Jak se proměňovala tištěná média od svého vzniku až po současnost? Jakou roli v průběhu staletí hrála? To vše a mnohem víc se dozvíte v této publikaci, kterou jistě ocení studenti mediálních studií a žurnalistiky, historie, sociologie a jiných sociálních a humanitních věd, ale také novináři či zájemci o média. Představit vývoj tištěných médií v horizontu více než jednoho půltisíciletí není snadný úkol, třebaže o víc než o pouhý vhled do mnohotvárné problematiky novin, časopisů a drobných tisků nemůže jít. Tato kniha tudíž není historií tištěných médií, ale pouhým úvodem k vyprávění o jejich pozoruhodném příběhu. Jejím cílem je popsat klíčové zlomy na cestě od zpravodajských a publicistických letáků 16. století přes noviny a časopisy raného novověku až k jejich dědicům v moderní éře, kteří se na prahu třetího tisíciletí stali ohroženým druhem. Zaměřuje se na okamžiky, které ovlivnily vývoj tištěných médií ve světě. Sleduje proměny komunikačních nástrojů umožňujících zprostředkování informací jak ve vztahu ke slovu a textu, tak k obrazu, všímá si dobových informačních zdrojů, zprostředkování informací i práce s nimi. Nabízí poutavý pohled na ekonomickou základnu tištěných médií a samotný proces jejich tvorby. Zabývá se otázkami jejich periodicity a dostupnosti, nákladu a s ledovanosti, rovněž proměnami jejich forem a obsahů. V centru její pozornosti je také vliv inzerce a reklamy na rozvoj tištěných médií, ale i posuny v rovině mediální legislativy a cenzurní praxe, stejně jako vnímání cenzury veřejností. V neposlední řadě se dotýká problematiky účinků tohoto typu médií na publikum. Autor svým čtenářům nabízí stručný nástin fenoménu, jehož reflexe je v našich zemích vlastně teprve v začátcích. Usiluje o kombinaci maximální plasticity s co největší úsporností. Nakolik se mu to podařilo, to už musí posoudit sám čtenář. Přejeme vám mnoho potěšení ze získávání nových informací při čtení této bezesporu ojedinělé knihy.

„Autor explikuje svou poetiku v jedné z Heřmanových promluv: „Tato země /…/ je rozpolcená /…/. Je tu veliký tlak na celistvost. Jde to tak daleko, že krajnosti, nesmyslné a chorobné, celistvost nahrazují, obsazují její místo a osobují si právo být smyslem existence.“ Nebudu daleko od pravdy, když se odvážím tvrdit, že tato vyjádřená poetika má stejnou funkci jako Večeřovy malformace: vyjádřit ex post smysl toho, co je samo o sobě evidentně nesmyslné! Kdyby totiž všichni ti obři a trpaslíci byli normálními lidmi, na jejich vnitřním obraze by se nic nezměnilo… Po několika stránkách čtenář zapomene, že má co činit s drakem: po několika kapitolách zapomněl i na to, že je to člověk s dvěma hlavami, kdyby mu to autor občas nepřipomněl… Kdo neumí ze svých postav vytěžit vnitřní dimenzi, musí vsadit na pitvornou alegorii. Není přitom pochyb o tom, že Večeřa umí psát. Jsou tu inspirované metafory i obrazy, z nichž dýchne hloubka…“