Jméno Bohumila Laušmana již dnešní mladé generaci většinou nic neříká, kdo sejde z očí, sejde, podle starého českého přísloví, také z mysli. Z očí české veřejnosti zmizel B. Laušman nedlouho po mocenském puči, kterým se v únoru 1948 Komunistická strana Československa zmocnila správy státu a lidských osudů na celých čtyřicet let. Pro udržení lidské paměti je to příliš dlouhá doba, a tak upadl v zapomnění, stejně, jako jiní představitelé české politiky, jako mnohé z hodnot doby předválečného Československa, kdy vstoupil na scénu veřejné činnosti pod praporem strany Československé sociální demokracie. Jeho osobnost a dramatický osud přibližuje českému čtenáři Jiří Šolc. S využitím poznatků dlouhodobého vlastního výzkumu archivních pramenů a literatury sleduje cestu posledního předsedy ČSSD před rokem 1948 od let jeho dospívání až po skon v cele Ruzyňské věznice a pokouší se napravit pokřivený obraz jeho osobnosti, na kterém se podepsal předešlý režim a jednostrannost pohledu českého exilu.
