Kolektiv autorů z Masarykovy univerzity zpracoval komplexní sociologickou zprávu o přístupu dnešních Češek a Čechů k rodičovství. Jak se u nás v posledních dekádách změnila úroveň plodnosti? Je skutečně tak nízká, že povede k závažným důsledkům? Jak se mění její načasování a kontext? Jak se vyvíjejí odlišnosti v chování jednotlivých vzdělanostních skupin a existují v této sféře chování regionální rozdíly? Při hledání odpovědí na tyto otázky čerpali autoři převážně z ojedinělého datového zdroje, jímž je databáze narozených mezi lety 1993-2012. Longitudinální data v daném rozsahu (vyčerpávající soubor) nebyla dosud analyzována, a jejich interpretace tak skýtá nové perspektivy.

Od počátků sociologického myšlení byla rodina chápána jako základní jednotka, zajišťující reprodukci společnosti v rovině biologické, ale i v rovině sociálních pravidel, norem, hodnot a institucí. Modernizace partnerských vztahů mimo jiné přináší také snazší možnost vystoupit z neuspokojivého manželství. Rozšiřující se kultura rozvodovosti je relativně novým fenoménem, jenž nabývá na významu během posledních desetiletí, a je možné, že rozvod ovlivní mechanismy sociální reprodukce. Teoretická otázka v nejobecnější rovině stojí takto: Jak se budou odlišovat mechanismy sociální reprodukce v situaci, kdy narůstající možnost rozpadu partnerství rozšiřuje skupinu lidí, kteří jsou nuceni redefinovat svoje životní dráhy a reprodukční strategie? Jaké nové reprodukční mechanismy můžeme nalézt, jestliže podstatná část dětí projde socializací v rodinách s jedním rodičem, nebo smíšeného typu?