Jak to dopadne, když se najednou dozvíte, že se musíte postarat o autistického bratra svého muže, který před dvěma lety zemřel? Když se musíte vzdát svého života v Kalifornii a odjet kamsi do tramtárie v New Hampshiru? Byla jsem rozhodnutá se o Scottieho postarat do doby, než se mi ho podaří umístit někam do domova. Jenže ten samý nápad dostal ještě někdo – Josh Mathers, nejlepší přítel mého muže, které jsem z celého srdce nenáviděla.Jenže čím déle jsem s ním byla, tím víc jsem ho poznávala a uvědomovala si, že vůbec není takový, za jakého jsem ho měla. Nakonec nám to spolu docela klapalo a o Scottieho jsme se starali spolu. A po čase jsem zjistila, že pomalu začínám podléhat kouzlu někoho, koho jsem kdysi považovala za nepřítele...

Potkali jsme se na anonymních chatu. Uhranula mě od první chvíle, kdy jsme se přes internet spojili. Vypěstoval jsem si na ní závislost. O svých skutečných životech jsme toho navzájem moc nevěděli. Anonymita však naši vzájemnou přitažlivost nijak neoslabila. Spíš naopak. Díky ní jsme se tomu druhému otevřeli tak, jak bychom to možná za jiných okolností nedokázali. A pak jsem narazil na informaci, která mě dovedla až k ní. Chopil jsem se šance. A právě tady náš příběh začíná.

Billie, talentovaná tatérka, si pronajímá prostor v domě, který patří Colbymu. Ten je její pravý opak – distingovaný a sebevědomý. Zpočátku jsou kamarádi, protože Billie se rozhodla dát si po rozchodu s přítelem pauzu, a dokonce vymyslí pravidla pro jejich „nerandění“. Vzájemná přitažlivost je ale tak silná, že jí oba podlehnou. Jenže Colbymu zaklepe na dveře minulost a oběma obrátí život vzhůru nohama. Všechno hezké musí jednou skončit, ne? Ovšem takový konec Billie nečekala!

Jmenuju se Aspyn, pracuju v domově pro seniory jako koordinátorka a mám svou práci ráda. Ale když dostanu za úkol hlídat na vycházkách jednoho z našich klientů – tedy hlavně jeho vnuka, který ho bez ohlášení klidně odveze z domova –, nejsem z toho zrovna nadšená. Zvlášť když zjistím, že dotyčného vnuka dost dobře znám! Důvody, proč by mě Troy Serrano neměl přitahovat: Zaprvé: Je protivný. Zadruhé: Před více než deseti lety jsme spolu chodili na střední školu a nemůžu říct, že bychom byli kamarádi. Zatřetí: Je to bývalý přítel mé kamarádky. A takhle bych mohla pokračovat dál. Takže mám smůlu a čtyři hodiny týdně musím přežít jeho nesnesitelné povýšenecké chování a vyslechnout si nevyžádané rady. Brzy mě však přesvědčí, jak moc se změnil… Nakonec si pomalu začínáme rozumět a naše vycházky se stanou něčím, na co se opravdu těším. Co se to se mnou děje? Zřejmě jsem nepochopila zadání úkolu, který jsem dostala. Protože ten rozhodně nezahrnoval, že mě bude vnuk našeho klienta přitahovat, že když v noci zavřu oči, budu na něj myslet a představovat si, jaké by bylo se s ním alespoň jednou vyspat! Nenávidím se za to, že fantazíruju o klukovi, který se ke mně vůbec nehodí. O klukovi, kterému jsem kdysi poškrábala auto klíčem (to je na dlouhé vyprávění, ale zasloužil si to). Nic víc to není, jen moje fantazie. Tedy až do té noci v baru, kdy jsme na sebe s Troyem náhodně narazili a všechna naše nahromaděná frustrace vyplavala napovrch. Přesto jsem přesvědčená, že to vůbec nic neznamená. Není přece možné, aby kluk, kterého nenávidím, byl zároveň ten, bez kterého nemůžu žít!

Když jsem dostala kopačky, poslední věc, po které bych toužila, bylo nastěhovat se vedle někoho, kdo by mi připomínal mého bývalého přítele, Eleca. Damien byl žhavější verzí mého ex. Soused, kterému jsem v duchu začala přezdívat „vzteklej umělec“, měl navíc dva obrovské psy, kteří celé noci štěkali a nenechali mě spát. Damien se mnou nechtěl mít nic společného. Alespoň jsem si to myslela, dokud jsem jednou večer neuslyšela smích, který vycházel dírou ve zdi mé ložnice. Damien poslouchal všechna má telefonická sezení s terapeutkou. Ten sexy umělec odvedle teď znal veškerá má nejhlubší tajemství a nejistoty. Dali jsme se do řeči. Dostala jsem od něj dobré tipy, jak se mám přenést přes rozchod. Stali se z nás dobří přátelé, ale Damien mi dal jasně najevo, že mezi námi nemůže být nic víc. Problém byl v tom, že už jsem se do něho zamilovala. A i když mě od sebe odstrkoval, poznala jsem, že to cítí stejně… protože tlukot jeho srdce nelhal. Myslela jsem si, že mi Elec navždy zlomil srdce. Ale moje srdce bylo živé a bilo pro Damiena, tak intenzivně jako nikdy předtím. Jen jsem doufala, že mě neopětovaná láska nezničí nadobro.

Je přirozené, že chcete někoho, koho nemůžete mít. A kam až moje paměť sahá, já tajně chtěla Jace, nejlepšího bratrova kamaráda. Byl o šest let starší a vždycky se ke mně choval jako k sestře, kterou neměl. Uběhlo deset let. Všem nám bylo něco přes dvacet. Jace se nastěhoval ke mně a mému bratrovu, abychom to po smrti našich rodičů finančně utáhli. Byli jsme jen my tři – taková zvláštní rodinná dynamika. Když Jace žil pod naší střechou, byl stejně ochranitelský a panovačný jako vždycky.

Nejdřív mě můj soused Deacon rozčiloval. Vypadal sice skvěle a byl přátelský, ale často jsem se kvůli němu nemohla vyspat. Bydleli jsme totiž vedle sebe a zdi byly dost tenké, takže jeho „hrátky“ s přítelkyněmi jsem slyšela skoro každou noc. Jako svobodná matka jsem to neocenila.Brzy se však situace obrátila – když dcera jednou v noci nepřestávala naříkat, pan Děvkař mi zaklepal na dveře. Jako zázrakem jeho hlas Sunny uklidnil, a konečně přestala plakat.

Druhý ročník mého vysokoškolského studia nezačal zrovna šťastně. Hned první den jsem se chytla s jedním arogantním Angličanem – a věřte tomu, nebo ne, bylo to na pánských záchodcích (dámské byly mimo provoz a mně nezbylo nic jiného, než zamířit na pánské – ale nesuďte mě za to). Druhá rána přišla, když jsem navečer konečně dorazila domů a zjistila, že student, který u nás měl pronajatý pokoj, byl alergický na naši kočku. Takže si pokoj pronajal jiný student – a věřte tomu, nebo ne, byl to ten otrapa, s nímž jsem se pohádala! Tak začal můj příběh lásky a nenávisti s Calebem Yatesem.Ten chlapík, přesně věděl, jak mi zabrnkat na city. Hrál si se mnou jako kočka s myší. Občas jsem mu napsala mail plný rozhořčení a pohrdání… odpověděl mi vždycky ve stejném duchu. Byl tak otravný a protivný! Ale uměl být i vtipný a roztomilý… a tak vzrušující!Brzy mi přirostl k srdci a stal se mým nejlepším přítelem. Jen škoda, že se musel vrátit zpátky do Anglie. Od začátku jsem věděla, že se do něj nesmím zamilovat… z mnoha důvodů. Ale hlavně proto, že jsme před sebou měli jen jeden rok společného života.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný