Hlavním tématem této publikace jsou různorodé vztahy spisovatele a filosofa Zbyňka Fišera se Státní bezpečností. Zbyněk Fišer používal od konce čtyřicátých let 20. století pseudonym Egon Bondy. Ve čtyřech obdobích byl postupně spolupracovníkem komunistické tajné policie s krycími jmény "Klíma", "Zbyněk", "Mao" a "Oskar". Od roku 1961 až do roku 1989 byl s přestávka mi úspěšně nasazen do mnoha akcí Státní bezpečnosti. Kniha má dvě části. První je interpretační studie Miroslava Vodrážky nazvaná Historie jako rozplétání otevřenosti života a díla. Její titul je inspirován teoretickým spisem filosofa postmoderny Umberta Eca Otevřené dílo. Studie se zaměřuje na zkoumání života a díla Zbyňka Fišera (alias Egona Bondyho) a nejrůznějších poloh bondyovského mýtu, který je specifický tím, že byl dlouhodobě vytvářen nejen samotným autorem, různými aktéry a skupinami, ale zejména nebyl možný bez tajných plánů StB. Druhou částí knihy je edice archivních dokumentů Státní bezpečnosti z let 1949-1989, které vybral a kritickým poznámkovým aparátem opatřil historik Petr Blažek. Kniha obsahuje CD.

Popis není dostupný

Po Milanově příchodu k 77 Special Forces v druhé polovině roku 1954 jsme se společně s mým bratrem Ctiradem rozhodli sepsat naše vzpomínky z cesty přes Východní Německo, dokud tyto byly ještě čerstvé v našich pamětech. Tyto vzpomínky, jak jsou v této knížce podány, se po popsaných událostech v Uckru převážně zakládají na Ctiradově pohledu na sběh událostí. Pro ochranu těch v té době ještě žijících v tehdejším sovětském bloku, kteří nám v našich akcích nebo na naší cestě pomáhali, jsme jména míst nebo osob změnili, nebo vynechali. Tento původní spis, Cesta na severozápad, byl základem prací pozdějších badatelů a spisovatelů na toto téma, kteří měli přístup ke zdrojům informací nám tehdy nedostupným. Patří mezi ně kniha mé dcery Barbary Masin Gauntlet (Odkaz). Josef Mašín, 6. června 2024

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Hlavním tématem této publikace jsou životní osudy, činnost a tvorba Pavla Tigrida (1917-2003), významné osobnosti československých a českých dějin. Jeho život výrazně ovlivnily velké zlomy 20. století. Dvakrát odešel do exilu a dvakrát se vrátil do vlasti. V období německé okupace působil v československém vysílání BBC v Londýně. Po válce působil jako novinář v lidoveckém tisku. Na počátku padesátých let byl vedoucím československé redakce Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V roce 1956 byl spoluzakladatelem exilového časopisu Svědectví, který redigoval až do počátku devadesátých let. Podporoval domácí opozici. Po pádu komunistického režimu působil v prezidentské kanceláři jako poradce Václava Havla. V letech 1994-1995 zastával post ministra kultury České republiky. Získal vysoká česká, francouzská a německá státní vyznamenání.

Hlavními tématy této publikace jsou československé reflexe tvorby britského spisovatele George Orwella, zejména proslulých románů 1984 a Farma zvířat. Společně s romány My Jevgenije Zamjatina a Konec civilizace Aldouse Huxleyho se jedná o klasická díla dystopické literatury. Autoři této knihy se zabývají nejen exilovými a samizdatovými vydáními zmíněných Orwellových románů, jejich vznikem a šířením v nesvobodné společnosti, ale také uměleckými díly ovlivněnými Orwellovou tvorbou. Pozornost rovněž věnují podobám orwellovského roku 1984 v Československu včetně represí proti oponentům komunistického režimu a projevů solidarity s politickými vězni. The publication gives account of Czechoslovakian reflections on the work of British writer George Orwell, especially his famous novels Nineteen Eighty-Four and Animal Farm. Together with Yevgeny Zamyatin's novel We and Aldous Huxley's Brave New World, these are classic works of dystopian literature. The authors of the present book examine not only the exile and samizdat editions of the aforementioned Orwell novels, their origins and dissemination in the society under a totalitarian rule, but also works of art inspired by Orwell's work. Attention is also paid to the forms of commemoration of ‘Orwellian year' 1984 in Czechoslovakia, including the repression of opponents of the Communist régime and expressions of solidarity with political prisoners. Katalog byl vydán k výstavě, která se konala v Praze od 25. června do 25. září 2024.

Tématem této knihy jsou slavnosti konané od doby baroka k poctě jednoho z nejuctívanějších českých světců, sv. Jana Nepomuckého. Autoři je sledují v souvislosti se vznikem, rozvojem a proměnami jeho kultu od středověku do současnosti. Součástí velmi navštěvovaných a oblíbených květnových poutí do Prahy konaných u příležitosti Nepomukova svátku byly po tři století svatojanské lodní hudby (musicae navales). Tradice těchto slavností na Vltavě sahá až do roku 1715. Ve svém dlouhém vývoji vždy odrážely duchovní, kulturní a sociální proměny společnosti v jed¬notlivých historických epochách, promítly se do nich i významné události českých dějin. Vedle období rozkvětu prošly i dobami útlumu, či dokonce zákazů. Po roce 1989 se podařilo tyto slavnosti obnovit. Jejich současnou podobu organizá¬toři nazvali "Navalis" s odkazem na barokní lodní hudby. Nyní patří mezi největší pražské kulturní a náboženské události. Vedle uvedených lodních slavností a vývoje kultu sv. Jana Nepomuckého publikace zpracovává také další aktivity a události spojené s tímto světcem - zabývá se například náboženskými bratrstvy, která sdružovala jeho ctitele, oslavami jeho blahořečení i kanonizace, stejně jako připomínkami těchto aktů při jejich kulatých výročích. Ale sleduje i každoroční poutě a pražská poutní místa, kde si věřící tohoto mučedníka připomínali. Historický výklad v knize doprovází rozsáh¬lá obrazová dokumentace, která obsahuje také doposud nepublikované dobové grafiky, fotografie a texty.

Hlavním tématem knihy jsou happeningy Společnosti za veselejší současnost, která působila na konci osmdesátých let 20. století jako jedna z opozičních iniciativ v Československu. Přibližuje její veřejné působení, zvolenou strategii, ohlasy ve společnosti a reakce komunistického režimu. V publikaci jsou také představeny stručné dějiny happeningu jakožto uměleckého fenoménu a jeho využívání při opoziční činnosti na konci osmdesátých let v sovětském bloku, zejména polskou Pomerančovou alternativou. Kniha obsahuje řadu dobových fotografií a archivních dokumentů, které společně se vzpomínkami pamětníků přibližují podobu pouličních happeningů a vypovídají o dobové atmosféře, ve kterých se odehrály. Předmluvu napsal spoluzakladatel Společnosti za veselejší společnost Luboš Rychvalský.

Popis není dostupný

Tématem této historické monografie jsou politicky motivované případy sebeupálení v sovětském bloku v letech 1966-1989. Na základě historických pramenů autor napsal studii o tomto fenoménu a jednadvacet portrétů živých pochodní, u kterých je doložitelná minimálně částečná politická motivace. Celkem osm případů se stalo v Sovětském svazu (odehrály se na území dnešního Ruska, Ukrajiny, Litvy a Lotyšska), sedm případů sebeupálení se uskutečnilo v Československu, dva případy jsou z Rumunska a Polska a po jednom z východního Německa a Maďarska. Značná část z nich byla radikální reakcí na srpnovou okupaci Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy a na potlačení pražského jara. Pro volbu sebeupálení jako formy radikálního protestu hrály zpočátku klíčovou roli případy vietnamských buddhistů. Od ledna 1969 mělo iniciační význam zejména sebeupálení Jana Palacha, které vyvolalo početnou vlnu následovníků nejen v domácím prostředí, ale také v zahraničí.

Popis není dostupný

Monografie vychází ze zkušeností autorů z práce s delikventy ve věznicích a výchovných ústavech. V tomto prostředí dochází k náročným, často dramatickým životním situacím. Reakce delikventů se promítají i do jejich výtvarné činnosti a písemných projevů. Rozbor těchto materiálů má značný potenciál jak v diagnostice, tak v resocializaci odsouzených.

Popis není dostupný

Na konci srpna 1966 vyhlásil ÚV KSČ celostátní kampaň proti "pronikání nevkusu do úpravy účesů u chlapců a mladých mužů". V této době v Československu podobně jako v dalších zemích vzrůstal počet mladých lidí, kteří začali dávat najevo, že jsou jim cizí oficiálně deklarované hodnoty, cíle i kulturní normy jejich rodičů. Tento kulturní konflikt nebo vzdor se projevoval na Východě i Západě příklonem k novému druhu hudby, volbou specifického způsobu oblékání či úpravy zevnějšku, zaváděním nových tanců, způsobů trávení volného času či odlišným postojem k sexualitě. Do kampaně proti vlasatcům se zapojila řada státních a společenských institucí. Hlavní represivní roli sehrála Veřejná bezpečnost, která na konci srpna 1966 vyhlásila celostátní akci "Vlasatci", v jejímž rámci bylo během několika týdnů evidováno a různým způsobem postiženo okolo čtyř tisíc osob. Kniha je vybavena rozsáhlou obrazovou dokumentací.

Popis není dostupný

Popis není dostupný