Knižní debut Pavla Zajíčka (1988), který se zabývá autentickým prvoválečným deníkem svého pradědečka Karla Kytlici a při pátrání po něm počne pátrat i po sobě. Text mezi příběhem, esejem a skutečností. "Nadešel den, kdy je mně opustit drahé kraje vlasti, bych odevzdán osudu odjel tam, odkudž se tak mnohý nevrátí k rodinnému krbu. Je pátek 6. července 1917. Již den před tím je nám známo, že chvíle odjezdu je přesně určena. Ráno 6. července jde se do kostela. Den pak ubíhá v jakési horečce. Konečně nadejde osudná chvíle. Stojíme na dvoře. Dvě Kompagnie, jedna od 29. druhá od 30. Marschbataillonu. Zavzní Kommando marš […]. Každý má nárok na čtyři pradědečky, toto byl jeden z těch mých, nikoliv nejméně významný a na každý pád výjimečný. Přál bych podat úplnější zprávu, přál bych si promluvit se svým předkem osobně, abych zjistil, co byl zač, ne jen pár údajů a historek. Abych zjistil, co jsem já zač, ne jen pár údajů a historek."

Velmi osobní, záznamy reflexí, emocí, vjemů a pocitů, které básníka obklopily v reakci na určitou životní změnu. Kroky směrem k budoucnosti vedeme v souladu se svými představami, najednou je tu neočekávané a Všechno je úplně jinak... Pak záleží jen na tom, do jaké míry lpíme na svých představách a jak či zda vůbec jsme schopni přijmout vše nové, co k nám přichází. Z posledních textů Pavla Zajíčka, které vznikaly od jara do léta roku 2010, lze v tomto smyslu mnohé odvodit. Konce, které jsou pomíjivé. - Pravda se děje. - Tremendum et fascines. - Jana? Ani nevím, kolikátého je. - Nevadí! - Je určitě 21. století. - Na kolébající bárce snu se vezu. - Protéká té bárce tělo. - Sem a tam jdu. - Jdu. - Cesta do Ostravy. - Rozloučení. - Rozloučení nemusí být smutkem. - Smrt, která není důvodem záplavy slz. - Smutek může být radostí! - Pokynutím. - Ukázáním další cesty. - Euforií. - Extází. - Hlavně nezapomenout vzít si lék na demenci! Dotisk prvního vydání z roku 2010. Na rozdíl od prvního vydání, dotisk již neobsahuje autorův originální grafický list.

Zatmění před očima – Pohádka se špatným koncem Pavla Zajíčka. Ilustracemi na hraně komiksu opatřil brněnský výtvarník Martin Jabůrek. Sny končí. Končí sny? V barvě krve se píší knihy! A tak se také píší pohádky. To říká SKŘÍTEK, který mě doprovází na této cestě. Figurky a postavy příběhu se mění jako obloha. Jako podivné loutkové divadlo se to celé proměňuje. Všechny zde budoucí zmiňované postavy jsou důležité a muzikální. Zpívají. Zpívají také falešně. Ječí. Vydávají zvuky.

První samostatné oficiální vydání knihy v Čechách. Samizdatové vydání Roztrhanýho filmu vyšlo v roce 1980 v sedmi exemplářích jako poslední Zajíčkova sbírka před jeho odchodem do exilu. „Každá ze situací, či obrazů v této knize, je vlastně filmová epizoda, podobenství, příběh, každá má svoje autentické zakotvení mezi koncem dubna a 25. květnem roku 1980, kdy Praha byla porostlá šedí, a já si zapisoval drobné úlomky, které pro mne nesly trochu světla, v prostoru, kde se skoro nedalo dýchat, ani vlastně žít…Tyto zápisky jsem, s pomocí Petrušky Šustrové, svázal do „knihy“ a v 7mi exemplářích „vydal“, nazval ji „Roztrhanej film“ a rozdal mezi přátele. Píšu o tom v roce 2008, což je zvláštní, neboť propast času je obrovská…Je to rozmazaný obraz, roztrhanej film, kdysi…Černobílá kopie filmu pro pamětníky.“ Přílohy: signovaný originální grafický list Pavla Zajíčka a CD s autorským čtením ze sbírky Roztrhanej film.

Kniha "Jakoby... Svět v zrnku písku..." spadá do žánru Romány. Autorem je Zajíček Pavel. Obsahuje 254 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Torst" z roku 2003. Přejeme příjemné čtení.

Kniha "Zápisky z podzemí (1973-1980)" spadá do žánru Romány. Autorem je Zajíček Pavel. Obsahuje 552 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Torst" z roku 2002. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný

Kniha "Čas je výkřik uprostřed noci" spadá do žánru Romány. Autorem je Zajíček Pavel, Zajíček Pavel. Obsahuje 128 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Maťa" z roku 2000. Přejeme příjemné čtení.