První nikajský koncil, konaný v roce 325, nám připomíná jádro křesťanské identity – identity, jež by měla být společná všem křesťanským církvím a denominacím. Můžeme tak v širokém ekumenickém rozměru obnovit víru v Ježíše Nazaretského jako Syna Božího i Syna člověka. Tato víra nás totiž vede k poznání a k okoušení vrcholného tajemství naší víry i našeho života, jímž je sám Bůh Otec, Syn a Duch svatý.Ctirad V. Pospíšil rozčlenil knihu do dvou částí. První tvoří jeho historicko-teologická studie o koncilu. Druhá je složena z antologie koncilních textů, svědectví o koncilu i o těžkostech, které jeho jednání provázely. Studium Nikajského koncilu je komplexní záležitost: poznáváme dějiny Římské říše, církve, filosofie a teologie. Poctivá teologická reflexe pak prozkoumává, co z koncilu je aktuální pro naši současnost.Publikace svojí hloubkou a zacílením zaujme teology, historiky i všechny, kdo chtějí svou křesťanskou víru prožívat nejen emotivně, ale i důstojně na rovině rozumu.

Poslední kniha profesora Ctirada V. Pospíšila se zabývá naším mluvením a rozmlouváním o Bohu Otci, Synu a Duchu svatém. A také humorem, který souvisí s pojednáním o Duchu svatém. Autor zde, obdobně jako v jiných svých dílech, klade důraz na to, jaký význam má systematická teologie pro zdravou spiritualitu a životní praxi. Nejde mu tolik o to, abychom si rozšiřovali teoretické poznatky (byť ty mohou být cenné), jako spíše o to, abychom se nechali uchvátit, proměňovat a přetvářet mystériem trojjediného Boha. To se děje zejména otevíráním se Duchu svatému, který nás uvádí do vnitrobožského života Otce a Syna – do tajemství Trojice a vtěleného Slova. V knížce se propojují témata teologická a spirituální, zasazená do kulturního kontextu naší země. Čtivý, místy až strhující text je přístupný širšímu okruhu přemýšlivých čtenářů. Závěrečný oddíl a přílohy nás přesvědčují o tom, že humor je nakonec vrcholným projevem svobody Ducha svatého.

Monografie je výsledkem mnohaleté badatelské práce, jejíž hlavní autor - renomovaný teolog prof. Ctirad Václav Pospíšil - přiznává, že sám musel projít dlouhou trnitou cestou od strachu ze zednářů k odhalení skutečného stavu věcí, tedy k určitému druhu osvobození. Spolu s kolegy Veronikou Řehákovou a Janem Sušerem nyní chtějí stejnou cestou provést i čtenáře. Jedná se o první takový počin v dějinách české katolické teologie a historiografie od obrození po současnost. Kniha vznikla na základě řady pilotních studií, a proto je rozčleněna do čtyř částí. V první se poprvé detailně mapuje Masarykův poměr k problematice evolučního vzniku člověka. Ve druhé kapitole se prezentuje postoj prvorepublikových zednářů k téže problematice. Pro mnohé bude překvapivé, že prezident Osvoboditel i zednáři jsou v dané oblasti velmi blízcí křesťanské recepci vzniku-stvoření člověka. Druhá část knihy pojednává o poměru T. G. Masaryka ke svobodným zednářům, a to v průběhu celého jeho života, což opět dosud nebylo tímto způsobem nikým zpracováno. V dalších kapitolách se následně rekonstruuje to, jak se k první hlavě našeho státu stavěli svobodní zednáři. Třetí část je věnována historickým postavám, které jsou na stránkách prvorepublikových zednářských periodik zmiňovány častěji než kdokoli jiný, totiž vnímání Jana Amose Komenského a Wolfganga Amadea Mozarta ze strany frekventantů lóžových prací. Po tomto trojím pohledu do duchovního a kulturního života svobodných zednářů následuje poslední, stěžejní partie, v níž se pojednává o dějinách vztahu instituce katolické církve ke svobodnému zednářství, a to především na základě církevních dokumentů a také řady partikulárních dialogů mezi katolíky a zednáři. Především ve dvacátém století došlo oboustranně k výraznému posunu směrem k dialogu. Jelikož zednářství má v každé zemi osobitou historii a následně také jiné charakteristiky, jednotlivé místní církve by měly své zednáře poznat a - pokud je to možné - vstoupit s nimi do dialogu. V kontextu názorového rozrůznění české společnosti je pravděpodobné, že kniha vyvolá široké spektrum kontrastních reakcí, ale pokud k ní čtenář přistoupí bez předsudků, zůstane pouze na něm, jaký si z předložených faktů vytvoří úsudek. Kniha má šanci zaujmout nejen ty, kdo se chtějí něco dozvědět o českém i světovém zednářství, ale i zájemce o studium historie a širší veřejnost.

Prolog Janova evangelia (Jan 1,1–18) je jedním z klíčových textů křesťanské Bible. Vybroušené vyznání víry rané církve nám otevírá dveře k uchopení toho, kým skutečně je Ježíš z Nazareta.Kdo je autorem Prologu a jak souvisí s celkem Janova evangelia? Jaký význam má pro náš život a spiritualitu? Proč v Prologu nenajdeme zmínku o Kristově kříži a vzkříšení? Co nám říká o dějinách spásy před Kristem a o tajemství vztahu mezi Bohem Otcem a Slovem Synem?Ctirad V. Pospíšil propojuje přínos moderní biblické exegeze s geniální intuicí církevních otců, mistrů středověké teologie i učitelů křesťanské spirituality. Jde mu vposled o uvádění smyslu Prologu do života dnešních křesťanů, o službu věřícím, církvi a okolnímu světu.

Duchovní, teologický a historický výklad Janových pašijí. Autor přibližuje hloubku a krásu klíčové události dějin spásy - utrpení a oslavení Ježíše Krista. Nejprve se zabýváme specifickým způsobem janovského myšlení a vyjadřování. Poté sledujeme jednotlivá zastavení na Ježíšově cestě - jak se vydává těm, kdo ho přicházejí zatknout, jak je vyslýchán, odsouzen, ukřižován i pohřben. Konečné slovo má ale Bůh - v Ježíšově vzkříšení a setkávání s učedníky. Janovy pašije jsou prozářeny světlem povelikonoční víry. Kde je kříž, tam je i vzkříšení. Kde je vzkříšení, tam jsou ti, kdo věří v Krista, milují ho, radují se z Pánových tajemství a prožívají je v prosté každodennosti.

Hymnus z listu Filipanům (Flp 2,6–11) je dobře známý čtenářům Nového zákona i těm, kdo se modlí breviář a účastní se liturgie. Krásná a hutná výpověď o tom, kdo je Boží Syn, nás přivádí k jádru opravdu křesťanského života. Jakou mentalitu má podle autora Ježíš Kristus? Boží Syn je pokorný a skutečně svobodný, nepovyšuje se nad druhé a zároveň je zcela poslušný Bohu Otci v lásce. Sám na sobě ukazuje, že k nezměrné Boží slávě můžeme dojít výlučně skrze cestu kříže. Srozumitelné a velmi podnětné dílo se může stát východiskem osobní reflexe i společných duchovních cvičení.

Předkládaná kniha je velmi živým a čtivým zpracováním životního příběhu T. G. Masaryka i myšlenkového odkazu prezidenta osvoboditele. Autor přistupuje k minulosti jako ke kořeni naší přítomnosti, a proto se snaží poukazovat na aktualitu Masarykova poselství. Kromě toho se prof. Pospíšil analyticky a kriticky věnuje ožehavému tématu náboženského rozměru osobnosti prvního prezidenta. Jeho řešení je inovativní a překvapivé zároveň, protože vůbec nemíní zastírat svou fascinaci Masarykem, což mu ovšem nebrání vyslovovat určité kritiky a výhrady. Dílo je adresováno všem zájemcům o tuto jedinečnou postavu našich moderních dějin. Mnoho zajímavého a podnětného tam najdou jak ti, kterým jsou blízké Masarykovy humanitní ideály a jeho pojetí demokracie, tak křesťané všech církví v naší zemi. Kniha vychází u příležitosti 100. výročí vzniku svobodné republiky Čechů a Slováků, protože bez této události by dnes jenom stěží existovala jak Česká, tak Slovenská republika.

Kniha je snahou o teologické uchopení mariánské úcty. V první části nás autor uvádí do současného stavu mariologie v našich zemích. Druhá část podává to nejdůležitější z biblické teologie na dané téma. Tématem třetí části je bytostné zakořenění Mariina tajemství v tajemství vtěleného Slova, ukazuje Marii jako ženu víry i jako první učednici svého Syna. V závěru jsou nastíněny dějiny dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie. Kniha je určena studentům teologie, kněžím, katechetům i všem, kdo hledají mariánskou úctu, zakořeněnou v tradici a solidní teologické reflexi. Jde o výrazně rozšířené zpracování dílka Maria – mateřská tvář Boha.

Kniha dogmatického teologa Ctirada V. Pospíšila Jako v nebi, tak i na zemi je první českou monografií věnovanou tajemství Nejsvětější Trojice od roku 1926. Dílo, které slouží jako studijní text na našich teologických fakultách, vychází ve třetím, opraveném a doplněném, vydání. V první části knihy nás autor přesvědčuje o skryté působnosti Trojice ve stvoření a ve Starém zákoně. Poukazuje na rozhodující roli obrazu Boha v naší mysli na poli spirituality i uspořádání lidské společnosti. Druhá část díla je zaměřena na dějiny teologického myšlení: autor nás provází od Starého zákona až po okamžik, kdy bylo na konci čtvrtého století definováno trojiční dogma. V třetí části Pospíšil předkládá plody své mnohaleté teologické reflexe: jsme zde zasvěcováni do typických témat trojiční teologie. Ve zcela novém doslovu autor připojuje dodatky a vysvětlení a zpřesňuje a uvádí do nového kontextu některé své teze. Trvalým rysem Pospíšilova snažení je propojovat tajemství Nejsvětější Trojice s životem, spiritualitou a praxí v širším slova smyslu. Navzdory svému rozsahu a odbornosti je kniha Jako v nebi, tak i na zemi srozumitelná a také – jak konstatovala řada čtenářů předchozích vydání – čtivá.