Série: Nevrlí šéfové

Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit.Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků.Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel.Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance.Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit.Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat.Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi.Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo.Jsem těhotná.Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím.To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.

Série: Nevrlí šéfové

S mou sousedkou bydlící o patro níž je něco v nepořádku. Na první pohled se zdá, že je úplně imunní vůči mému kouzlu. A to je divné… ba přímo podezřelé. Jenže já vím, že navzdory tomu věčně zamračenému výrazu a přísným kostýmkům to napětí mezi námi cítí taky. Proč by na mě jinak podávala stížnosti kvůli hluku? Spíš to vypadá jako volání o pomoc. Jako výzva, abych jí zaklepal na dveře… Stačí jeden pohled do jejího prázdného bytu a je mi jasné, že práce je celý její svět. Poslední „chlap“, který viděl její ložnici, měl nejspíš ocas a vousky. Je očividné, že potřebuje moje schopnosti. A to hned. Mám totiž talent na lidi – umím je napravit, přesvědčit… a taky jim udělat dobře. Jenže moje minulost si mě najde v tu nejhorší možnou chvíli a místo randění teď s touto sousedkou musím pracovat. Ale co je lákavější než zakázaný románek na pracovišti? Nějak vyřeším svůj malý tajný problém a zároveň si najdu čas na svou novou kolegyni. V pracovní době i po ní. Na jejím stole, na mém stole… Nejdřív musí souhlasit, že se mnou půjde na rande. Ona mi však řekla, že ani náhodou. Ani náhodou? Vždycky existuje způsob. Vydírání, úplatky, hromada šarmu… a možná všechno dohromady.

Série: Nevrlí šéfové

Ve světě Adriana Terranovy je zakázáno několik věcí.Nesmíte ho zpochybňovat. Nesmíte ho vyzývat. Nesmíte ho oslovit křestním jménem. A rozhodně mu nesmíte odporovat před všemi zaměstnanci.Tedy pokud nejste já.Ráda bych řekla, že jsem se mu postavila a odešla bez úhony, ale to bych lhala.Nejdřív zařídil, aby mě vyhodili z práce, o kterou jsem si nemohla dovolit přijít. Pak zajistil, že jediná pozice ve městě, jež jsem mohla získat, bylo místo jeho osobní asistentky.Svoji kancelář vede železnou pěstí a ledovým pohledem. Každý den v jeho přítomnosti je zamračený a nevrlý. Každý okamžik je zkouška, kdy čeká, že neuspěju, ale vždycky ho s radostí zklamu.Říká se, že se mu nedá zavděčit. Že se nikdy neusmívá. No, před výzvami neutíkám. Většinou jim jdu naopak v ústrety. Třeba když jsem na služebních cestách tak vyděšená, že se během turbulencí nechtíc dotknu jeho rozkroku. Nebo skončím napůl nahá v jeho hotelovém pokoji. Ale jednu věc vím jistě. Bez ohledu na to, kolikrát se musím dívat na jeho proklatě sexy zadek, mě to nezlomí. A o nějakém ohýbání nemůže být ani řeč.

Série: Jenom ne ...

Před sedmi lety jsem slavnostně přísahala, že už nikdy nebudu chodit s Nickem Kingem. Vážně, už nikdy. Teď s ním mám pracovat – a ne, navzdory tomu, že na mě vrhá pohledy, jako by mě chtěl svléct do naha, pro mě nebude nic než šéf. Ale jak lépe dokázat, že už mě nezajímá? Na střední škole jsem byla až moc nadaná šprtka a do Nicka jsem byla beznadějně zamilovaná. Dokonce jsem si zalaminovala jeden vzkaz, který mi poslal. Tehdy jsem měla slabost pro laminovačky, ale to je vedlejší. Teď je mojí jedinou šancí vrátit svůj život do původních kolejí připlazit se k němu po kolenou a modlit se, že ten pohovor zvládnu na jedničku. Možná bych se měla i modlit proto, aby to byla jediná věc, která se odehraje v jeho kanceláři – zvláště když vypadá, že by si mě nejradši dal k večeři. Nick mi už jednou zlomil srdce. Ale to nevadí, pořád jsem dost zručná s laminovačkou. Možná bych s ní mohla zatavit i své city, než tu práci přijmu.

Série: Jenom ne ...

Poté, co jsem kvůli Cadovi Kingovi přišla o všechno, slíbila jsem si, že už se do něj nikdy nezamiluji – i kdyby zbohatl a stal se neuvěřitelně slavným. ***** Teď je zpátky a pořád je ztělesněním obřího, lesklého červeného knoflíku. Všichni vědí, že byste takový knoflík neměli mačkat, ale je tak, tak těžké tomu odolat. ***** Lhala bych, kdybych řekla, že jsem si to ani trochu neužila, když jsem ho zatýkala za výtržnictví. Bohužel si myslím, že jemu se to taky trochu líbilo. Takže když mě poprosil, abych mu pomohla s výchovou syna, o kterém se právě dozvěděl, věděla jsem přesně, co mám říct: „Ne, ty hloupý, rajcovní červený knoflíku. Nedotknu se tě, ani abych ti pomohla s roztomilým klučíkem.“ A máte sakra pravdu, že jsem to řekla přesně takhle. Skoro. ***** Cade pořád o závazcích neví ani ň. Stále žije okamžikem. Musela bych trpět amnézií, abych uvěřila, že by se mohl změnit, dokonce i kvůli synovi. Nebo kvůli mně.

Série: Jenom ne ...

Před sedmi lety jsme si kamarádkami slíbily, že bez ohledu na to, co se stane, nikdy nebudeme chodit s bratry Kingovými. I kdyby se z nich stali megaslavní, nádherní, srdcervoucí miliardáři. I kdyby se připlazili na kolenou a prosili o odpuštění.Ale hádejte, kdo nám právě přiletěl soukromým letadlem zpátky do našich životů? A hádejte, kdo se objevil hned první den v mé nové práci? Richard. King. Naštěstí Richardovi trvá jen dvě sekundy, než ukáže, že se vůbec nezměnil. Namyšlený. Suverénní. Hrubý. Bohužel je také tak nádherný, až to hraničí s pohoršením – s čelistí, ze které by i sochy spadly z podstavců, a s úsměvem, který mi zkratoval mozek.Roky si bere, co chce. Pochybuju, že by toužil po něčem jiném – kromě mě. V žádném případě mu nedovolím, aby se mi zase zapletl do života. Moje kamarádky by mi to nikdy neodpustily. Já bych si to nikdy neodpustila.Ale už jsem se zmínila o jeho čelisti? Sdílet Penelope Bloom rozhodně umí chodit v oblíbeném žánru knižní romantické komedie. Její série „Objekty touhy“ mě dostala pro své vtipné, romantické, místy trochu peprné, ale především parádně odpočinkové příběhy. Musím přiznat, že ani druhá série s názvem „Můj tak trochu utajený románek“ na tom nebyla jinak. Přirozeně jsem proto s chutí sáhla po novince „Jenom ne Rich“. Příběh tří super bohatých a sexy bratrů Kingových a tří nejlepších kamarádek mi znělo jako něco, co chci v létě číst. S ohledem na mou předchozí kladnou zkušenost s autorčinou tvorbou jsem po knize okamžitě skočila. Celá recenze

Série: Můj tak trochu komický románek

Nebudu o chůvě vilně pomýšlet.Je tu jen na přechodnou dobu. Chvilkový výkyv v mém životě. Ale na druhou stranu to je také vůbec první člověk, kterého si můj syn oblíbil, což je fakt něco.Nový plán: Nedopustím, abych se na chůvu příliš upnul.Vždycky jsem byl ten typ člověka, kterému nevadilo měnit plány. Přizpůsobivost je klíčem k úspěchu. Takže jsem se musel přizpůsobit tomu, že na mě každý večer, když jsem dorazil domů, čekala krásná žena.Samozřejmě dočasně.Můj syn si zaslouží něco lepšího než jen něco dočasného. Ale nebudu mu slibovat šťastnou, úplnou rodinu, když vím, že by ten vztah nemusel vydržet.Protože i přes nevinné, velké oči a okouzlující rozpačitost by chůva dopadla stejně jako ostatní. Našla by si důvod, proč odejít. Všechny to udělaly.Takže udělám poslední úpravu plánu. Ano, možná mi hlavou vířily nevhodné myšlenky ohledně chůvy. Ale rozhodně se do ní nezamiluju.A pokud ano, budu to popírat, dokud mi definitivně nezamrzne srdce.

Série: Můj tak trochu komický románek

Série: Objekty touhy

Uznávám, zpackala jsem to.Chyba číslo jedna: Požádala jsem Petera Barnidge o práci.Chyba číslo dvě: Jeho nabídku jsem přijala, místo abych mu ji vmetla do tváře, jak jsem plánovala.Chyba číslo tři: V zájmu zkrácení tohoto seznamu, abych se nedostala až do řádu stovek, budu předstírat, že jedinou další chybou bylo zatajit během pohovoru jednu drobnou informaci.Peter Barnidge… Tak kde mám vůbec začít? Co třeba tím, že po mém prvním pracovním dni pro tuhle superstar, nejlepšího a nejprodávanější mezinárodního autora, se jeho jméno stalo mou oblíbenou náhražkou nadávek? Ukopla jsem si palec u nohy? Do Petera Barnidge! Přečerpala jsem limit bankovního účtu? Ten Barnidge! Uvědomila jsem si, že jsem se zamilovala do svého šéfa? No pro Petera Barnidge?

Série: Objekty touhy

Všechno se pokazilo, když jsem mu zastřihla keřík.A ne, není to to, co si myslíte. Jsem profesionálka.Klient si mě najal, abych zastřihla křoví v jeho zahradě a ozdobila ho na večírek.Omylem jsem ho proměnila v něco, co se rýmuje se jménem „Denis“.Představte si moje překvapení, když se umělecký svět rozhodl, že to je mistrovské dílo.Byly za můj keřový průšvih zodpovědné moje hormony? Asi bych se nedivila, kdyby tomu tak opravdu bylo. Když jsem poprvé potkala Harryho Barnige, můj mozek se přepnul do módu neadrtálky. Trápily mě ponižující představy, v nichž mě praštil po hlavě a unesl do jeskyně. Přišla jsem o velkou část slovníku a možná mi ukápla i slina.Ale nemohla jsem se na to soustředit. Na něj. Potřebovala jsem tuhle práci, abych mohla splnit sen své mladší sestře. Dosud jsem v profesionálním a soukromém životě dokázala všechno pokazit, ale jsem pevně rozhodnutá, že tohle vyjde.Takže, když mi pan Idol ženských srdcí nabídl, že mi pomůže zvládnout moji neúmyslnou uměleckou kariéru, nemohla jsem mu říct ne. Sdílet Jedná se o takovou menší knižní jednohubku, která se perfektně hodí jako čtení na dovolenou. Nemusíte u toho moc přemýšlet, pouze se uvolněte a nechte stránky pod svýma rukama plynout. Celá recenze

Série: Můj tak trochu komický románek

První pravidlo náhodných známostí je mít v záloze únikový plán. Bez závazků. Bez vztahů. Šup sem, šup tam – a myslím to doslova.A to druhé, méně známé pravidlo?Ujistěte se, že onu náhodnou známost nezaměstnají jako koordinátorku vaší svatby. Jo. Je to dlouhý příběh.Svatba měla být fingovaná. Jediný háček spočíval v tom, že o tom nikdo neměl vědět. Ani ta koordinátorka. Ta si teď myslí, že jsem ten největší hajzl na světě. Myslí si, že jsem zamilovaný do ženy, kterou si mám údajně brát. Myslí si dost věcí, ale nezná pravdu. Nemá ani ponětí, že se do mě ona sama zamiluje, až tohle celé skončí.Nemá ani ponětí, že tohle naše dostaveníčko nebylo tak bezvýznamné. Myslí si, že nejsem k mání, že si to nemůžeme zopakovat, protože je v mém životě někdo jiný.Nikdo jiný ale není. Je jen ona. A od té doby, co jsem se s ní poprvé vyspal, jsem věděl, že bude jedinou ženou mého života.

Série: Objekty touhy

Sdílet Penelope prostě a jednoduše přichází s lékem proti špatné náladě a depresím. Máte den blbec? Nevadí, zachumlejte se do peřin, vezměte si něco na zub a začtěte se do láskyplných patálií druhých a ty vaše neduhy najednou přestanou mít tak hrozný a srdcervoucí ráz. Úsměv na tváři a dobrá nálada jsou při téhle počtené stoprocentně garantovány! Celá recenze

Série: Objekty touhy

Jeho balík skončil v mé schránce.Uklidni se, úchyláku. V mé poštovní schránce. Jakmile jsem zjistila, co je uvnitř, uvědomila jsem si dvě věci: Patřil mému sexy sousedovi a ten měl temné tajemství. Většinou jsem se řadila mezi milovníky koček. V tom smyslu, že bych upřednostnila kočku v devíti z deseti případů. Nebylo to proto, že bych je měla nějak extra ráda, jen jsem neměla extra ráda většinu lidí. Můj soused mezi většinu lidí nepatřil. Žil v bytě naproti mně a byl to ten typ perfektně oblečeného chlapa v nóbl botách, který voněl jako reklama na Calvina Kleina a navíc to vypadalo, že ví, jak se používá dentální nit. Ale k věci, tenhle chlap měl očividně svůj život pečlivě uspořádaný. Byl to pan Dokonalý, ale co se mě týká, potřeboval by trochu srazit hřebínek. A jako na zavolanou jeho dlouhý, tlustý balík pronikl do mé malé, úzké poštovní schránky. Vím. Naprosto nechutné. Evidentně to byl trik, jak po mně vyjet. Pomineme-li fakt, že ho tam dala pošťačka, věděla jsem, co hraje můj soused za hru. Ano, naprosto přesně jsem to věděla. Tak jdeme do toho. Nebo spíš na to, pokud chcete. Omylem mi v bytě na balík několikrát spadl nůž. Prakticky se sám otevřel a já neměla na výběr, než se do něj podívat. Z balíku na mě koukalo jeho malé tajemství. Jak se ukázalo, pan Dokonalý nakonec nebyl tak dokonalý. Kdo by to byl tušil?Nápověda: Já ano. Ale naprosto jsem si hodlala užít každou vteřinu toho, co mělo přijít. Sdílet Penelope Bloom svým čtenářkám nabízí to, co už si stihly oblíbit. Kromě nových protagonistů se okrajově můžete setkat i se starými známými. Nechybí ani notná dávka střelených hlášek a pořádně dojemné zakončení. Celá recenze

Série: Objekty touhy

SEXY EROTICKÝ ROMÁN PLNÝ HUMORU | Jak jsem ji potkal? Gentleman se přece nechlubí. Naštěstí nejsem gentleman. Nejdřív jsem jí zaplatil za věneček (tím myslím zákusek, ale o to nejde), vzápětí jsem ji defloroval. A potom? Nechal jsem jí vizitku a odešel odtamtud jako král. Jo, dalo by se říct, že jsme si vážně padli do oka. Jak jsem potkala Williama? Přišel ke mně do pekárny, koupil si věneček, ukradl květiny z vázy – pořád netuším, co s nimi chtěl dělat – a nechal mi svou vizitku. Než vám řeknu, jak jsem s ní naložila, měla bych něco vyjasnit: William mi vstoupil do života v ten nejhorší možný okamžik. Pekařství krachovalo, můj vlezlý bývalý mě odmítal nechat na pokoji. A jen tak mimochodem jsem byla pětadvacetiletá panna, což mi mí přátelé neustále předhazovali. Vyřešit poslední z mých problémů s Williamovou pomocí by bylo jako zabít mouchu kladivem – přehnané, ale úžasné. William byl neuvěřitelně přitažlivý – byl sexy přesně tím způsobem, který ženské nutí dělat pitomé věci, a já kvůli tomu myslela na úplné šílenosti. Napadlo mě, že kdyby ji zabil William se svými nemožně vypracovanými svaly, té mouše by to ani nevadilo – a já na tom byla stejně. A tak jsem mu zavolala. Možná jsem věděla, že to není dobrý nápad. Možná jsem se řítila vstříc katastrofě. Věděla jsem, že si koleduju o potíže, když se do telefonu zasmál tím svým hlubokým sexy hlasem a řekl:„Pořád mám chuť na ten váš věneček. Nabízíte donáškovou službu?“ Sdílet Příběhu by možná trochu slušelo rozvést životy a minulost hlavních postav, ale autorčin záměr byl především napsat rychle plynoucí knihu, jež si s chutí přečtete za jeden či dva večery, nahlas se zasmějte a možná i zasníte. To se podařilo na výbornou a já nemohu jinak než doporučit podobné knižní jednohubky, které příjemně proloží vážnější knižní témata. Celá recenze

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Série: Objekty touhy

Můj nový šéf má rád pravidla. Jedno z nich si ale nikdo netroufne porušit... Nesmí se mu sahat na banán. Jako vážně. Tenhle chlápek je závislej na hořčíku nebo co. Jasně, že jsem si na něj sáhla. Jestli to chcete rozebírat do detailu, ve skutečnosti jsem si ho i strčila do pusy. A co je ještě horší? Sežvýkala jsem ho… a polkla. Já vím. Pěkně zlobivá holka. A pak jsem ho uviděla. Možná byste tomu nevěřili, ale když se člověk dusí něčím banánem, neudělá to na jeho majitele zrovna ten nejlepší první dojem.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Série: Jenom ne ...

Jedná se o set samostatných knih, nikoliv o balení v dárkovém či kartonovém boxu. Připravte se na romantické eskapády plné smíchu, humorných dialogů, nečekaných zvratů a lásky, zatímco se hlavní hrdinové budou snažit najít lásku na celý život.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit.Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků.Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel.Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance.Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit.Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat.Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi.Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo.Jsem těhotná.Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím.To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.

S mou sousedkou bydlící o patro níž je něco v nepořádku. Na první pohled se zdá, že je úplně imunní vůči mému kouzlu. A to je divné… ba přímo podezřelé. Jenže já vím, že navzdory tomu věčně zamračenému výrazu a přísným kostýmkům to napětí mezi námi cítí taky. Proč by na mě jinak podávala stížnosti kvůli hluku? Spíš to vypadá jako volání o pomoc. Jako výzva, abych jí zaklepal na dveře… Stačí jeden pohled do jejího prázdného bytu a je mi jasné, že práce je celý její svět. Poslední „chlap“, který viděl její ložnici, měl nejspíš ocas a vousky. Je očividné, že potřebuje moje schopnosti. A to hned. Mám totiž talent na lidi – umím je napravit, přesvědčit… a taky jim udělat dobře. Jenže moje minulost si mě najde v tu nejhorší možnou chvíli a místo randění teď s touto sousedkou musím pracovat. Ale co je lákavější než zakázaný románek na pracovišti? Nějak vyřeším svůj malý tajný problém a zároveň si najdu čas na svou novou kolegyni. V pracovní době i po ní. Na jejím stole, na mém stole… Nejdřív musí souhlasit, že se mnou půjde na rande. Ona mi však řekla, že ani náhodou. Ani náhodou? Vždycky existuje způsob. Vydírání, úplatky, hromada šarmu… a možná všechno dohromady.

Ve světě Adriana Terranovy je zakázáno několik věcí.Nesmíte ho zpochybňovat. Nesmíte ho vyzývat. Nesmíte ho oslovit křestním jménem. A rozhodně mu nesmíte odporovat před všemi zaměstnanci.Tedy pokud nejste já.Ráda bych řekla, že jsem se mu postavila a odešla bez úhony, ale to bych lhala.Nejdřív zařídil, aby mě vyhodili z práce, o kterou jsem si nemohla dovolit přijít. Pak zajistil, že jediná pozice ve městě, jež jsem mohla získat, bylo místo jeho osobní asistentky.Svoji kancelář vede železnou pěstí a ledovým pohledem. Každý den v jeho přítomnosti je zamračený a nevrlý. Každý okamžik je zkouška, kdy čeká, že neuspěju, ale vždycky ho s radostí zklamu.Říká se, že se mu nedá zavděčit. Že se nikdy neusmívá. No, před výzvami neutíkám. Většinou jim jdu naopak v ústrety. Třeba když jsem na služebních cestách tak vyděšená, že se během turbulencí nechtíc dotknu jeho rozkroku. Nebo skončím napůl nahá v jeho hotelovém pokoji. Ale jednu věc vím jistě. Bez ohledu na to, kolikrát se musím dívat na jeho proklatě sexy zadek, mě to nezlomí. A o nějakém ohýbání nemůže být ani řeč.

Před sedmi lety jsem slavnostně přísahala, že už nikdy nebudu chodit s Nickem Kingem. Vážně, už nikdy. Teď s ním mám pracovat – a ne, navzdory tomu, že na mě vrhá pohledy, jako by mě chtěl svléct do naha, pro mě nebude nic než šéf. Ale jak lépe dokázat, že už mě nezajímá? Na střední škole jsem byla až moc nadaná šprtka a do Nicka jsem byla beznadějně zamilovaná. Dokonce jsem si zalaminovala jeden vzkaz, který mi poslal. Tehdy jsem měla slabost pro laminovačky, ale to je vedlejší. Teď je mojí jedinou šancí vrátit svůj život do původních kolejí připlazit se k němu po kolenou a modlit se, že ten pohovor zvládnu na jedničku. Možná bych se měla i modlit proto, aby to byla jediná věc, která se odehraje v jeho kanceláři – zvláště když vypadá, že by si mě nejradši dal k večeři. Nick mi už jednou zlomil srdce. Ale to nevadí, pořád jsem dost zručná s laminovačkou. Možná bych s ní mohla zatavit i své city, než tu práci přijmu.

Poté, co jsem kvůli Cadovi Kingovi přišla o všechno, slíbila jsem si, že už se do něj nikdy nezamiluji – i kdyby zbohatl a stal se neuvěřitelně slavným. ***** Teď je zpátky a pořád je ztělesněním obřího, lesklého červeného knoflíku. Všichni vědí, že byste takový knoflík neměli mačkat, ale je tak, tak těžké tomu odolat. ***** Lhala bych, kdybych řekla, že jsem si to ani trochu neužila, když jsem ho zatýkala za výtržnictví. Bohužel si myslím, že jemu se to taky trochu líbilo. Takže když mě poprosil, abych mu pomohla s výchovou syna, o kterém se právě dozvěděl, věděla jsem přesně, co mám říct: „Ne, ty hloupý, rajcovní červený knoflíku. Nedotknu se tě, ani abych ti pomohla s roztomilým klučíkem.“ A máte sakra pravdu, že jsem to řekla přesně takhle. Skoro. ***** Cade pořád o závazcích neví ani ň. Stále žije okamžikem. Musela bych trpět amnézií, abych uvěřila, že by se mohl změnit, dokonce i kvůli synovi. Nebo kvůli mně.

Před sedmi lety jsme si kamarádkami slíbily, že bez ohledu na to, co se stane, nikdy nebudeme chodit s bratry Kingovými. I kdyby se z nich stali megaslavní, nádherní, srdcervoucí miliardáři. I kdyby se připlazili na kolenou a prosili o odpuštění.Ale hádejte, kdo nám právě přiletěl soukromým letadlem zpátky do našich životů? A hádejte, kdo se objevil hned první den v mé nové práci? Richard. King. Naštěstí Richardovi trvá jen dvě sekundy, než ukáže, že se vůbec nezměnil. Namyšlený. Suverénní. Hrubý. Bohužel je také tak nádherný, až to hraničí s pohoršením – s čelistí, ze které by i sochy spadly z podstavců, a s úsměvem, který mi zkratoval mozek.Roky si bere, co chce. Pochybuju, že by toužil po něčem jiném – kromě mě. V žádném případě mu nedovolím, aby se mi zase zapletl do života. Moje kamarádky by mi to nikdy neodpustily. Já bych si to nikdy neodpustila.Ale už jsem se zmínila o jeho čelisti? Sdílet Penelope Bloom rozhodně umí chodit v oblíbeném žánru knižní romantické komedie. Její série „Objekty touhy“ mě dostala pro své vtipné, romantické, místy trochu peprné, ale především parádně odpočinkové příběhy. Musím přiznat, že ani druhá série s názvem „Můj tak trochu utajený románek“ na tom nebyla jinak. Přirozeně jsem proto s chutí sáhla po novince „Jenom ne Rich“. Příběh tří super bohatých a sexy bratrů Kingových a tří nejlepších kamarádek mi znělo jako něco, co chci v létě číst. S ohledem na mou předchozí kladnou zkušenost s autorčinou tvorbou jsem po knize okamžitě skočila. Celá recenze

Jedná se o set samostatných knih, nikoliv o balení v dárkovém či kartonovém boxu. Připravte se na romantické eskapády plné smíchu, humorných dialogů, nečekaných zvratů a lásky, zatímco se hlavní hrdinové budou snažit najít lásku na celý život.

Nebudu o chůvě vilně pomýšlet.Je tu jen na přechodnou dobu. Chvilkový výkyv v mém životě. Ale na druhou stranu to je také vůbec první člověk, kterého si můj syn oblíbil, což je fakt něco.Nový plán: Nedopustím, abych se na chůvu příliš upnul.Vždycky jsem byl ten typ člověka, kterému nevadilo měnit plány. Přizpůsobivost je klíčem k úspěchu. Takže jsem se musel přizpůsobit tomu, že na mě každý večer, když jsem dorazil domů, čekala krásná žena.Samozřejmě dočasně.Můj syn si zaslouží něco lepšího než jen něco dočasného. Ale nebudu mu slibovat šťastnou, úplnou rodinu, když vím, že by ten vztah nemusel vydržet.Protože i přes nevinné, velké oči a okouzlující rozpačitost by chůva dopadla stejně jako ostatní. Našla by si důvod, proč odejít. Všechny to udělaly.Takže udělám poslední úpravu plánu. Ano, možná mi hlavou vířily nevhodné myšlenky ohledně chůvy. Ale rozhodně se do ní nezamiluju.A pokud ano, budu to popírat, dokud mi definitivně nezamrzne srdce.

První pravidlo náhodných známostí je mít v záloze únikový plán. Bez závazků. Bez vztahů. Šup sem, šup tam – a myslím to doslova.A to druhé, méně známé pravidlo?Ujistěte se, že onu náhodnou známost nezaměstnají jako koordinátorku vaší svatby. Jo. Je to dlouhý příběh.Svatba měla být fingovaná. Jediný háček spočíval v tom, že o tom nikdo neměl vědět. Ani ta koordinátorka. Ta si teď myslí, že jsem ten největší hajzl na světě. Myslí si, že jsem zamilovaný do ženy, kterou si mám údajně brát. Myslí si dost věcí, ale nezná pravdu. Nemá ani ponětí, že se do mě ona sama zamiluje, až tohle celé skončí.Nemá ani ponětí, že tohle naše dostaveníčko nebylo tak bezvýznamné. Myslí si, že nejsem k mání, že si to nemůžeme zopakovat, protože je v mém životě někdo jiný.Nikdo jiný ale není. Je jen ona. A od té doby, co jsem se s ní poprvé vyspal, jsem věděl, že bude jedinou ženou mého života.

Uznávám, zpackala jsem to.Chyba číslo jedna: Požádala jsem Petera Barnidge o práci.Chyba číslo dvě: Jeho nabídku jsem přijala, místo abych mu ji vmetla do tváře, jak jsem plánovala.Chyba číslo tři: V zájmu zkrácení tohoto seznamu, abych se nedostala až do řádu stovek, budu předstírat, že jedinou další chybou bylo zatajit během pohovoru jednu drobnou informaci.Peter Barnidge… Tak kde mám vůbec začít? Co třeba tím, že po mém prvním pracovním dni pro tuhle superstar, nejlepšího a nejprodávanější mezinárodního autora, se jeho jméno stalo mou oblíbenou náhražkou nadávek? Ukopla jsem si palec u nohy? Do Petera Barnidge! Přečerpala jsem limit bankovního účtu? Ten Barnidge! Uvědomila jsem si, že jsem se zamilovala do svého šéfa? No pro Petera Barnidge?

Všechno se pokazilo, když jsem mu zastřihla keřík.A ne, není to to, co si myslíte. Jsem profesionálka.Klient si mě najal, abych zastřihla křoví v jeho zahradě a ozdobila ho na večírek.Omylem jsem ho proměnila v něco, co se rýmuje se jménem „Denis“.Představte si moje překvapení, když se umělecký svět rozhodl, že to je mistrovské dílo.Byly za můj keřový průšvih zodpovědné moje hormony? Asi bych se nedivila, kdyby tomu tak opravdu bylo. Když jsem poprvé potkala Harryho Barnige, můj mozek se přepnul do módu neadrtálky. Trápily mě ponižující představy, v nichž mě praštil po hlavě a unesl do jeskyně. Přišla jsem o velkou část slovníku a možná mi ukápla i slina.Ale nemohla jsem se na to soustředit. Na něj. Potřebovala jsem tuhle práci, abych mohla splnit sen své mladší sestře. Dosud jsem v profesionálním a soukromém životě dokázala všechno pokazit, ale jsem pevně rozhodnutá, že tohle vyjde.Takže, když mi pan Idol ženských srdcí nabídl, že mi pomůže zvládnout moji neúmyslnou uměleckou kariéru, nemohla jsem mu říct ne. Sdílet Jedná se o takovou menší knižní jednohubku, která se perfektně hodí jako čtení na dovolenou. Nemusíte u toho moc přemýšlet, pouze se uvolněte a nechte stránky pod svýma rukama plynout. Celá recenze

Sdílet Penelope prostě a jednoduše přichází s lékem proti špatné náladě a depresím. Máte den blbec? Nevadí, zachumlejte se do peřin, vezměte si něco na zub a začtěte se do láskyplných patálií druhých a ty vaše neduhy najednou přestanou mít tak hrozný a srdcervoucí ráz. Úsměv na tváři a dobrá nálada jsou při téhle počtené stoprocentně garantovány! Celá recenze

Jeho balík skončil v mé schránce.Uklidni se, úchyláku. V mé poštovní schránce. Jakmile jsem zjistila, co je uvnitř, uvědomila jsem si dvě věci: Patřil mému sexy sousedovi a ten měl temné tajemství. Většinou jsem se řadila mezi milovníky koček. V tom smyslu, že bych upřednostnila kočku v devíti z deseti případů. Nebylo to proto, že bych je měla nějak extra ráda, jen jsem neměla extra ráda většinu lidí. Můj soused mezi většinu lidí nepatřil. Žil v bytě naproti mně a byl to ten typ perfektně oblečeného chlapa v nóbl botách, který voněl jako reklama na Calvina Kleina a navíc to vypadalo, že ví, jak se používá dentální nit. Ale k věci, tenhle chlap měl očividně svůj život pečlivě uspořádaný. Byl to pan Dokonalý, ale co se mě týká, potřeboval by trochu srazit hřebínek. A jako na zavolanou jeho dlouhý, tlustý balík pronikl do mé malé, úzké poštovní schránky. Vím. Naprosto nechutné. Evidentně to byl trik, jak po mně vyjet. Pomineme-li fakt, že ho tam dala pošťačka, věděla jsem, co hraje můj soused za hru. Ano, naprosto přesně jsem to věděla. Tak jdeme do toho. Nebo spíš na to, pokud chcete. Omylem mi v bytě na balík několikrát spadl nůž. Prakticky se sám otevřel a já neměla na výběr, než se do něj podívat. Z balíku na mě koukalo jeho malé tajemství. Jak se ukázalo, pan Dokonalý nakonec nebyl tak dokonalý. Kdo by to byl tušil?Nápověda: Já ano. Ale naprosto jsem si hodlala užít každou vteřinu toho, co mělo přijít. Sdílet Penelope Bloom svým čtenářkám nabízí to, co už si stihly oblíbit. Kromě nových protagonistů se okrajově můžete setkat i se starými známými. Nechybí ani notná dávka střelených hlášek a pořádně dojemné zakončení. Celá recenze

SEXY EROTICKÝ ROMÁN PLNÝ HUMORU | Jak jsem ji potkal? Gentleman se přece nechlubí. Naštěstí nejsem gentleman. Nejdřív jsem jí zaplatil za věneček (tím myslím zákusek, ale o to nejde), vzápětí jsem ji defloroval. A potom? Nechal jsem jí vizitku a odešel odtamtud jako král. Jo, dalo by se říct, že jsme si vážně padli do oka. Jak jsem potkala Williama? Přišel ke mně do pekárny, koupil si věneček, ukradl květiny z vázy – pořád netuším, co s nimi chtěl dělat – a nechal mi svou vizitku. Než vám řeknu, jak jsem s ní naložila, měla bych něco vyjasnit: William mi vstoupil do života v ten nejhorší možný okamžik. Pekařství krachovalo, můj vlezlý bývalý mě odmítal nechat na pokoji. A jen tak mimochodem jsem byla pětadvacetiletá panna, což mi mí přátelé neustále předhazovali. Vyřešit poslední z mých problémů s Williamovou pomocí by bylo jako zabít mouchu kladivem – přehnané, ale úžasné. William byl neuvěřitelně přitažlivý – byl sexy přesně tím způsobem, který ženské nutí dělat pitomé věci, a já kvůli tomu myslela na úplné šílenosti. Napadlo mě, že kdyby ji zabil William se svými nemožně vypracovanými svaly, té mouše by to ani nevadilo – a já na tom byla stejně. A tak jsem mu zavolala. Možná jsem věděla, že to není dobrý nápad. Možná jsem se řítila vstříc katastrofě. Věděla jsem, že si koleduju o potíže, když se do telefonu zasmál tím svým hlubokým sexy hlasem a řekl:„Pořád mám chuť na ten váš věneček. Nabízíte donáškovou službu?“ Sdílet Příběhu by možná trochu slušelo rozvést životy a minulost hlavních postav, ale autorčin záměr byl především napsat rychle plynoucí knihu, jež si s chutí přečtete za jeden či dva večery, nahlas se zasmějte a možná i zasníte. To se podařilo na výbornou a já nemohu jinak než doporučit podobné knižní jednohubky, které příjemně proloží vážnější knižní témata. Celá recenze

Můj nový šéf má rád pravidla. Jedno z nich si ale nikdo netroufne porušit... Nesmí se mu sahat na banán. Jako vážně. Tenhle chlápek je závislej na hořčíku nebo co. Jasně, že jsem si na něj sáhla. Jestli to chcete rozebírat do detailu, ve skutečnosti jsem si ho i strčila do pusy. A co je ještě horší? Sežvýkala jsem ho… a polkla. Já vím. Pěkně zlobivá holka. A pak jsem ho uviděla. Možná byste tomu nevěřili, ale když se člověk dusí něčím banánem, neudělá to na jeho majitele zrovna ten nejlepší první dojem.