek.

Kniha s dalšími příběhy z expedic na nejvyšší vrcholy světa našeho předního dobyvatele himálajských vrcholů tentokrát z let 2008 - 2012. "Je to dlouhých devět let, co jsme v našem, tehdy neuvěřitelně skvělým týmu, ve kterém jsme podnikali dlouhý roky, vylezli alpským stylem Shisha Pangmu. Příspěvek beru jako poctu dvěma, kteří už tady s námi bohužel nejsou. Martin Minařík a Zdeněk Hrubý. Oba dva vynikající lezci a i když jsme časem lezli jinak, případně s jinými parťáky tato éra je pro mě nezapomenutelná. Petr Mašek a já se stejně jako tehdy následující rok opět chystáme na K2. Aplský styl - to znamená, že se aklimatizovaný vydáte do stěny a bez návratů do základního tábora ji vylezete. Ne že si postavíte ve stěně tábor, a nebo dva vrátíte se a potom, když vylezete říkáte že šlo o alpský styl z CII… My tehdy počítali s tím, že ve stěně strávíme 10 dnů a podle toho vypadal náš batoh… Mě a Miskovi se navíc ve vrcholové partii podařilo udělat krásnou variantu vrcholovým kuloárem, kdy jsme dolezli na předních hrotech a na zbraních těžkým terénem jenom 15 m od hlavního vrcholu. Na něm do té doby žádný Čech nestál. Byla to poslední osma, kde na hlavním vrcholu stáli Češi. Od té doby následovala pro všechny z nás spousta krásných expedic. Úspěšných i neúspěšných, ale všechny nás posunovali dál.