Popis není dostupný

Knihu literárních esejů Otromundo tvoří tři části. Analýza Cortazárovy povídky Axolotl, zamyšlení nad pobytem Alberta Camuse v Čechách a úvahy o literatuře a snu. Petr Pazdera Payne (1960) si v jednotlivých esejích všímá literárních postupů a schémat jiných tvůrců a upozorňuje na skutečnosti, kterých si obvykle čtenář nevšimne anebo si je v prvním plánu neuvědomí. V textu věnovaném Cortazarovu Axolotlu upozorňuje na literární podobnosti a vlivy jiných autorů, především Borgese a Danta. Rozpoznává rovněž inspirativní místa, která se v různých obměnách v Cortazarově textu objevují. Důležitá je rovněž komparace Cortazarových motivů, například smrti, z motivy A. E. Poa. Payne zmiňuje i různé interpretace textu, které analyzuje a případně se vůči nim argumentačně vymezuje. Kapitola věnovaná Camusovi a Čechám je uvozena citátem z Cizince - příběhem, kdy si odsouzený na smrt přečte v cele tragickou zprávu z Čech, která končí vraždou. Camuse údajně téma natolik zaujalo, že jej využil i pro svou hru Nedorozumění. Payne také upozorňuje na další otisky Čech v Camusově tvorbě a domýšlí, že města, krajina a reálie se nenápadně, ale podstatně vepsala do Camusovy mysli. Dokládá to například pasážemi z Camusových Zápisníků, kde jsou zmiňovány nejen české architektonické památky, ale i hospody a například i pachy a vůně. V poslední kapitole knihy hledá autor odpověď na literární přístup k otázce, co je sen. Rozlišuje vědecký a literární přístup ke snu a uvažuje, že literatura se může ke snu a jeho interpretaci přiblížit nejvíce ze všech oborů. V této souvislosti pak Payne rozebírá snové texty a texty se snem.

Jestli má některý současný český autor blízko k tomu, jakým způsobem psal a uvažoval Jan Balabán, tak je to s možnými výhradami prozaik Petr Pazdera Payne. Jeho povídky z knihy Děravým dnem do noci patří do proudu české literatury, kde je popisován „ztišený obraz světa, který je vzdálen své podstatě“. Sám autor navazuje svým novým dílem na předešlý povídkový soubor Předběžná ohlédání (2014), za nějž byl nominován na cenu Magnesia Litera. V příbězích odehrávajících se na různých místech, nejen v Čechách, ale také třeba v Chorvatsku, Itálii a jinde, ale i v různých dobách, kdy se ocitáme nejen v současnosti, ale také například ve druhé světové válce, nalézáme všechny podstatné znaky Paynovy tvorby: zvažování vztahu slova a obrazu, téma svobody člověka a umění, jeho vztah k Bohu. Spolu s autorem ale víme, že „literatura ovšem není prohlášení, traktát, úvaha... V literatuře je povoleno vyjádřit nevěru i hřích i beznaděj – bez moralismu“.

Jedinečnost knihy Úkazy je založena na symbióze literáta a výtvarníka, přičemž termín "úkaz" je třeba chápat jako snahu o pojmenování jak obrazové, tak textové složky svazku. Soubor povídek (mikropovídek, krátkých podobenství) a kreseb (tužkou a červenou pastelkou) vznikl ve vzájemném doprovodu: nejde o ilustrace textu, ani o glosy k zobrazenému, nýbrž o paralelní běh, lépe řečeno souběh. V Úkazech dochází k pozoruhodnému protnutí světa výtvarného a světa slovesného. Petr Pazdera Payne (1960) je autorem především povídkových knih. Kniha Předběžná ohledání byla navržena na cenu Magnesia Litera. Michal Machat (1963) je akademicky vyškolený výtvarník, ilustroval již řádku knih, například Obsluhoval jsem anglického krále Bohumila Hrabala.

Nová Paynova kniha zaujme dvěma vlastnostmi, které v české próze nejsou běžné: suverenitou výrazu a pak neobyčejnou pestrostí jednotlivých povídek. Jsou v ní přítomny další klady– například autorova vzdělanost, schopnost pracovat s biblickými tématy, smysl pro osudovost, vynikající pozorovatelský talent atd., ale výjimečný je autorův hledačský vztah k žánru povídky. Dvacet dva povídek knihy, to je dvacet dva možností, jak povídku utvářet.

14 povídkových textů, které reflektují autorovo přemítání o existenci, čase, místě skrze nekončící lidskou pouť. Jedná se o 1. svazek edice Beletrie nakladatelství Theo Pardubice.

Soubor osmatřiceti Paynových povídek.

Hrdina knihy, poslední ze šlechtického rodu Adlerů, je takový český Oblomov. Výjimečnost daná jeho výchovou ho vzdaluje obyčejným lidem, mezi které se nedovede zařadit. Neuspokojuje ho ani cestování, které ho dokáže zaujmout jenom na chvíli, ani snaha o rozmnožení majetku, která nakonec vyjde naprázdno, protože ani v těchto praktických věcech se hrdina naprosto nedokáže zorientovat. Na rozdíl od Oblomova však nakonec své životní východisko najde. Téma, literárně již mnohokrát zpracované, se autorovi podařilo zobrazit tak věrohodně, až se nabízí spekulace, že člověk tohoto typu mu není zcela cizí. Psychologická povídka o hledání smyslu života od současného českého autora.

Kniha povídek reflektujících životní názory evangelického kněze. V cyklu autobiografických povídek se autor neobyčejným způsobem, jednou ich - formou, ze sebe samého, podruhé jako jakýsi pozorovatel, vyznává z nelehkého hledání morální a duchovní identity v současném světě. Povídkami se prolíná odvěké existenciální téma lásky, smrti, víry a svobody, nahlížené tragikomickým, ironickým mnohdy až sarkastickým způsobem.

Sbírka povídek.

Soubor textů Maskovaná milost vychází jako čtvrtý svazek v edici Přemítání. Sám autor o něm napsal, že se jedná o knížku do kapsy, ne k domácímu studiu. Našim kapsám ovšem tato svěží zamyšlení vztahující se k různým teologickým, literárním, ale i všeobecně lidským tématům rozhodně prospějí. Petr Pazdera Payne se osobitým jazykem chápe jak základních otázek víry, jako je pokušení, prvotní hřích nebo vztah duše a těla, tak dalších témat, například vztah mezi biblickým podobenstvím o marnotratném synovi a motivem návratu syna v Camusově hře Nedorozumění. Různorodost tohoto souboru vyvažuje jednotný názor a specifický způsob vztahování se ke světu, který jako ponorná řeka propojuje jednotlivé úvahy.