Dobytí říše Inků nesporně patří k vrcholům španělské conquisty na jihoamerickém kontinentu. V roce 1532 se poblíž zničeného Tumbesu vylodila výprava o síle 168 mužů. V jejím čele stál Francisco Pizarro, čtyřiapadesátiletý conquistador, který získal svolení španělské koruny pokračovat v objevech a dobývání doposud neznámých oblastí Nové světa. Pizarro stejně jako řada dalších dobyvatelů toužil po moci a bohatství. Shodou okolností vstoupil na území Peru v době, kdy říší Inků zmítal bratrovražedný boj mezi příslušníky vládnoucí dynastie. V Cajamarce se poprvé setkal s Atahualpou, jenž se zmocnil vlády nad impériem. Jejich konfrontace skončila krveprolitím a inkovým zajetím. Ačkoli zajatý panovník nabídl Španělům neslýchaný obnos ve zlatě a stříbře, nakonec byl conquistadory popraven. Pizarro a jeho muži obsadili hlavní město Cuzco, a završili tak pokoření nejmocnější říše v Novém světě. Peru se stalo španělskou kolonií. Dobyvatelé získali bohatství, které překonávalo jejich nejodvážnější představy. Jak mohlo několik stovek mužů ovládnout impérium čítající 10 milionů obyvatel, jemuž nebylo v "Indiích" rovno? Srazily mocnou říši na kolena heroismus, udatnost, fyzická, technologická a intelektuální převaha Evropanů? Skutečně Inkové rezignovali na jakýkoli odpor a poddali se "nevyhnutelnému" osudu?

Dobytí říše Aztéků patří bezesporu k fascinujícím příběhům. V době, kdy Španělé přistáli u mexického pobřeží, byla moc Aztéků v zenitu. Dobyvatelé právem považovali Tenochtitlan za "nejtřpytivější klenot Mexického údolí"; aztécká metropole v mnoha ohledech překonávala naprostou většinu evropských velkoměst. Conquistadory poháněla touha po zlatě, moci a slávě; lákalo je především pohádkové bohatství tajemné říše, o níž kolovaly fantastické pověsti. Hernán Cortés, jenž stanul v čele výpravy, měl pověst schopného a nesmírně ambiciózního muže. Dobytí aztéckého impéria však vyžadovalo více než jen odvahu, lstivost a bezohlednost. Hlavní roli sehráli především jeho indiánští spojenci, kteří sledovali své vlastní zájmy. Není divu, že cesta k vítězství byla dlážděna porážkami a neúspěchy. V průběhu Truchlivé noci zahynuly stovky conquistadorů, zatímco zbytek výpravy včetně jejího velitele se zachránil jen díky překotnému útěku z Tenochtitlanu. Cortés byl nicméně odhodlán uspět za každou cenu. Téměř šest měsíců usilovně shromažďoval vojáky, spojence, vybavení a zásoby k dalšímu tažení. Poté v naději na pokoření protivníka sestoupil znovu do Mexického údolí. Obléhání aztécké metropole trvalo více než dva měsíce. Nakonec obránci podlehli; "nejtřpytivější klenot Mexického údolí" zmizel pod nánosem trosek a popela. Dobytí říše Aztéků bezesporu představovalo významný milník ve španělské koloniální expanzi, která položila základy moci Španělů ve Střední Americe na dalších 300 let.

Kniha "Dobytí říše Aztéků - Tažení Hernána Cortése v letech 1519-1521" spadá do žánru Military. Autorem je Pavel Vodička. Obsahuje 176 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Epocha" z roku 2020. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

V srpnu 1642 nechal Karel I. vztyčit královskou standartu v Nottinghamu. Následujících šest let zmítala Anglií občanská válka, která rozdělovala nejen zemi, ale i rodiny a přátele. Muži opouštěli své domovy a odcházeli bojovat za krále nebo parlament. Ti první se zaštiťovali tvrzením, že chtějí hájit Korunu a anglikánskou církev, tradiční opory státu. Jejich protivníky spojovalo odhodlání skoncovat s pokusy panovníka o nastolení absolutismu a touha reformovat církev v duchu ortodoxních protestantských zásad. Skutečné motivy byly ovšem komplikovanější. Zemí táhly roajalistické armády vedené princem Ruprechtem, hrabětem z Newcastlu a sirem Hoptonem. Proti nim stála parlamentní vojska v čele s Essexem, Manchesterem a Fairfaxem, své příležitosti se dočkal osudový protihráč panovníka Oliver Cromwell. Civilisté utrpěli nesmírné škody na majetku a ztráty na životech. Znepřátelené armády zanechaly desítky měst a vesnic v ruinách. Stovky domů lehly popelem, kostely a katedrály byly znesvěceny. Nesčetné zástupy ožebračených, raněných a zmrzačených, téměř 200 000 mrtvých - to byla skutečná tvář války. Dlouhá léta bitev, sporů, diplomatických jednání, intrik, porážek a vítězství nakonec přinesla dramatické rozuzlení. Stalo se tak v okamžiku, kdy Karel I. položil svou hlavu na popravčí špalek.