Antická knihovna č. 86 Plútarchos (po 45-po 120) z řecké Chairóneie patří k nejznámějším jménům antické literatury. Proslavily ho především Životopisy slavných Řeků a Římanů (vyd. v AK 2006 a 2007), v nichž vylíčil životní osudy významných řeckých a římských osobností. Mimoto je autorem více než dvou set drobnějších děl, jež věnoval nejrůznějším, především etickým otázkám lidského života (v AK soubory O lásce a přátelství, 1987, O politické činnosti, 2014). Z nich čerpá i svazek O historii, obsahující čtyři pojednání, věnovaná nejslavnějším obdobím a nejproslulejším představitelům řecké a římské historie (O Štěstěně Římanů, O Štěstěně či Zdatnosti Alexandra, Proslavili se Athéňané více ve válce než v umění?). Plútarchos líčí, jak se přitom uplatnila bohyně Tyché (Štěstěny) soupeřící s Areté (Zdatností) a dokládá řadu příkladů z dějin politických a dějin umění. Poprvé do češtiny přeložil Pavel Oliva.

Plútarchos, řecký filozof a životopisec, patří k nejplodnějším autorům antiky – odhaduje se, že napsal asi 250 spisů. Z nich se zachovala necelá polovina. Největší popularity dosáhly jeho obsáhlé Životopisy slavných Řeků a Římanů (Antická knihovna č. 74, 76), ale nemenšímu zájmu se těší i jeho drobnější spisy, v nichž se věnoval tématům filozofickým, etickým a politickým. Politice je věnován svazek O politické činnosti, který obsahuje pětici pojednání o aktuálních problémech Plútarchovy doby, ale i zásadním koncepčním otázkám politické morálky (Politické rady, O monarchii, demokracii a oligarchii, Nepoučenému vládci, Má se stařec věnovat politice? a Filozof má rozmlouvat zejména s vládci). Čtenáře určitě překvapí, jak staré jsou nešvary politiků, jež plní stránky dnešních novin.