25. června 1857 vydává Charles Baudelaire Květy zla. Knížka, která se stane nejslavnější básnickou sbírkou v dějinách, je hned 16. července zabavena jako urážející mravopočestnost. Dne 20. září projedná žalobu soud: některé básně jsou definitivně zakázány, autorovi je uložena důkladná pokuta. O necelých třináct let později se rozhoří prusko-francouzská válka, jíž se na obou stranách účastní víc než 2 miliony vojáků. Válka škodí mravům – a ne jen jim – nesrovnatelně víc než básně: nejméně 165 tisíc lidí padne a asi 230 tisíc je raněno. Proti válce však soud nijak nezasáhne… Což je logické, protože cenzura pramení z neřádných snah zamaskovat, jak zneužitá moc potvrzuje samu sebe, jak samu sebe upevňuje a rozšiřuje. Prvotním účelem cenzury přece je odstraňovat, kvůli čemu mají mocní černé svědomí. Je-li cenzura efektivně vykonávána, je z hlediska držitelů moci a jejich podporovatelů svět v pořádku. Jsou v bezpečí – sice falešném, oni se však modlí, aby vydrželo co nejdéle! Zdálo by se, že v naší době, jež se označuje za věk rozumu, není pro faleš cenzurních snah místo. Bohužel je to omyl: Déle než století byla cenzura na ústupu, v minulých letech ji však kdosi znovu probouzí. Už prosákla do všech koutů, splynula s manipulací a propagandou. Moc si pěstuje poskoky, aby pilně vytvářeli „správný“ obraz světa a vkládali ho lidem do hlav: povede se zastínit skutečnost? Dějiny lidstva se dají číst jako boj o právo říci, co se děje. Vládnoucí a ovládaní na to mívají rozdílné názory a demokracie se pozná podle toho, že si je vyměňují. Ale čím horší vláda, tím méně stojí o zpětnou vazbu zdola. A proto je intenzita sporu o svobodu slova svědectvím o stavu demokracie. Naše země zažila v tomto ohledu daleko horší období, ale přesto přichází kniha Petra Žantovského CENZURA versus SVOBODA SLOVA právě včas. Její autor pečlivě vymezuje základní pojmy, rozebírá právní kategorie a připomíná historii cenzury. Velkým přínosem knihy je analýza způsobů omezování svobody slova v internetové éře. (Petr Robejšek, politolog) „Cenzura je příznakem nemocné společnosti, jejíž vládci se tak brání před myšlenkami, které považují za ohrožující svou mocenskou hegemonii“. Sotva asi najdeme pro cenzuru přesnější definici, než nabízí Petr Žantovský. Dokumentuje ji svižně psanou a erudovaně probádanou historií cenzury od občasných zákazů v antickém Římě přes pálení zakázaných knih ve středověku až po dnešní „boj proti dezinformacím“. Vypočítává znamení, jimiž se projevuje sílící cenzura, i její vynalézavé převleky. Knihu prokládá antologií relevantních esejů literárních velikánů, od Johna Stuarta Milla a George Orwella přes Thilo Sarrazina a Alaina de Benoist až po Karla Havlíčka Borovského a Vlastimila Vondrušku. Jde o dílo naléhavě potřebné a včasné. (Benjamin Kuras, spisovatel)

Cvokhauz, hezky česky řečeno blázinec, je v obvyklém významu léčebna pro jedince s psychickým postižením a není na něm pranic veselého či k posměchu vedoucího. Žantovského Cvokhauz je však metafora, postihující naši slovutnou přítomnost, plnou absurdních předpisů z Evropské unie, kampaní rozmanitých nátlakových "neziskových" organizací, snahy o prosazení myšlenky mnohopohlavního světa, kde můžete stejně dobře být mužem, ženou, židlí nebo bramboříkem, hlavně když se hlásíte o rovná práva. Není divu, že se (nejen) autorovi jeví tento svět jako "archa bláznů", kde všechny tradiční, navyklé přírodou, historií a kulturou dané zákonitosti přestávají platit, jsou zpochybňovány, a když se jich někdo dovolává, je označen přinejmenším za zpátečníka, ne-li ještě hůře.

Popis není dostupný

Kontroverzní publicista Petr Žantovský před časem rozčeřil společenskou a mediální hladinu svou knihou Zprávy ze cvokhauzu. Od té doby se ovšem ve světě i doma událo spousta nových věcí! Věcí, které si přímo říkaly o Žantovského břitký úsudek Jeho nové fejetony proto opět srší trefnými a vtipnými postřehy i sarkasmy – a najdete v nich nové duchaplné analýzy všeho, co se kolem nás děje. A je v neposlední řadě i užitečným manuálem, který umožňuje konzumentům médií rozpoznat, kdy se s nimi média pokoušejí manipulovat. „Tuhle knihu si přečtěte, a třeba i na přeskáčku,“ dodává autor doslovu v této knize, populární spisovatel Martin Nezval.

Petr Žantovský patří k nejkontroverznějším - a proto nejčtenějším - publicistům současnosti. Čtenáře přitahuje zejména odvahou, se kterou pojmenovává a rozkrývá současná tabu. Žantovského knižní interview(například s prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem, s expremiérem Mirkem Topolánkem či třeba s režisérem Otakarem Vávrou a výtvarníkem Milanem Knížákem) zaujaly, jeho zasvěcené společenskokritické publikace i články (například v Literárních novinách a Parlamentních listech) skoro vždy rozbouřily hladinu veřejného mínění. Žantovský píše i poezii a povídky. Kniha Zprávy z cvokhausu shrnuje Žantovského fejetony, které zrcadlí dění v české kotlině očima originálního nezávislého pozorovatele.

Kniha, kterou držíte v rukou, vznikala jako volný cyklus inspirativních textů, které by neměl minout nikdo, kdo se chce opravdu vyznat ve společenských zákonitostech a kdo věří v heslo "historia magistra vitae" - historie učitelkou života. Proto se zde setkáváme s komentovanými myšlenkami filosofů renesančních (Rochefou-cauld, Erasmus Rotterdamský), přes myslitele sklonku 19. a počátku 20. století (Chesterton) a první půli století dvacátého (Bocheński, Spengler, Fedotov, Broch), až po současníky (Gray, Liessmann, Lipovetsky). Aktuálně ovšem vyznívají i další texty, třeba Easterlyho, Dahrendorfa, O'Sullivana, Shahaka či Ibn Warraqa. Je to mnoha optikami nahlédnutá obava před budoucností lidstva jako bojištěm mezi nesouměřitelnými a ke smíření neochotnými enklávami, což je ostatně dnes jeden z kruciálních fenoménů předurčujících naši budoucnost. Věříme, že v tomto "tavícím kotli" myšlenek najdete nejen inspiraci k přemýšlení, ale i poznání, že jen máloco v dějinách je úplně poprvé a že při hledání vlastních odpovědí na otázky, které před námi stojí, je dobré pozvat na pomoc ty, kteří už tento Rubikon překonali, nebo aspoň dali kompas k tomu, abychom v čím dál složitějším světě nezabloudili.

Popis není dostupný

Básnická sbírka známého publicisty, spisovatele a básníka. Nakladatelství Kmen vydalo sbírku Petra Žantovského Never More. Jan Šulc v doslovu ke knize píše: Při četbě veršů Petra Žantovského v jeho nové sbírce Never More může čtenář hned napoprvé vnímat čtyři základní rysy jeho poezie. Prvním je rytmičnost a pročištěná zpěvnost veršů, svědčící o důvěrném vztahu k poezii zpívané, jež byla v mládí určující zkušeností pro autorovu (i mou) čtenářskou generaci. Druhým nepřehlédnutelným rysem je celková nálada, kterou v nás verše vyvolávají. Nálada údivu a sevření srdce nad míjením času, atmosféra nostalgie, místy smutku a stesku – ze smrti blízkých, ze životních ran, z bolesti. Třetí rys – Žantovský je – stejně jako četní básníci generací předchozích i současných – spjat s literaturou a širší kulturní tradicí, již si osvojuje, a ona mu pak pomáhá vyrovnávat se se současným světem, často zraňujícím a bolestným. Čtvrtým rysem Žantovského poezie je zájem o veřejný, společenský rozměr lidského života, viděný v historické perspektivě.

Tento soubor esejů a přednášek z let 2014–2019 spojuje jednotící linie: vztah mezi kulturou (ať už v úžším slova smyslu jakožto uměním, nebo v širším smyslu jako specifickou hodnotou našich životů v dnešním světě) a politikou.

Eseje a úvahy slovenského a českého žurnalistu spája predovšetkým úsilie o nezávislosť a zodpovednosť publicistiky v dobových trendoch, obkružujú politické, ekonomické, morálne konzekvencie, vtláčajúce pečať súčasnej tvári mediálneho sveta, ktorý určujú sily formujúce globálny a lokálny svet.Pozadie ich analýz a syntéz je hľadanie kritérií a predpokladov kvalitného žurnalizmu, zachovania slobodného slova v službe hľadania pravdy, skúmajú stratégie mediálnej komunikácie, jej zneužívania, banalizácie, bulvarizácie v službách komercializácie a mocenských záujmov. Odvážnym nastoľovaním otázok nepochybne prispievajú ku kryštalizácii kritérií manažmentu kvalitného novinárstva, ale aj redakcií časopisov, noriem, kultúrnych cieľov mediálnej komunikácie vôbec, jej odborných a morálnych predpokladov, takých dôležitých na udržanie a rozvoj kultúry civilizácie v pôvodnom vý-zname kultivácie. K tejto životne dôležitej otázke pritom nepristupujú nijako naivne moralizátorsky, citlivo skúmajú možnosti a limity kvalitne orientovaného smerovania už samotnej redakčnej práce v područí tlakov biznisu, politiky, pritom nielen abstraktne špekulujú, ale vychádzajú z osobných skúseností, z praxe. Empíria, z ktorej P. Dinka a P. Žantovský vychádzajú, smeruje k obrazu spoločnosti, v ktorej žijeme ako občania, čo potenciálne participujú na oboch póloch mediálnej komunikácie, spoluformujúcej naše myslenie a vedomie, obraz skutočnosti. Ich kniha za spoluúčasti básní Milana Zelinku a grafík-karikatúr Michaela Marčáka a Ľubomíra Kotrhu nepochybne prispieva ku konceptuálnemu mysleniu novinárov, vydavateľov, čitateľov, ktoré si ešte vždy uvedomuje závažnosť princípu zodpovednosti, osudovosti ľudského poznávania skutočnosti, odhaľovania nielen jej detailov, ale aj celku, rastúcej komplexnosti, predlžovania konzekvencií, napríklad rozhodnutí politikov, správcov sveta na všetkých úrovniach, preferovania krátkodychého profitu, účelového prístupu k sociálnej otázke, ekologických dôsledkov drancovania prírody, životného prostredia...

Kniha esejů publicisty Petra Žantovského. Texty vydávané především v Parlamentních listech roku 2017 doplňují ilustrace Milana Ressela. Karel Sýs v doslovu píše: Žantovského nová kniha je nejen zakonzervovanou minulostí, prošlým dneškem, ale především ne právě zářným, ale aspoň pochopitelným zítřkem.

Popis není dostupný

Černá kniha České televize autorů Petra Žantovského a Jiřího Hroníka je ohlédnutím za jejich zhruba pětiletou spoluprací na rubrice Týden v médiích, která vychází na portálu Parlamentní Listy.cz. Týden co týden tu společně glosují mediální události uplynulých dní a kladou si otázku, zda způsob, jakým sdělovací prostředky zobrazují skutečnost, je odpovídající a reálný, nebo zda je zkreslující a manipulativní, případně proč to tak je. Zvláštní a neustálou pozornost věnují zejména České televizi, protože to je veřejnoprávní médium, ze zákona financované občany České republiky, kteří však mají pramalý dosah na to, co se v ČT děje a jak se to děje. Proto každé profesní a etické pochybení, které učiní právě ČT, je citelné dvojnásob a zaslouží nejpřísnější kritiku. Tato knížka neaspiruje na to být odbornou literaturou, je to spíše mozaika postřehů, zachycujících chyby a přešlapy tohoto média, a může být i odrazovým můstkem k věcnému zhodnocení toho, jaká je ČT, jaká by mohla být - a zda ji vůbec k něčemu potřebujeme.

Autor se zde pokusil, byť v jazykově vylehčené podobě, ale v podstatě velmi vážně, pozastavit nad vývojem české žurnalistiky po mnoha letech od listopadu 1989, tedy od okamžiku, kdy žurnalistika mohla začít působit a existovat svobodně. Podívat se zblízka na to, nakolik a jak se česká žurnalistika této svobody zhostila a čemu všemu dobrému a špatnému se za pochodu (ne)naučila

Tato kniha je první oficiálně vydanou básnickou sbírkou Petra Žantovského. V minulosti publikoval pouze v samizdatových revuích ZUP, Antagon a Sborník. Počátkem 80. let připravoval sbírku pro vydavatelství Kruh, kde však tamní lektoři rozhodli, že "autor je přespříliš ovlivněn buržoasní poetikou americké beat-generation", a od vydání upustili, za což jim autor dodnes blahořečí, mj. i proto, že tehdy opravdu psal pod vlivem Gregoryho Corsa či Lawrence Ferlinghettiho - nic proti nim, ale jejich zkušenost se světem je zkrátka jiná než zkušenost občana normalizovaných 80. let uprostřed československého bezčasí. Žantovský mezitím procházel obdobími, kdy psal - rychle až překotně - a kdy nepsal nic. Je otázka, co z toho je lépe, to nechť posoudí laskavý čtenář. V útlé knížce Tady bydlím se mu dostává letmého průřezu třiceti lety psaní autora, který snad kdysi měl básnické ambice, protože i doba byla svým způsobem plná poesie. Ale kdo dnes potřebuje poesii? Její autoři snad. Možná i čtenáři? To je věčné autorovo doufavé dilema. Sbírku Tady bydlím provázejí reprodukce obrazů a kreseb autorova žel již nežijícího přítele, velkého českého umělce Jana Součka.

Knížka neaspiruje na milionový náklad a palcové titulky v bulvárních médiích. Její ambice jsou střízlivé - pokusit se přimět čtenáře k zastavení se a malému zamyšlení. Přehoupli jsme se z jednoho století do druhého, z jednoho režimu do jiného. Kolem nás běží tryskem dějiny. Kam vlastně? Ve světě je více formální demokracie, ale kupodivu nikoli více svobody. Klademe si otázky týkající se poztrácených a přeházených hodnot, role davu, elit, virtuálních realit i populistické demagogie. Obsáhlý rozhovor Petra Havlíka s publicistou Petrem Žantovským doplnil výběr politických glos a článků Petra Havlíka z posledních dvou let. Knihu provázejí originální ilustrace Miroslava Kemela, dobře známého čtenářům denního tisku.

V červenci 2007 Městský soud v Praze očistil po třinácti letech v plném rozsahu Dr. Uzunoglu v kauze se zřetelným politicko-ekonomicko-policejním pozadím. Knižní rozhovor Petra Žantovského s Yektou Uzunoglu, dokončený na podzim 2007, je strhující, zároveň však i tristní a šokující výpovědí o tom, kde se nachází česká společnost téměř dvacet let po sametové revoluci a jaké bylo pozadí naší polistopadové transformace. Dr. Uzunoglu v rozhovoru vzpomíná na dětství, mládí a svou činnost v bývalém Československu, Německu a Francii. Mezi ně patřila např. účast v organizaci Lékaři bez hranic, se kterou působil jako lékař ve válečných konfliktech v Íránu a Iráku, nebo založení Kurdského institutu v Německu a ve Francii, s nimiž jsou spojeny otázky kurdského národa, jazyka, kultury a postavení Kurdů v soudobém světě. Knihu doplňují obrazové a textové přílohy: např. otevřený dopis "Žalujeme" českých intelektuálů, kteří vystoupili na Uzunoglovu podporu v průběhu soudního pronásledování, projev dr. Uzunoglu při přebírání Ceny Františka Kriegla aj. Úvod předsedy správní rady Nadace Charty 77 prof. Františka Janoucha srovnává případ s Dreyfusovou aférou, legendárním justičním omylem, který před sto lety rozpoltil nejen Francii ale i celou Evropu. Případ Uzunoglu trval déle než Dreyfusův, přestože tehdy "neexistovaly ani psací a kopírovací stroje, magnetofony, faxy, počítače ale ani elektronická pošta - dopisy byly tenkrát dopravovány vlaky či parníky. Telegrafy byly teprve počátku svého rozvoje."

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Soubor publicistických textů, který nenechá na komentovaných „nit suchou“.

Knižní interview s někdejším premiérem, předsedou ČSSD a výtečným rétorem.

Popis není dostupný

Kniha "Otevřené dopisy" spadá do žánru Romány. Autorem je Petr Žantovský, Miroslav Huptych. Kniha je brožovaná. Obsahuje 152 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Ottovo nakladatelství" z roku 2017. Přejeme příjemné čtení.