Hořící, zborcená Praha vypustí ze svých útrob muže a ženu. Vše dosud platné platit přestává. Je otázkou, zda ona dvojice na sever utíká nebo jednoduše směřuje. Jde jim o život? Jde jim skutečně o život? Je jejich postupná přeměna , doprovázená Vivaldiho tóny, důsledek nebo příčina? Hořící, hroutící , mrznoucí, do sebe samotného se propadající svět, je kulisou příběhu. Příběhu o konci i začátku. Adieu starý světe, zkrátka jsi se přežil. Jen obrovští vlci vyjí vzhůru k novým nebesům, na zemi, kde z minula nic nezbylo. Vyjí a hlídají.

Není to typická love story. Pfanner znova a znova, jak autogenem, do čtenářova mozku vypaluje lobotomizující otázku, cíleně, až kolovrátkově znějící, zda stojí za to milovat. Odpovědí není konec příběhu. Nemůže být. Extrémní emoční vypětí hrdiny i vypravěče, jejichž osudy se v knize prolínají, svědčí o jediném. Láska může duhu na obloze otočit, zkroutit do spirály, být nirvánou, současně však může být i nejvyšší možnou formou sebedestrukce. A když se typický pfannerovský hrdina snaží ze své nejistoty vyšplhat do země odpovědí, klidu, jistoty, snad i štěstí? Po nejistém laně emocí? Pak se vše může zvrhnout v naprostý marasmus. Expresivita je extrémní, ve spáncích buší krev. Občasné zlehčení dává jen čas se nadechnout ke konečnému ponoru, který se s koncem knihy nevyhnutelně blíží. Rytmus je neúprosný, hypnotizující, cíleně unavující, pouštící žilou. Ve vzduchu je lásky yperit a ten mění existenciální taneček v reálné a hmatatelné nebezpečí. Snad právě proto se do tohoto divného dobrodružství Pfannerovi hrdinové pouštějí. Láska je opravdu válka bez pravidel, kde se umírá, tady nepsali pravidla angličtí gentlemani se smyslem pro fairplay. Tak proč jí vlastně řečeno slovy hlavního hrdiny Josého, „proč jí vlastně kurva hrajem?“ Je ona tím smyslem našeho bytí? Její hledání? Cesta k jejímu naplnění? Těžko říct. Každopádně jen s láskou, když si jí fakt žil, přežil, můžeš říct, žes tu taky byl! Devět z deseti přeživších doporučuje k přečtení! A současně dodává, že řešením není pouze plynová maska proti smrtícímu lásky yperitu, ale především schopnost se zasmát sobě samému. I když, pravda, někdy i ten smích může bolet a zkřivený hubě se mu do něj moc nechce. Nebrat se tak vážně, nebrat to „okolo“ tak vážně, vždyť o tom Pfanner byl vždycky především. A to je taky nejspíš jeho hlavní poselství, skryté i v tomhle příběhu o lásce jako yperit, který Ti, právě teď, milý čtenáři, posílá.

V hospodě "U kulatého sudu" na Malé Straně pražské sedí dva muži našedlého vlasu, půllitry v rukou, klasický únik ze všedního života. Ten první toho druhého pozná a není náhoda, že si k němu přisedne. Chce ho zabít a ví proč. Ale po pár pivech oba zjistí, že mají cosi společného. Potřebu říci pravdu o světě, který žijí, cítí, každý z nich svým způsobem a možná taky společně. Prostřednictvím svých knih, které naloží na dvoukolák, zřeknou se všeho světského a vyrazí do světa šířit ideály. Hledat pravdu. V doprovodu Čápa i Psa. Čapího Psa. Báseň v próze dvou zkušených autorů, Richarda Medka a Pfannera I. překypuje obrazotvorností, silným příběhem, napětím i humorem. Až do svého pitoreskního nečekaného rozuzlení. Stojí za to se jejich příběhu poddat a vydat se na cestu s Čapím Psem.

Účastník balkánských bojů, zvyklý už na ledascos, se vrací do Prahy. Ke svému zděšení se dostává do prostředí, kde neplatí žádná mezilidská pravidla. Resp. platí "ber kde ber", "ukradni, kde můžeš", "podraz, koho podrazit lze". Nejsou to pravidla lidská, ale prasečí. Hlavní hrdina se těmto pravidlům rychle přizpůsobuje a stává se jedním z pražské prasečí smetánky. To vše za pasivní účasti Normálů s igelitkami, kterých je většina a jejichž hlavní motivací je snaha přežít. Osudu ani minulosti však nelze utéci, ač se o to hlavní hrdina snaží - nesnaží. Chápe neudržitelnost takové vlastní existence, ale na životní luxus si zvykl. Na prasečí pravidla ostrých loktů také, ačkoliv je sám sobě odporným. Vždyť je to tak pohodlné. Chtěl být Psem, vázán slibem z Balkánu, rostou mu však prasečí uši. Napětí stoupá. Na rozdíl od předchozích Pfannerových knih ( Clicheaux, Loupež v P., To se může stát, Don Trip), hlavní postava necouvá, neztrácí se v nekonečném hledání sebe sama, nesnaží se uniknout, ale koná. Koná, protože konat musí. Není pro něj jiné cesty. Prasata Psům totiž náleží.

Dostává se Vám do rukou kniha, která by se dala žánrově zařadit jako průkopnice nového českého "globálního existencialismu", kdyby taková kolonka ovšem existovala. Čtivý napínavý příběh, který se může stát kdekoliv okolo vás. Západní civilizace se dostává do protikladu ke svým vlastním hodnotám a idejím. Dokonce ani mnozí úspěšní a bohatí nenacházejí uspokojení v tom, co dělají, a hledají únik v jednoduchosti, prostotě, utíkají před důsledky svého vlastního činění. To je i případ podnikatele Zdeňka, který přijíždí po smrti své matky do opuštěného domu na severu Čech, který zdědil a kde dlouhá léta nebyl. Jeho velké bílé porsche ostře kontrastuje s chudobou a jednotvárností života místních obyvatel. Stejně tak s charakterem místní vesnické hospody, ve které hledá pilíř prostého venkovského života, o který by se mohl opřít. Zdánlivě ho nachází v místním přistěhovalci, restituentovi z Prahy, který už před lety řešil svou situaci obdobně a upnul se právě na místní knajpu a studium mravenců. Snaží se být v této poloze šťasten. Zdeňka však dohání jeho vlastní podnikatelská minulost i zde, v malé vísce na severu Čech. Bodejť by také ne. Vždyť konta firmy, které je spolumajitelem, jsou tučná a on k nim má stále podpisová práva. Nejde přece o Zdeňka, ale o peníze, které je potřeba z něho dostat, než se tam někde na severu upije k smrti. Na pozadí tajemného domu po matce se starým vydáním Dona Quijota, mnoha vypitých piv v umakartové hospodě severních Čech a podivuhodné cesty černého mravence, který nechává stopu ve sněhu v cestě za svou hvězdou, se odvíjí napínavý příběh, ve kterém nechybí kriminálníci z podsvětí, sex ani zrada. Rozuzlení je hodně netypické, překvapivé, nicméně logické a odpovídající době, v níž žijeme. Ale to už je obsahem knihy, kterou máte v ruce. Nezklame Vás.

Autor Pfanner I. vydal v roce 2006 v nakladatelství Petrklíč svou první knihu pod názvem Clicheaux - Vražda v K. Nyní předkládá čtenářům nevšední publikaci Loupež v P. Kruh Kruhu . Jde o shot -gun story, krátký literární útvar. Je to podobné jako se skleněnou koulí. Té se sněhem a figurkami. Párkrát se překulí po stole a je pryč. Stejně jako život. Co v kouli kdo uvidí, je jen a jen na něm. Kniha svým zvláštním pojetím leckoho překvapí často nepochopitelnými psychologickými zvraty jenž jsou typické pro protagonisty knihy. Loupež není cílem, ale prostředkem. Hlavně se nebrat tak vážně. Až se Magdaléně narodí, bude mít zelený oči. Krásný zelený oči . BEZ BĚLMA!

Popis není dostupný