Čtyři autobiografické prózy Ljudmily Petruševské ukazují drsný obraz dospívání v Rusku během druhé světové války a těsně po ní. Hrdinka povídek, zanedbávaná holčička, se protlouká světem, v němž vládne hrubá síla a zákon smečky, nemá skutečný domov a touží po mamince, která ji opustila kvůli studiu v daleké Moskvě. Strasti a útrapy, jimiž prochází, se promítají na pozadí velkých dějin. Fyzická likvidace "nepřátel státu" během Velkého teroru, při němž byla zatčena a popravena značná část její rodiny, válečné zmatky, hladomor, žebrání, katastrofální nedostatek bytů, bezprizorná potulka, ale i neuhasitelná touha po svobodě - to vše je realitou dívčina dětství. Dospělý hlas autorčiných vzpomínek přitom prostupuje dětská imaginace a nepřízeň osudu se v jejím vyprávění setkává s lehkou ironií. Střízlivě psané povídky bez jakékoli sebelítosti prostředkují nevšedně křehký a čistý pohled na nemilosrdnou dobu. Anglická verze nejdelšího textu této knihy, Holčička z hotelu Metropol, byla v roce 2017 nominována na National Book Critics Circle Award v kategorii autobiografie.

Soubor devatenácti povídek jedné z nejvýznamnějších autorek současného Ruska tvoří pohádky, strašidelné historky a mystické příběhy plné oživlých mrtvol, zjevení a zázraků. Klasické jednoduché hororové či pohádkové syžety Petruševská umně proplétá naturalistickými detaily všedního života. Věčné a archetypální se pojí s chvilkovým a konkrétním, jako třeba v antiutopických povídkách Noví robinsoni a Hygiena, kde se na pozadí vtíravě podrobné každodennosti blíží mytický konec světa, a z tohoto střetu protikladů vyrůstá nezaměnitelný autorčin rukopis. Na první pohled krutý a temný svět, jejž kritika Petruševské často vyčítá, je však i laskavý a mnohdy svou absurditou také velice vtipný. Ve Spojených státech amerických se kniha stala bestsellerem a v roce 2010 získala cenu World Fantasy Award.