Kniha Společné obrazy představuje tematicky široce pojaté proměny literární kultury východních Čech v období po roce 1989. Jednotlivé kapitoly s hojným obrazovým doprovodem pojednávají na konkrétních, nutně výběrových příkladech o vývoji prózy a poezie, představují problematiku regionálních antologií, literárních časopisů i nakladatelství, zkoumají otázky péče o literární dědictví v rámci ediční praxe nebo formování literárního místopisu jako živé připomínky historicko-literárních souvislostí. Vymezení regionu chápaného v hranicích bývalého Východočeského kraje naznačuje, že se zdejší literární život neomezuje na izolovaná centra, ale přirozeně prostupuje do celonárodních rovin literární kultury. Na první pohled různorodá témata spojuje důraz na dynamické utváření literární kultury v rámci neustálého dialogu spočívajícího ve vymezování se vůči tradici na jedné straně a hledání nových cest na straně druhé nebo naopak v úsilí o potvrzování kontinuity minulého a současného.

Bohemista, polonista, literární historik a univerzitní učitel Petr Poslední si v době covidových restrikcí krátil čas psaním "mikrofejetonů" - osobních a osobitých úvah a postřehů rozestřených přes široké pole jeho zájmů: literatura, věci veřejné (obou "jeho" zemí, Česka i Polska), hudba, zážitky z cest a ze setkání, každodennost velká i malá, současnost i vzpomínky... Společným jmenovatelem krátkých textů je autorova zvídavost, potřeba pochopit a interpretovat po svém, demaskovat povrchnost, ukázat, že "král je nahý"... Občas možná i provokovat zpochybňováním ustálených klišé a kultů v myšlení či hodnocení. (Pokud čtenáře naštve třeba neuctivé zlehčování magického realismu, autor se možná pobaveně směje do hrsti...)

Popis není dostupný

Kniha Horizont komparace je dalším výsledkem česko-polské odborné spolupráce MałgorzatyKowalczyk (*1946), polonistky a didaktičky literatury, a Petra Posledního (*1945), literárního historika, teoretika, bohemisty a jedné z nejvýraznějších osobností české literárněvědné polonistiky. Přítomná publikace s výmluvným podtitulem Česko-polské literární sousedství 1945-2005 nabízí metodologicky i materiálově originální, mnohovrstevnatou sondu do různých podob vzájemných vývojových vazeb mezi dvěma národními literaturami. "Národní aspekt" coby klíčový komparatistický přístup je zde přitom od počátku kriticky promýšlen a de facto zpochybňován. Na pozadí "srovnávání" tvorby rozličné sociokulturní provenience dostává prostor zkoumání rozmanitých poloh literární kultury, resp. literárnosti. Autoři cílevědomě pracují s hlediskem naratologickým, tematologickým, translatologickým a dalšími; jedním z pilířů jejich uvažování o takto komplexně pojaté problematice je neustálý zřetel ke vztahu mezi "tradicí a individuálním talentem", řečeno s T. S. Eliotem. V uvedených ohledech spis navazuje na předchozí publikace polonistického a polonisticko-bohemistického zaměření, vydané nakladatelstvím Pavel Mervart: společné dílo obou autorů s názvem Jákobův žebřík. Polská literatura v letech 1945-1989 (2008) a práci Petra Posledního Taktika přepisu. Polští autoři v časopise Světová literatura (2013).

Jestli se někdy pustí do autobiografického vzpomínání Jaromír Jágr, nikoho nepřekvapí, že Ariadninou nití propojující sled jeho vyprávění bude hokej: kde žil, o čem přemýšlel, co se dověděl o sobě, jaké lidi potkával - všechno (nebo skoro všechno) bude zřejmě nějak souviset se sportem, v němž vynikl. Proč se tedy divit, že literární vědec a polonista Petr Poslední učinil osou svých vzpomínek knížky, přesněji řečeno čtenářské zážitky: četbu a vývoj své schopnosti číst nejen písmenka a slova - odhalit další vrstvy příběhů, přemýšlet o tom, co autor napsal a také jak to napsal. Provázat si dobrodružství četby, myšlení i vlastního psaní s dobrodružstvím svého života. Posledního "listy důvěrné" (s minimem zcela osobních důvěrností) tvoří prokomponovanou skladbu zachycující jeho mládí a zrání v Česku před odchodem do Polska: tři oddíly nazvané podle míst, kde tehdy žil, s podtituly charakterizujícími dané životní etapy, rámované prologem a epilogem. Na "pokračování příště" nemusíme čekat, najdeme je v autorových už vydaných knihách věnovaných polské literatuře i setkávání a střetávání polského a českého literárního světa.

… Nesnažíme se nastínit novou teorii. Pouze pozorně čteme časopisecké příspěvky, posuzujeme kompozici jednotlivých čísel nebo ročníků, zamýšlíme se nad významovými a stylistickými posuny původních děl v českém prostředí. Přes značný časový odstup se pokoušíme rekonstruovat různé úrovně a typy našeho vnímání, jak se rýsovaly během zhruba čtyř vývojových etap: 1. Zakladatelského období časopisu v letech 1956-1963, 2. komunikačně diferenciačního období v letech 1964-1970, 3. normalizačně virtuálních úprav periodika v letech 1971-1989 a 4. názorově pluralizovaného vedení dvouměsíčníku v letech 1990-1996. Rozlišujeme přitom dobová očekávání a čtenářskou konkretizaci textů u tzv. laiků - u běžného publika, vnímajícího každý překlad jako "český" text - a dobová očekávání spolu se čtenářskou konkretizací textů u vnímatelů "znalců" - osob zabývajících se literaturou profesionálně, někdy v roli překladatele, jindy v roli redaktora, komentátora, kritika. Všímáme si však i přechodných úrovní a typů recepce, např. čtenářů-hobbistů, konkurujících svými znalostmi mnohým odborníkům, anebo věnujeme pozornost literárním kritikům, posuzujícím polský text ze srovnávací česko-polské perspektivy. V každém případě do procesu "reinterpretace již interpretovaného" vstupujeme s vědomím, že pokračujeme v otevřeném významovém dění a realizujeme gadamerovskou fúzi horizontů: minulého i dnešního vnímání polských děl v českém a polském kontextu.

Unikátní česko-polská dvojice spoluautorů přichází s projektem v českém kontextu rovněž unikátním: přinejmenším v období po roce 1989 se dosud neobjevila syntetická práce mapující dějiny polské literatury od konce 2. světové války. Tato kniha objasňuje a interpretuje vývoj literatury našich severních sousedů v letech 1945-1969. Zkoumané období je v publikaci rozděleno do čtyř etap. V každé z nich autoři pojmenovávají převažující názorové proudy, tematiku a žánry, analyzují a interpretují stěžejní díla výrazných osobností poezie a prózy v polské "vlasti" i v exilu. Pozornost je věnována i institucím umožňujícím plnohodnotný rozvoj "literární kultury", jako jsou časopisy a nakladatelství, jejich koncepce a názorové spektrum jimi prezentované.Nabízející se možnost srovnat dobové iluze, "ztráty a nálezy", úspěchy i prohry polské s českými je zajímavou výzvou nejen pro české polonisty či studenty polonistiky nebo bohemistiky, ale i pro kteréhokoli hlubšího zájemce o to, co autoři označují pojmem literární kultura.

Popis není dostupný